Table Of Content

ARrw~=n• nr.trvv cc• ··u ARCHEOLOGICn SEMINÁR ARCHEOLOGICK'9 SEMINAR FIL. FAK. UK BRATISLAVA FIL. FAK. UK BRATISLAVA LE. N IV 14 C PRtZE. ..:-J ARCHEOLOGICKÝ SEMINAR FIL. FAK. UK BRATISLAVA IVC11t PRACE UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘÍKOVY V BRATISLAVĚ POŘADAJ1 J. F. BABOR, A. PRAŽÁK O. SOMMER 1 SVAZEK 13 JAN EISNER SLOVENSKO V PRAVĚKU 13RAT1SLAVA 1933 NÁKLADEM UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘfKOVY V BRATISLAV~ VYTISKLA STÁTNf TISKÁRNA V PRAZE ~-· OVOD. Ve své knize o Slovensku v pravěku a na prahu dějin podávám návrh na našich a památek podle dob a kul roztřídění pravěkých raně dějinných tur. Můj návrh bude ovšem novými nálezy a novým studiem doplňován a jistě též opravován, a je mým vřelým přáním, abych se sám mohl této práce v hojné míře účastniti. Vděčně vzpomínám všech, kdož mi pomohli shledávati materiál k mému spisu a jej vydati. Především děkuji minister stvu školství a národní osvěty, které mi udělilo stipendium na cesty po našich i cizích museích, a Šafaříkově Učené společnosti v Bratislavě, která nákladné dílo vydává v době tísnivé hospodářské krise. Byl to především A. Pražák, který mne stále povzbuzoval, abych svůj přehled vývoje Slo venska v pravěku a v rané době dějinné záhy připravil pro tisk, a spolu s V. Klecandou pilně dbal, aby k tekstu byly připojeny pokud možno četné tabulky a obrázky a cizojazyčný výtah německý a francouzský. Archeologickému výzkumu na Slovensku, který v dobách před pře vratem byl zásluhou především A. Kmetě významnou částí národního ži vota slovenského, dal L. Niederle už dávno základ československý. Jsa jeho žákem snažil jsem se podle vzoru badatelské práce svého učitele zpracovati slovenský Za uvedení do studia kultury paleolitické pak pravěk. děkuji J. F. Baborovi. Značně obšírný přehled slovenského pravěku napsal I. L. červinka a předložil svůj spis po převratě Matici Slovenské. Jeho práce, která nebyla vydána tiskem, pomohla mi platně, když jsem začal studovati pravěké památky slqvenské. Přihlížím pak též hojně k památkám z Pod karpatské Rusi, jejíž vývoj v pravěku a v rané době dějinné úzce souvisí s nejstaršími osudy východních končin naší země. Knihy, které podávají a rané doby přehled pravěku dějinné některé země, opírají se obyčejně především o jednu sbírku památek, ačkoli se v nich přihlíží i k památkám v jiných sbírkách. Tak i moje práce se opírá především o sbírku pravěkých a raně dějinných památek ve Vlastivědném museu v Bratislavě, ke které základ položil J. Zavadil darováním pamá tek, sbíraných pilně a po léta v okolí Děvína. Slovenské sbírky jsem ovšem prostudoval všechny, z nich pak některé velmi podrobně, a docházel jsem při tom vesměs ochotné podpory jejich správců, O. Fausta, O. Wagnerové a A. Majerové v městském museu v Bratislavě, Gy. Alapiho v Komárně, V. Vlka v Piešťanech, J. Masárika v čachticích, J. Mádla v Trenčíně, V. Budaváryho a J. Geryka v Turč. Sv. Martině, J. Ktirtiho v Ružomberku, J. Damborského v Nitře, V. Bakera v Banské štiavnici, K. Kiszelého v Banské Bystrici, I. čičmance v Lučenci, J. Poláka a G. Medvěckého v Košicích aJ. M. Jankoviche v Mukačevě. Mimo sbírky musejní prostu- III l doval jsem větší kolekce školské, především sbírku Masarykova reálného gymnasia v Bratislavě a- s pomocí V. Magyara- sbírku evang. lycea v Bratislavě, a kolekce soukromé, totiž sbírku A. Coudenhovové v želie zovcích a J. Skublicse ve Veselém u Piešťan. Prohlédl jsem si též sbírku J. Nécseye ve Vráblích ještě za života tohoto sběratele, dokud nebyla pře nesena do Levic, kde se stala základem městského musea. Během tisku této knihy byla cenná sbírka M. Kubinyiho přestěhována z Oravského Pod zámku do musea v Turč. Sv. Martině. Vedle literárních zpráv a vedle sbírek byly mi pramenem