Současná rozvojová politika EU vůči zemím ACP a postavení Kuby uvnitř této struktury

52 Pages·2010·0.55 MB·Czech

MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Obor Evropská studia

Současná rozvojová politika EU vůči zemím
ACP a postavení Kuby uvnitř této struktury

Bakalářská práce

Kristýna Jírů

Vedoucí práce: Mgr. Martin Hrabálek
UČO: 274296
Obor: Mezinárodní vztahy-Evropská studia
Imatrikulační ročník: 2007

Brno, 2010
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedených zdrojů.
V Brně dne 5. května 2010.

…………………………………………
Kristýna Jírů
2
Tímto bych velice ráda poděkovala Mgr. Martinu Hrabálkovi za vedení bakalářské práce, za
jeho vstřícný přístup a cenné připomínky, které byly pro vznik textu velmi podnětné.

3
OBSAH

1. Úvod ....................................................................................................................................... 6
2. Základní charakteristika zemí ACP ................................................................................... 9
2. 1. Obecná charakteristika afrických, karibských a tichomořských států ........................... 9
2. 2. Institucionální zajištění struktury ACP .......................................................................... 9
3. Regionální specifika uskupení ACP .................................................................................. 10
3. 1. Regionální specifika Afriky ......................................................................................... 11
3. 2. Regionální specifika Karibiku ...................................................................................... 11
3. 3. Regionální specifika Pacifiku ...................................................................................... 12
4. Vývoj spolupráce EU vůči zemím ACP ............................................................................ 13
4. 1. Vývoj vztahů před Dohodou z Lomé ........................................................................... 13
4. 2. Dohody z Lomé ............................................................................................................ 14
4. 3. Nová éra spolupráce - Dohoda z Cotonou ................................................................... 16
4. 3. 1. Obecná charakteristika ....................................................................................... 16
4. 3. 2. Inovace ve vztazích EU a ACP ............................................................................ 17
4. 3. 2. 1. Efektivnější finanční spolupráce .................................................................. 18
4. 3. 2. 2. Ekonomická a obchodní spolupráce ............................................................ 18
4. 3. 2. 3. Politický dialog ............................................................................................ 20
4. 4. Revize Dohody z Cotonou ........................................................................................... 22
4. 4. 1. První revize Dohody z Cotonou ........................................................................... 22
4. 4. 2. Druhá revize Dohody z Cotonou ......................................................................... 23
4. 4. 2. 1. EU a Afrika ................................................................................................... 24
4. 4. 2. 2. EU a Karibik ................................................................................................ 26
4. 4. 2. 3. EU a Pacifik ................................................................................................. 27
5. Zhodnocení současné strategie EU vůči zemím ACP ...................................................... 28
6. Postavení Kuby uvnitř struktury zemí ACP a vztahy s EU ........................................... 30
6. 1. Společný postoj Rady ministrů 1996 ........................................................................... 30
6. 2. Členství Kuby v ACP a Dohoda z Cotonou ................................................................. 32
6. 3. Rok 2003 - kritické zhoršení situace ............................................................................ 33
6. 4. Stabilizace vzájemných vztahů - změna postoje EU .................................................... 35
6. 5. Současná situace na Kubě ............................................................................................ 36
6. 6. Současná podoba vztahů mezi EU a Kubou ................................................................. 38
6. 7. ČR a Kuba .................................................................................................................... 39
4
7. Zhodnocení efektivity postoje EU vůči Kubě .................................................................. 41
8. Závěr .................................................................................................................................... 44
9. Seznam použité literatury a internetových zdrojů .......................................................... 47
9. 1. Knižní publikace a další odborné články a texty .......................................................... 47
9. 2. Další internetové zdroje................................................................................................ 50

