Vztah teologie a psychologie v pastoračním poradenství

104 Pages·2004·2.999 MB·Czech

by  Karel Taschner

EVANGELIKALNI
FÓRUM
SBORNÍK EVANGELIKÁLNÍCH TEOLOGŮ
VZTAH TEOLOGIE A PSYCHOLOGIE
V PASTORAČNÍM PORADENSTVÍ
5
2004
První vydání © SET/ETS, Praha 2004
Pro SET/ETS připravil Návrat domů, Praha 2004
Veškerá autorská práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být v jakékoli formě
publikována bez písemného svolení SET/ETS.
Copyright © 2004 Sdružení evangelikálních teologů a Evangelikální teologický seminář
Lektor: Doc. ThDr. Pavel Procházka, PhD.
Editor: Karel Taschner, ThD.
Příspěvky: Mgr. Petr Cimala; Daniel R. Green, PhD.; Pavel Hošek, ThD.; Marek Macák;
Ing. Pavel Raus, M.A. Theol., M.A. Clin.Psy; Karel Taschner, ThD.
Editorial: © Pavel Hošek, ThD.
Obálka: © Tomáš Prchal
ISBN 80-7255-056-X
Editorial
Sborník Vztah teologie a psychologie v pastoračním poradenství se zabývá
jednou z palčivých otázek současné církevní praxe. Ze čtyř hlavních přispěvatelů
jsou dva teologové s hlubokým zájmem o psychologii a dva psychologové s čás­
tečným nebo úplným teologickým vzděláním. Novozákoník Karel Taschner ve
svém článku Biblická východiska pastorace podává základní zasazení pastorační
služby do rámce biblického pojetí pastýřské péče o člověka. Zároveň ve svém
příspěvku naznačuje možnosti využití psychologických poznatků v pastoračním
poradenství. Psycholog Pavel Raus pojednává ve svém příspěvku Modely vztahu
teologie a psychologie (Múze být psychologie pro pastoraci v něčem užitečná?)
o čtyřech základních pojetích vztahu těchto dvou disciplín, která se vyprofilovala
v průběhu dvacátého století. Ve svém druhém článku Přístupy k pastoračního
poradenství představuje P. Raus aplikaci jednotlivých modelů poradenství (na
případ bipolární poruchy) a ukazuje jejich slabé a silné stránky. Psycholog Daniel
Green představuje ve svém článku Trendy v pastorační péči a pastoračním po­
radenství v anglofonních zemích stručné dějiny pastoračního poradenství v pos­
ledních zhruba padesáti letech, a to se zaměřením na situaci v anglofonních
zemích, kde má pastorační poradenství, integrující psychologické poznatky s bib­
lickým učením, silnou tradici. Ve svých kratších textech (Sedm běžných chyb
v pastoraci a Pastorační diagnóza) uvádí D. Green nejčastější pochybení při
pastoraci a nabízí základní kritéria pro určení pastorační diagnózy. Teolog Pavel
Hošek pojednává ve svém prvním příspěvku Vztah teologické antropologie
k psycholgii z hlediska integrace obou disciplín v pastoračním poradenství zá­
kladní metodologická východiska obou oborů a navrhuje disciplinovanou kri­
tickou integraci jako relativně nejuspokojivější řešení vztahu teologie a psy­
chologie. Ve svém druhém příspěvku Psychologická antropologie C. G. Junga
a křesťanská spiritualita zaměřuje P. Hošek pozornost na antropologické před­
poklady jednoho ze zakladatelů moderní hlubinné psychologie a naznačuje mož­
nosti a meze jejího využití v křesťanské péči o duše. Sborník je doplněn dvěma
odbornými recenzemi. Bohoslovec Peter Cimala představuje knihu Viktora Whi-
tea Bůh a nevědomí. Student psychologie Marek Macák kriticky hodnotí knihu
E. Johnsona a S. JonesePsychology and Christianity. Obě knihy se úzce dotýkají
tématu celého sborníku.