nové vý zkumy, které byly na Slovensku a Podkarpatské Rusi vykonány po pře vratě, a tedy především výzkumy čsl. státního archeologického ústavu (I. L. červinky, A. Gnirse, J. Bohma) i výkopy Vlastivědného musea v Bratislavě, které jsem sám konal, a Národního musea v Turč. Sv. Mar tině, kde úspěšnou výzkumnou práci začal V. Budaváry, i Vlastivědného musea Dra. K. Brančíka v Trenčíně, v jehož oblasti se zdarem zkoumá J. Mádl. Zdárnou výzkumnou činnost zahájilo i museum v Ružomberku a zvláště museum v Piešťanech. Cenný je dále zachraňovací výzkum F. Mohapla v okolí lže a tedy v kraji významném, při starých dunajských \ přechodech u Komárna, i badatelská práce š. J anšáka, který pilně vyhle f dává a spisuje naleziště pravěkých a raně dějinných památek po celém Slovensku. Slovenskému zemskému výboru (J. Drobnému, J. Országovi, E. Filkornovi, J. Kállayovi) patří upřímný dík za to, že velmi účinně pod poruje archeologický výzkum na Slovensku. Velmi pak mi prospěla též úzká spolupráce s Referátem na ochranu památek v Bratislavě (s J. Hof manem, V. Wagnerem a V. Menclem). Při pátrání po naležištích js(;!m nalézal mnoho nezištných spolupracovníků mezi profesory a učiteli (J. Langauer, K. Sopko aj.), obecními notáři (B. Vilček a j.), četníky (B. Tuhý, J. Filo, J. Křiklava, J. Němec a j.) a členy pohraniční stráže (č. Choulik, J. Majko, V. žák aj.). Vydatnou archeologickou kořist vydala naleziště v okolí Gajar u Malacek; při jejich výzkumu se mi dostalo pod pory od vedoucích činitelů (J. Novotného a V. Petra) technických prací Dolnomoravského slovenského vodního družstva. Slovenské kultury, které dosud neměly jména, jsem pojmenoval podle jejich zeměpisného rozšíření nebo podle prvého v odborné literatuře po psaného naleziště, jak to bývá v prehistorické archeologii zvykem. Míst ních názvů užívám úředních (Statistický lexikon obcí na Slovensku. úradný soznam miest podl'a zákona zo dňa 14. dubna 1920, č1s. 266 Sb. zák. a nar., Praha, 1927; Statistický lexikon obcí v Podkarpatské Rusi; úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař., Praha, 1928) a jen píši slovenská jména českým pravopisem, ale v cizojazyčných výtazích ponechávám pravopis slovenský. Fotografie památek mi laskavě obstarala Šafaříkova Učená společ nost, některé pak mi zaopatřili F. Ardo, A. Baker, J. Bohm, V. Bu daváry, Z. Frankenberger, J. M. Jankovich, O. Kalandra, K. Kiszely, J. Mádl, G. Medvěckij, J. Neustupný, J. Polák, A. Tuček a J. Tuhá ček. Je tedy valná většina fotografických obrázků původních a jen několik málo jich bylo uveřejněno v revui Bratislavě, v knížce J. M. Jan- IV koviche (Podkarpatská Rus v prehistorii, Mukačevo, 1931), v Obzoru praehistorickém a v Slovenském náučném slovníku (Praha, 1932). Obrázky mi kreslil K. štika, plány a mapu K. N ovák a Z. Rokyta. Při korektuře mi pomáhali: moje žena, J. Hromádka a V. Šmilauer. Za překlad fran couzského výtahu děkuji L. Castanovi a za překlad německého výtahu E. E. Ulreichovi, za pečlivé vytisknutí tekstu, obrázků, plánů a tabulek pak jsem vřelými díky zavázán Státní tiskárně v Praze. Knihu připisuji památce S'Vých rodičů a svého bratra. V Bratislavě, v lednu 1933. J. E. v ZKRATKY. A. É. = Ar<:haeologiai értesitO. A. K. = Archaeoklgiai koz.lemények. Andrej rKmeť, jeho tivot a diela = Andrej Kmeť, jeho život a diela, sv. U., D.iela Andreja Kmeťa: Sitno a jeho šil.'<>ké okolie. Sostavil a vydal K. A. Medvecký. II. vyd. K. Brancsik = K. Brancsik, Ueber die Ergebnisse unserar Grabungen wie ~uch U!ber prahistorische Zufalls.funde im Comitate, A Trencsénvármegyei muzeum-egy~esiilet értesitóje, Trencsén, 1914. J. Csoma = J. Csoma, óstOrténelmi nyomok Abauj megyében, A Felso-magyarorSilági muzeum-egylet ti.zenegyedik évkonyve, Kassa, 1892. časopis M. S. S. = časopis Muz.eálnej slovenskej sp<>ločnosti. J. Eisner, Sbierka = J. Eisner, Sbierka pamiatok pravekých a pamiatok z počiatku doby dejinnej v muzeume v Turčianskom Sv. Martine, časopis Muzeálnej slo.ven.skej spo I.oěno.sti, XV1II, 1921, str. 1-21. J. Hampel, Alt.