5
1. Úvod

Evropská unie je jedním z klíčových aktérů na poli rozvojové spolupráce, její
prioritou je snižování chudoby a udržitelný rozvoj, je jedním z nejštědřejších multilaterálních
dárců prostředků na rozvojovou pomoc, je zodpovědná za 55% světové pomoci, je největším
obchodním partnerem pro nejchudší země světa, hraje nezastupitelnou roli v politickém
dialogu s rozvojovými zeměmi, v prevenci konfliktů a v krizovém managementu v globálním
měřítku. Všechna tato fakta činí z Evropské unie největšího světového dárce pomoci chudým
zemím.
Politika rozvojové pomoci EU aktualizovala svou podobu se začátkem nového
milénia, kdy došlo k inovacím hned v několika oblastech. V první řade se EU přihlásila
k Rozvojových cílům tisíciletí Organizace spojených národu (Millenium Development Goals
- MDGs), což jednoznačně mělo dopad na formování rozvojových strategií pro různé oblasti
světa, stejně tak pro země ACP. Byly vytyčeny mnohé cíle zasahující do různých dimenzí
lidského života, byla demonstrována snaha snížit extrémní chudobu na polovinu, zastavit
šíření HIV/AIDS, zvýšit vzdělanost, snížit mateřskou i dětskou úmrtnost a další. V roce 2002
pak bylo vytyčeno šest hlavních oblastí, jež se stanou budoucími prioritami Evropské unie.
Tou hlavní se stal boj s chudobou, dále se jednalo o koordinaci obchodní a rozvojové politiky,
regionální integraci a spolupráci, podporu makroekonomické politiky a zlepšení přístupu
k sociálním službám, dopravu, bezpečnost potravin a rekonstrukci institucionální struktury
rozvojových států.1 Považuji za nezbytné se hned v úvodu zmínit o těchto událostech
klíčových pro rozvojovou politiku EU, protože na jejich základě nyní podoba politiky stojí a
rozvíjí se. Bude snazší a srozumitelnější nahlížet na současné rozvojové strategie vůči zemím
ACP, když budeme znát esenciální podstatu a původ těchto snah.
Ačkoliv jsem výše nastínila současně platný široký rámec, který je pilířem pro
utváření rozvojové politiky EU, všeobecné zásady, kterými se Unie řídí, zůstávají již od dob
Maastrichtské smlouvy stabilní a platné neustále. Nynější koncept rozvojové politiky je tedy
založen na principu koordinace, jenž zajišťuje konzistentnost v této politice, na principu
komplementarity, který spoluutváří paralelní rozvojové politiky za účelem maximalizace
efektivity a soudržnosti, a na principu koherence, jež je integrovaným přístupem k vnějším
vztahům, bezpečnosti, ekonomické a rozvojové politice. Další zásadou, která je pro
poskytování rozvojové pomoci nezbytná, je zásada vlastnictví, která se drží pravidla, že