3
Editorial
Vzhledem k tomu, že problematika metodické integrace teologie a psychologie
je v české jazykové oblasti pomémé nová, najdeme vymezení základních mož­
ností vztahu obou disciplín a jejich kritické posouzení hned v několika příspěv­
cích. Nejedná se ovšem o nefunkční obsahový překryv či opakování, ale o zcela
náležité nasvícení této problematiky z několika různých uhlů pohledu, které má
za cíl iniciovat další odbornou diskusi na toto důležité téma.
Většina textů tohoto sborníku byla původně prezentována ve formě přednášek
na Evangelikální teologické konferenci na téma Pastorace a pastorační poraden­
ství konané v listopadu 2003 v Praze.
Příspěvky tohoto souboru mapují především (ač nikoli výhradně) situaci v ang-
lofonní jazykové oblasti. Na situaci v německé jazykové oblasti se zaměřuje
článek Ladislava Beneše Pastýřská péče v poslední dekádě dvacátého století a na
cestě dneškem (Teologická reflexe 2004/1), který je tak vhodným doplněním
předkládaného sborníku.
~ Ph
4
Biblická východiska pastorace
Karel Taschner
V tomto článku pojednáme nejprve o biblickém zakotvení výrazu a obsahu pas­
torace, v hlavní stati se budeme věnovat biblickým východiskům pastorace
a v závěru se zmíníme o tom, jak lze Bibli používat v pastoraci.
1/ Biblické zakotvení výrazu a obsahu pastorace
Výraz „pastorace" je odvozen od latinského výrazu „pastor", pastýř. Pastorace
je tedy pastýřskou péčí. Výraz „pastýř" nacházíme v Bibli na 266 místech a již
z toho je zřejmé, že obraz pastýře a jeho péče o stádo patří k základním bib­
lickým obrazům. Prvním pastýřem, který je v Bibli jmenován, je Adamův syn
Ábel (Gn 4,2). Praotcové Izraele Abraham, Izák, Jákob byli pastýři a jejich
potomci, Izrael, byli původně kočovný národ pastýřů. Také země zaslíbená, Pa­
lestina, byla především zemí pastýřů. Pastýřem byl Mojžíš a také nejslavnější
král Izraele David, dále Job a řada dalších významných biblických postav.
Z těchto důvodů je pochopitelné, proč je obraz Boha jako pastýře ve Starém
zákoně tak často používán. Hospodin je jediným pastýřem svého lidu. Jákob
na sklonku svého života, když žehná svému synu Josefovi, vyznává zkušenost
svou i ostatních praotců Izraele, že Boha poznávali jako svého pastýře: „Bůh,
před nimi ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který
mě vodí od počátku aí dodnes". Podobně žalmista David vyznává v nejznáměj­
ším Žalmu 23,1, „Hospodin je můj pastýř". Prorok Izaiáš mocné zvěstuje Hos­
podina, který Jak pastýř pase své stádo “ (Iz 40,11). Z živé zkušenosti Izraele
je posilováno radostné vědomí, že Hospodin je pastýřem Izraele. Ideu Boha jako
pastýře nacházíme na mnoha dalších starozákonních místech. Izrael jako vy­
volený lid Boží sebe sama chápe jako Hospodinovo stádce.
Z Božího pověření jsou vůdcové Izraele povoláni, aby se stali pastýři Izra-
♦* **** *
ele. Proroci však na řadě míst ukazují, že vůdcové Izraele jako pastýři pro
svou neposlušnost Božího pověření zklamali v plnění svého pastýřského poslání
* Ž 28,9; 68,8n.; 74,1; 77,21; 78,52n.; 79,13; 80,2; 95,7; Jr 23,2; 31,10; 50,19; Ez 34,lln.; Iz
40,10n.; 49,9; Mi 4,6n.; 7, 14.