= J. Hampel, Alterthiimer des friihen Mittelalters in Unga.rn., B:raun schweig, 1905. J. Hampel, A ibronzk. eml. = J. Hampel, A bronzkor emlékei Ma.gyarhonban, Bu~pest, I, 1886, II, 1892, III, 1896. = J. Hampel, Ujabb 1Janulmányok J. Hampel, Ujabb tanulmányok a honfoglalási kor emlékeirol, Budapest, 1907. E. Hoening-A. Ha1aša, Púchovské starotitnosti = Púchovské starWitn<>sti. Dl'a nemec kého :rukopisu baróna Emila Hoeninga O Caroll'-a. PodáVIa A. Halaša. Vycházelo ve Sborníku M. S. S. Vlil (1903) až X (1905). T. Lehoczky, Adatok = T. Lehoczky, Adatok hazánk archaeologiájához kiilonos tekin tettel Beregmegyére és komyékére, Munkács, I, 1892, II, 1912. F. Lessek =Cf>. Jleccek, llpaatK llOAKapnaTCKOt Pycu. Ha pyCbKiii HBblK nepeJIO)f{HB fOniHH PHsaii, Y;I<ropo,o;, 1922. = M. v. és v. encz. Magyarország vármegyéi és városai en.cziklopédiája. O. Menghin, Anhang = M. Hoernes, Urgeschichte der bildenden Kunst in Europa v<>n den Anfiingen bis um 500 vor Christi, III, Aufl. Durchgesehen und ~rgiinzt V()n O. Menghin. Anhang von O. Menghin. Wien., 1925. Mitt. Wien. Anthr. Ges. = Mitteilu.ngen der Anthropologisohen Gesellschaft in Wien. M. Much, Kunsthistorischer Atlas = Kunsthisrorischer Atlas. Herausgegeben von der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung crer Kunst- und histori schen Denkmale, I. Abtheilung, redigiert von M. Much, Wien, 1889. M. és k. ért. = Muzeumi és k.Onyvtári értesítO. N. K.= Numizmatikiai ko7Jlony. O. P. = Obzor pra.ehistorický. Pam. = Památky archaeologické. F. Pulszky, M. a. 1.-11. = F. Pulszky, M.agyarország archaeologiája, 1.-II., Budapest, 1897. = Sbornik M. S. S. Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti. W. P. Z. = Wiener Praehistorische Zeitschrift. VII I STARŠÍ DOBA KAMENNÁ NEBOLI PALEOLITICKÁ. Ovod. Lidská vzdělanost se počíná v době diluviální, která byla před naší dobou geologickou, zvanou aluviální. Z diluvia se nám totiž zachovaly nejstarší předměty, které ruka lidská zhotovila. Tehdy se střidala studená období "ledová" s teplými dobami "meziledovými". N a Slovensku žili první jeho obyvatelé v době ledové. Vzhled slovenského kraje se tehdy podstatně lišil od nynějšího, nejvyšší naše hory, zvláště Vysoké a Nízké Tatry, byly pokryty věčným ledem, a žila u nás jiná zvířata, nežli potom. Tak např. obrovský slon, mamut, jehož zbytky se často najdou v diluviálních hlínách nejen v rovinách na slovenském jihu, ale i v údolích pod vysokými vrchy v Oravě, Turci, Liptově, Spiši nebo ~ariši. Někdy je zase vyloví z Dunaje. Mamutí zuby a kosti nejsou v našich museích vzácné, zvláště pak je cenná mamutí kostra z Beše, odkudž ji kdysi pro museum v Turč. Sv. Martině zachrání! obětavý Andrej Kmeť. Po převratě se přišlo na zbytky mamutích koster v Bratislavě, Trnavě, Trebaticích, Moravanech, čachticích, Tren číně, Zamarovcích, Němšové, Ilavě, Dubnici nad Váhom, Púchově, Isteb ném, Turč. Sv. Martině, Velkém ~ariši, v ~ahách, v Topolčanech a konečně v jeskyňce, která je v proboštské zahradě v Bojnicích. Kosti nosorožce, který byl porostlý vlnou a žil u nás současně s mamutem, byly, pokud vím, nalezeny v Bratislavě a kdysl v Trnavěl) a prý též v Trenčíně.2) Sob, který také v době ledové u nás žil, se potom odstěhoval do studených končin na severu Evropy. Ze šelem, na jejichž kosti se tak často pi'ijde v našich jeskyních, byl u nás zvláště hojný obrovský jeskynní medvěd. Památky po člověku, který tehdy na Slovensku jako první jeho oby vatel žil a v hordách po oblasti svého loviště putoval, jsou jednak v jesky ních, jednak pod širým nebem