1 Oficiální portál pro podnikání a export (http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/instituce-evropske-
unie-a-politika/1000521/20070/).
6
příjemce pomoci (stát) si sám určuje na co a v jaké oblasti peníze využije, zatímco dárce celou
proceduru kontroluje.
V první části své bakalářské práce se zaměřím na současnou podobu rozvojové
spolupráce EU vůči zemím ACP. K pochopení a k detailní charakteristice těchto vztahů je
nutné, abych nejprve skupinu zemí ACP představila, proto zmíním země, jež jsou členy
uskupení a zaměřím se na specifika regionů, jimiž je struktura tvořena. Pokračovat budu
stručným exkurzem do historie těchto vztahů, což považuji též za důležité, abychom mohli
nahlédnout na dynamiku jejich vývoje a reflektovat změny, kterými si spolupráce v čase
prošla. Jelikož však cílem práce není analýza historie rozvojové spolupráce EU a zemí ACP,
ale analýza vztahů současných, zastavím se u roku 2000, který byl pro obě strany klíčový,
protože došlo k podpisu Dohody z Cotonou, která tvoří současnou bázi, na které se společné
strategie rozvíjejí. Rovněž bude věnována pozornost jejím dvěma revizím, které reflektují
změny na mezinárodní scéně a následně na ně flexibilně reagují úpravou zakládající dohody.
V druhé části bakalářské práce se pokusím plynule navázat na předchozí text a
představím postavení Kuby uvnitř skupiny ACP, které je velice specifické a které podléhá
zvláštním vztahům. I v této časti práce provedu krátký vhled do historie vztahů EU a Kuby,
poté budu věnovat pozornost aktuální situaci na Kubě a současné podobě vzájemných vztahů.
V práci si tedy kladu dva cíle. Za prvé bych ráda upozornila na současný stav
rozvojové politiky EU, jak jsem již psala výše, ráda bych představila její současná východiska
a pilíře, o které se opírá, a v závěru této části se zamyslím nad efektivitou a nad vhodností
nastolených strategií. K dosažení tohoto cíle využiji empiricko-analytického přístupu, budu
mapovat kontinuální vývoj politiky vůči zemím ACP, cílem však není detailní popis
smluvních úprav těchto vztahů, ale hlavně reflexe a zdůraznění změn a posunů, ke kterým ve
vztazích došlo. V rámci tohoto cíle je vytyčena první hypotéza, jejíž platnost se budu snažit
ověřit:
1) Současný rámec rozvojové politiky EU vůči zemím ACP je směrován efektivně, v průběhu
času se dynamicky vyvíjí a reaguje na aktuální výzvy mezinárodního prostředí a potřeby států
ACP.
Cílem druhé části práce, jež je věnována zvláštním vztahům Kuby a EU, je vytyčení
problematických bodů spolupráce a zhodnocení efektivity nastoleného směru Unie vůči této
zemi. Bude tak učiněno analýzou vztahů zúčastněných stran a analýzou jejich kontinuálního
vývoje. Pomocí metody empiricko-analytické se budu snažit pracovat s druhou vytyčenou
hypotézou, jež zní:
7
2) Politika EU vůči Kubě se aktivně vyvíjí, opírá se o pevná východiska, je konzistentní a
vede k pozitivním výsledkům.
Naplnění stanovených cílů práce bude dosaženo studiem odborné literatury,
pracovat budu jak s texty primárními, jež jsou pro účel mé práce klíčové, tak s texty
sekundárními, které rovněž poskytují potřebnou základnu pro zpracování stanovených úkolů.

8
2. Základní charakteristika zemí ACP

2. 1. Obecná charakteristika afrických, karibských a tichomořských států

Na začátku této kapitoly považuji za vhodné uvést základní charakteristiku
struktury ACP, která je v současné době tvořena 792 rozvojovými zeměmi, z nichž 48 států
patří do subsaharské Afriky, 16 do oblasti Karibiku a 15 do Tichomoří. Toto uskupení bylo
založeno Dohodou z Georgetownu, jež byla podepsána v roce 1975.
Co se týče postavení této skupiny zemí na poli mezinárodního společenství, je
nutno poznamenat, že tvoří poměrně významný negociační prvek a to hlavně vzhledem
k významnému lidskému potenciálu, jenž je v zemím ACP zastoupen. Vypovídající je fakt, že
počet obyvatel této struktury tvoří okolo 40% členské základny Organizace spojených národů
a nejen tam, země jsou zastoupeny i v mnoha dalších mezinárodních organizacích, kde má
každá země svůj hlas.3 Nicméně ve Zprávě o globálním řízení a reformě mezinárodních
organizací z parlamentního shromáždění zemí ACP a EU4 je postavení rozvojových zemí
v mezinárodních institucích, zvláště pak v těch finančních, silně kritizováno a zpráva apeluje
na zvýšení rozhodovací moci pro tyto země v rámci IMF a Světové banky. Uskupení zemí
ACP vytváří územně velice rozsáhlou oblast, která je poměrně dobře vybavena přírodními
zdroji, proto tyto země vytvářejí významný potenciál surovinový a energetický. Co se však
týče hospodářské situace tohoto celku zemí, jejich podíl na světovém ekonomickém
potenciálu je poměrně nízký. Musíme brát v úvahu, že mnohé země ACP se řadí mezi
nejméně rozvinuté země světa, tedy nejchudší subjekty světové ekonomiky. Ve většině
případů se jedná o průmyslově velice málo rozvinuté země s naprosto převažujícím
zemědělským sektorem, kde je také zaměstnáno nejvíce pracovních sil. Stejně tak i podíl
ACP na světovém obchodu je nepatrný.