** Jr 13,17; Iz 40,11; Ez 34,31; Mi 7,14; Za 10,3; Ž 79,13; 95,7; 100,3.
*** 2 Sa 7,7; Jr 23,1-4; Ez 34,2.
5
Biblická východiska pastorace Karel Taschner
a že na né přijde Boží soud.* ** *** Hospodin je přesto věrný svému lidu a je schopen
mu poslat jako „svého pastýře* dokonce perského krále Kýra, který umožní,
aby Jeruzalém, poté co na něj dopadly Boží soudy, byl znovu vybudován (Iz
44, 28). Namísto nevěrných pastýřských vůdců Izraele však Hospodin především
zaslibuje svého Pomazaného, Mesiáše, potomka Davida, jako dobrého pastýře
svého lidu. Podle svědectví Nového zákona je tímto zaslíbeným mesiášským
pastýřem Ježíš, který naplňuje své poslání shromáždit ztracené ovce domu iz­
raelského a je dobrým pastýřem nejen Izraele, ale i všech příslušníků jiných
národů, kteří jsou ochotni slyšet jeho hlas a následovat jej jako svého pastýře
(J 10,11-18). Tento „nejvyššípastýř“ (1 Pt 2,25) či „veliký pastýřu (Žd 12,20)
povolává ty, kteří se mají stát skrze jeho pověření a následování jeho příkladu
pastýři jeho stádce (L 12,32). Apoštolu Petrovi je třikrát zdůrazněno jeho po­
slání: „Buď pastýřem mých ovcíu (J 21,16). Mezi dary, které Bůh dává církvi,
se uvádí také povolání pastýře (Ef 4,11).
Základní obsah pastýřské péče je metaforicky vyjádřen v Žalmu 23, v němž
je popisován Hospodin jako dobrý pastýř, který naplňuje veškeré potřeby člo­
věka, vede jej cestou života a je schopen jej ochránit před každým nebezpečím
včetně smrti. Při této Boží pastýřské péči smí člověk prožívat plnost života a žít
v radostném očekávání toho, co mu Bůh ve své lásce připravuje v budoucnosti.
Hospodin něžně pečuje o své ovce (Iz 40,11), a i když někdy musí své stádce
pro jejich neposlušnost trestat, je ochoten jim odpustit a znovu je shromáždit
(Jr 31,10-13). Když nevěrní vůdcové Izraele nekonali řádně své pastýřské po­
vinnosti a místo obětavé péče nad nimi násilně a surově panovali, ovce nedo­
stávaly řádnou stravu, nebyly léčeny, byly rozehnány a rozptýleny, a protože
zaběhlé nebyly přivedeny nazpět, staly se obětí dravé zvěře. Nevěrné pastýře
stihne přísný Boží trest, ale Hospodin slibuje, že ztracené ovce opět vyhledá,
zaběhlé přivede nazpět, polámané ováže a nemocné posílí a ustanoví nad nimi
pastýře, davidovského služebníka, skrze něhož uzavře se svým lidem smlouvu
pokoje (Ez 34,2-30).
Nový zákon je dobrou zprávou o tom, že zaslíbený dobrý pastýř přišel nejen
pro Izrael, ale pro celý svět v Ježíši Kristu, synu Davidovu a synu Božím. Na
rozdíl od zlodějů a lupičů, kteří chtěli mít z ovcí vlastní prospěch, má dobrý
* Např. Jr 2,8; 25,24.34nn.; Za 10,3
** Ez 34,23-24; 37,24; Za 11,7-11; 13,7
*** Mt 9,36; 10,6; 15,24.
6
Biblická východiska pastorace Karel Taschner
pastýř důvémý vztah k ovcím, zná je a ony znají jej a jsou ochotny se řídit
jeho pokyny. Dobrý pastýř je ochoten nasadit život za ty, kteří mu byli svěřeni
(J 10,1-18). I když je některým vedoucím v církvi svěřeno Kristem zvláštní
charisma a úkol, aby se stali pastýři sboru (Ef 4,11), všichni křesťané si mají
vzájemně pastýřsky sloužit. Každý člen Božího lidu v určité míře pastoračně
slouží, právě tak jako je každý příjemcem pastorační péče. Základem pastýřské
péče je vztah lásky, jež je ochotna se plně nasadit ve prospěch druhého.