ve vrstvách, lderé v době diluviální vznikly, totiž v hlínách pak v lossu. Loss, který má barvu cihlářských, zvláště žlutou a odštěpuje se ve svislých kusech, vznikal naprášením drobných zrnek prachu mezi stébla stepní trávy v oblastech, které v době diluviální ztistaly bez ledu. Protože se nám po diluviálním člověku zachovaly především - a v nej starších stupních jeho kultury výhradně- předměty vykřesané z tvrdého kamene, hlavně z pazourku, odrůdy kí·emene, nazýváme soubor všech pa mátek po lidech, kteří v době diluviální žili, kulturou starší doby kamenné čili kulturou paleolitickou. 1) J. Petrikovich, Nález fossilných kostí nosorožca s prehriadkou nosnou, časopis M. S. S., XIII, 1910, str. 123-124. 2) K. Brancsik. str. 30. 1 Ze starších paleolitických stupňů není na Slovensku památek, nejstarší jeho obyvatelé žili až v mladší době paleolitické. Tehdy byla význačným nástrojem čepel, a hojné jsou předměty z kosti, rohu, parohu i zubů i za jímavé památky výtvarného umění, které známe především z evropského západu, zvláště z Francie a z půlostrova Pyrenejského, ale jsou i jinde, na př. v Dolních Rakousích a na Moravě. V karpatské kotlině se na ně dosud nepřišlo. Nejstarší stupeň mladého paleolitu se jmenuje aurignacien, ve kterém jsou hojné čepele, opracované čili retušované na hranách v příkrých ploš kách, někdy okolo celého obvodu, ale·s podek čepelí není opracován vůbec, a na svrchní ploše nemají plošné retuše. Význačné je též vějířovité opra cování některých nástrojů na svrchní ploše, pak výkrojek čili encoche v boku čepele. Po aurignacienu přišel v západní Evropě stupeň solutréenský. Silné a příkré retušování aurignacké na hranách nástrojů zmizelo a nastoupilo ploché šupinové retušování celé plochy. Zvláště typický je nástroj (snad hrot oštěpu) podobný listu, a proto jej zovou "vavíinovým listem" a štíhlejší tvary jmenují "listem vrbovým". Avšak západoevropský solutréen má jiný ráz než středoevropský. Zvláště karpatská kotlina je důležita pro studium solutréenu, který se tam vyskytuje ve svém počátečním stupni, v t. zv. protosolutréenu, a vyvíjí se pak dále ,až do svého pozdního stupně. Proto někteří badatelé hledají tam vůbec původ evropského solutréenu. Odtud prý se tato kul tura šířila jednak Moravou do Polska a tedy směrem cesty moravsko oderské, na jejíž význam budeme li později zas a zase ukazovati, jednak dále na západ směrem cesty dunajské. V karpatské kotlině se solutréen vy sl(ytnul v Malých Karpatech ("Pálffyova" jeskyně u Plaveckého Sv. Mi kuláše), nad horní Nitrou v Bojnicích, pak v Bukových horách čili Byku a ve vrších Pilišských a tedy na Slovensku nebo v nedalekém jeho sou sedství. J. Hillebrand rozděluje3) kulturu solutréenskou v karpatské kotlině předně na solutréen prvotný či protosolutréen a pak na vlastní solutréen, v jehož vývoji rozeznává tři stupně, totiž solutréen časný, vyvinutý a pozdní. K protosolutréenu patří podle něho jednak nástroje, které ne mají výrazných tvarů, jednak hrubé a na obou stranách opracované "va víinové listy". V solutréenu jsou však tyto listům podobné nástroje lépe opracovány a jsou na rozdíl od "vavřínových listů" západoevropských dole 1.akulaceny, neboť dvojhroté, totiž i dole zahrocené nástroje se v karpatské kotlině jen výjimečně vyskytnou. J. Hillebrand též upozorňuje,4) že plošky po odloupnutých kouscích se na solutréenských "listech" z karpatské kot liny neřadí vedle sebe z leva do prava podél dlouhé osy jako na podobných nástrojích západoevropských, nýbrž jsou nepravidelně rozděleny po širo kých plochách nástroje tak, jak to bylo na t. zv. pěstních klínech staro paleolitických. 3) E. Hillebrand, Das Palaolithikum Ungarns, W. P. Z., Vl, 1919, str. 30. 4) J. Hillebrand, Zur Frage des europaischen Solutréens, Die Eiszeit, IV, 1927, str. 113. 2