2. 2. Institucionální zajištění struktury ACP

Institucionální zajištění skupiny ACP by se v podstatě do jisté míry dalo přirovnat
ke struktuře EU. Vrcholným orgánem jsou zde summity hlav jednotlivých zemí ACP, které

2 The Secretariat of the African, Caribbean and Pacific Group of States (http://www.acpsec.org/index.htm).
3 Cihelková, E.: Vnější ekonomické vztahy Evropské unie, s. 275.
4 Ramotar, D., Martinez, M., A.: Zpráva o globálním řízení a reformě mezinárodních organizací, Smíšené
parlamentní shromáždění AKT-EU, 2009.
9
určují hlavní politický směr a dávají instrukce Radě ministrů, která se musí postarat o jejich
implementaci.5
Dalším orgánem je Rada ministrů. Ta je zodpovědná, jak jsem již zmínila výše, za
realizaci direktiv stanovených summity. Rada je složená z představitelů vlád jednotlivých
zemí podle sektorů a zasedá pravidelně dvakrát ročně a v nezbytných případech i mimo toto
vyhrazené období. V čele Rady stojí prezident, který je volen na základě rotačního principu,
aby bylo zajištěno, že každý reprezentant ze šesti regionů ACP bude mít možnost stát v čele
tohoto hlavního rozhodovacího tělesa uskupení. Úkony Rady ministrů mají formu rozhodnutí,
rezolucí nebo doporučení.6
Druhou rozhodovací autoritou je Výbor velvyslanců, ten jedná jménem Rady mezi
ministerskými zasedáními. I zde má každý stát ACP svého zástupce. Hlavní funkcí tohoto
tělesa je asistování Radě ministrů a dohled nad implementací cílů a závazků vyplývajících
z Dohody o partnerství mezi EU a ACP. Výbor velvyslanců má šest technických podvýborů,
v prvním případě se jedná o politické, sociální, humanitární a kulturní vztahy, dále o obchod a
komodity, investice a soukromý sektor, udržitelný rozvoj, finance a rozvoj, ustanovení
(založení, instituce, organizace) a finance.7
Administrativním orgánem ACP je Sekretariát, který je vedený generálním
tajemníkem jmenovaným Radou ministrů na čtyřleté období a se sídlem v Bruselu.
V současné době je generálním tajemníkem Sir John Kaputin z Papuy-Nové Guineje, který je
v této pozici již od roku 2005.8

3. Regionální specifika uskupení ACP

Skupina zemí ACP je velice heterogenní oblastí, jednotlivé státy uvnitř ní se
dramaticky odlišují jak na úrovni ekonomické, tak infrastrukturou i lidským kapitálem. Na
mysli mám například vzdělanost obyvatelstva, kulturu i historii. Jednotlivé regiony i
subregiony vykazují celou řadu specifik a to je jedním z aspektů, na základě kterého pak EU
formuje své postoje a určuje směr spolupráce s Afrikou, Karibikem a Pacifikem.

5 The Secretariat of the African, Caribbean and Pacific Group of States (http://www.acpsec.org/index.htm).
6 The Secretariat of the African, Caribbean and Pacific Group of States (http://www.acpsec.org/index.htm).
7 Tamtéž.
8 Tamtéž.
10