V biblické perspektivě pastýřská služba zahrnuje zvěstování evangelia jednot­
livci (E. Thumeysen), službu k víře a k životu z víry (J. Smolík), odpovědnost
za víru a život bližního (M. Seitz) a životní pomoc (T. Bovet). Je dosvědčením
Boží všestranné péče o celého člověka a naplňováním biblického příkazu: „Berte
na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“ (Ga 6,2). Je plněním
poslání, které nám svěřil a ke kterému nás zmocnil ten, jenž celým svým životem
i smrtí naplnil poslání dobrého pastýře: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám
vásu (J 20,21).
2/ Biblická východiska pro pastoraci
Jestliže pastorací rozumíme v biblické perspektivě všestrannou péči o celého
člověka podle příkladu a na základě zmocnění dobrého pastýře Ježíše Krista,
pak je třeba si odpovědět na otázku, jaké jsou základní potřeby člověka ve světle
biblického poselství Starého a Nového zákona.
Podstatou biblického zjevení je zvěst o trojjediném Bohu Otci, Synu a Duchu
svátém, jenž je Stvořitel, Vykupitel a Zachovávatel všeho stvoření a zvláště
člověka. Člověk, jako jediný tvor byl stvořen k Božímu obrazu, tj. k tomu,
aby měl osobní vztah s Bohem, vztah důvěry, lásky a poslušnosti. Člověk však
svou neposlušností vůči Bohu tento vztah narušil a stal se hříšníkem, který pot­
řebuje odpuštění a smíření s Bohem. Svatý a spravedlivý Bůh bere hřích člověka
vážně a trestá jej smrtí. Ve svém milosrdenství a slitování však připravil vy­
koupení skrze zástupnou oběť a smrt Syna a přijetím této oběti skrze víru je
člověk Duchem obnoven a posvěcován k tomu, aby naplňoval Bohem dané po­
slání. V centru biblického poselství je spravedlivý a milosrdný Bůh ve svém
vztahu k člověku, který je Božím stvořením, ale stal se hříšníkem, pro kterého
Bůh ve své lásce připravil spasení. Základní čtyři témata biblického poselství
jsou: Bůh, člověk, hřích a spasení.
Ve světle biblického poselství je hlavní potřebou člověka vztah k Bohu, od­
puštění a smíření. Protože člověk byl stvořen jako bytost určená pro vztah, platí
o něm základní antropologická výpověď, „Není dobré, aby člověk byl sámu (Gn
7
Biblická východiska pastorace Karel Taschner
2,18). Člověk potřebuje žít v nenarušených vztazích nejen k Bohu, ale také k os­
tatním lidem. Potřebuje bytost, která by mu byla rovnocenná a stala se mu po­
mocí. Proto Bůh stvořil prvnímu muži ženu, „ Učiním mu pomoc jemu rovnou “
(Gn 2,18). Člověk má svobodu říkat ano i ne k dobrému i zlému, a proto je
důležité, aby měl správný vztah sám k sobě, aby si byl vědom své stvořenosti
a závislosti na Bohu i potřeby žít ve vztazích k druhým lidem, kteří mu budou
pomocí. Pokud člověk jedná proti podstatě své stvořenosti a svým jednáním
narušuje své vztahy k Bohu, k ostatním lidem, k sobě samému i k zemi, kterou
si má podmanit, obdělávat a střežit (Gn 1,27-28; 2,15), pohybuje se směrem
k osamělosti, izolaci a smrti a je zotročen destruktivní mocí zlého. Bůh ve svém
milosrdenství a lásce se však ujímá iniciativy a nabízí skrze vykonání soudu
a milosti ve smrti Božího Syna odpuštění a smíření, jež působí obnovení naru­
šených vztahů. Pokud člověk na tuto nabídku záchrany odpoví kladně tím, že
skrze víru přijme moc oběti Ježíše Krista na kříži, dojde k obnovení narušených
vztahů, člověk se stává „novým stvořením* a učí se z moci Ducha žít ve vztahu
lásky k Bohu, druhým lidem i sobě samému a také v odpovědnosti ke svému
životnímu prostředí.
Základní potřebou hříšného člověka je proměna jeho bytí, jeho vnitřní pod­
staty, toho, co Bible metaforicky označuje jako „srdce* člověka. Jaké je „srdce*
člověka, takové je i jeho myšlení a poznání a z něho vyplývající činění. „Ze
srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svě­
dectví, urážky“ (Mt 15,19). Důležitost „srdce* člověka vyplývá také z faktu,
že se o něm v Bibli hovoří 2.577 krát. Žalmista vyjadřuje svou nejhlubší touhu
života slovy: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce" (Ž 51,12). V knize Přísloví 4,23
promlouvá božská moudrost slovy: „Především střež a chraň své srdce, vždyť
z něho vychází život.“ Ježíš blahoslaví ty, „kdo mají čisté srdceu (Mt 5,8).
Základní biblická východiska jsou cennou a praktickou pomocí při vykonávání
*
sborové pastorace a biblického poradenství. Pomáhají nám také v orientaci,
jak se jako křesťané máme vyrovnávat s postoji sekulárních psychologií, které
**
..
jsou používány v sekulárním poradenství a psychoterapii.
* „Poradenství je aktivita, jejímž cílem je pomoci druhým smérem ke konstruktivním změnám v ja­
kémkoliv či každém aspektu života skrze pečující vztah, jenž má smluvené hranice a klade potřebný
důraz na psychologické mechanismy." Hurding, Roger. The Bible and Counselling, Hodder and
Stoughton, London, 1992.
** „Psychoterapie je léčba zaměřená na psychiku člověka slovem, chováním, prostřednictvím určitých
technik a postupů, situace, sportu aj.“ (Akademický slovník cizích slov, s. 634).
8
Biblická východiska pastorace Karel Taschner
Sekulární psychologie se snaží ukázat, jak vypadají vnitřní a vnéjší aspekty
lidské přirozenosti a v psychoterapii a poradenství se snaží odbornou pomocí
přispét ke konstruktivním změnám života prostřednictvím terapeutického vztahu,
který má sjednané hranice. V zásadě existují čtyři základní psychologické mo­
dely či systémy - psychoanalýza , behaviorismus , personalismus či hu­
manistický model a transpersonalismus.
Psychoanalýza, jejímž zakladatelem je Sigmund Freud, zkoumá vnitřní život
člověka, snaží se proniknout do podvědomých a nevědomých úrovní psychiky
jednotlivce a postihnout vliv pudů v emoční a volní oblasti. S. Freud zdůraznil
předně biologické hnací síly v člověku, jež jsou převážně sexuální povahy,
A. Adler zdůraznil agresi a „vůli k moci“, Caři Jung uznal nadpřirozené v lid­
ské psychologii a E. Fromm vidí lidi jako sociální bytosti. Psychoanalýza vychází
z předpokladu, že veškeré pochody a způsoby chování lze vysvětlit z dřívějších
prožitků člověka a z potlačených vnitřních konfliktů. Cílem terapie je pomocí
produkce volných asociací pacientem a jejich interpretací navozených psycho-
terapeutem odkrýt zranění, k nimž došlo v minulosti a zvláště v raném dětství,
znovu je prožít a interpretovat v chráněné atmosféře řízeného psychoterapeu­
tického rozhovoru. Psychoanalytický model vychází ze základního předpokladu,
že problémy člověka lze vyřešit poznáním skryté vnitřní dynamiky jeho života,
které umožní strukturovat procesy života tvořivějším způsobem.
Na podporu pastoračních přístupů založených na předpokladu, že poznání je
léčivou mocí k pozitivním změnám v životě člověka se uvádí např. Ježíšovo
slovo z J 8,32: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Předcházející
Ježíšův výrok však ukazuje k tomu, že se jedná o slovo určené Ježíšovým učed­
níkům. Nejprve je třeba poznat pravdu, jíž je v absolutním a prvotním smyslu
Ježíš sám (J 14,6), stát se jeho učedníkem, abychom byli vpravdě svobodnými.
Rozhodující je naše bytí, zda jsme v Kristu, abychom mohli pravým způsobem * ** ***
* „Metoda léčení psychických poruch spočívající na technice odhalování a uvědomování nevédomých
psychických komplexů- (Ibidem, s. 633).
** „Behaviorismus je směr psychologie (zvláště americké) považující za základ výzkumu psychických
procesů chování a zaměřující se na objektivní záznam závislostí mezi podnéty a reakcemi.- (Ibidem,
s. 97)
*** „Názor zdůrazňující neopakovatelnou, jedinečnou lidskou osobnost, nejrozšířenější v USA od 30.
let a ve Francii. Psychologické učení, podle něhož člověk není jen složeninou prvků, ale celistvou
bytostí (personou) neoddělitelnou od prostředí- (Ibidem, s. 586) .
9
Biblická východiska pastorace Karel Taschner
poznávat Boha, Krista a v jejich svétle též sama sebe a tento svět. Není však
pochyb o tom, že také Písmo klade velký důraz na pravé poznání, vhled či
sebepochopení. Na rozdíl od hesla Řeků „Poznej sám sebe“ a jejich optimistické
víry v racionální schopnost člověka dosáhnout sebepoznání, Bible zdůrazňuje
na prvém místě poznání Boha na základě zjevení v Kristu, skrze něž člověk
poznává i sám sebe.
Někteří křesťanští psychoterapeuti využívají některé poznatky psychoanalýzy,
hledají cestu nazpět ke dřívějším traumatům, přičemž kladou důraz na dary Du­
cha svátého jako je dar zjevení a poznání, na vnitřní uzdravování a vysvobo­
zování ze svázanosti mocí temnosti.
Behaviorismus (čti bihejvijorismus), jehož zakladatelem byl J. B. Watson a kte­
rý rozpracoval zvláště B. F. Skinner, se snaží řešit problém lidství soustředěním
se na psychologické předpoklady chování člověka, jež je vnější a měřitelné.
Vychází z extrémního determinismu a materialismu, který vidí člověka jako pou­
hého živočicha vyššího řádu. Pokusy změnit chování vedou často k direktivnímu
stylu poradenství. Terapie založená na tomto modelu předpokládá, že pokud
člověk bude motivován chovat se jiným způsobem, bude jeho život uspokojivější
a produktivnější. Na podporu tohoto přístupu se citují biblická místa, která kla­
dou důraz na jednání člověka. Dekalog a ostatní Boží přikázání jsou dokladem
toho, že na lidských činech a chování nesmírně záleží. Nesmíme však zapomínat
na to, že podle biblického pohledu je jednání důsledkem toho, jací jsme. Proto
apoštol Pavel, který ve svých epištolách často uvádí detailní instrukce pro správ­
né chování, zařazuje etickou část až po zvěstování evangelia o spasení skrze
víru v Krista. Pouze přijetí spasitelné události v Kristově kříži vírou umožňuje
správné činění, právě tak jako správné poznání.
Křesťanský psychoterapeut Jay Adams ve svém modelu biblického poradenství
klade důraz na důležitost napomínání (nouthesis) ke správnému jednání. Přes
všechno deklarované úsilí, že biblické poradenství musí být motivováno a struk­
turováno Písmem, je jednostrannost jeho nouthetického modelu zřejmá.
Personalismus sekulární povahy zahrnuje humanistickou a existenciální psycho­
logii. Mezi představitele humanistické psychologie patří především Caři Rogers
se svou nedirektivní a na klienta zaměřenou metodou. Do středu je postaven
člověk a jeho základní problém je viděn v narušených vztazích k sobě samému
a k druhým. Předpokládá se, že člověk má všechny vnitřní zdroje potřebné pro
10