Securitas imperii. 5 : sborník k problematice bezpecnostních sluzeb

348 Pages·1999·27.301 MB·Czech

by  Praha. Ùrad dokumentace a vysetrování zlocinu komunismu.

. '• • • ■ X.
LISTOPAD 89 Z POHLEDU StB
AKCE PREVENCE A IZOLACE
KATOLICKÁ CÍRKEV
V DIPLOMOVÝCH PRACÍCH StB
SLEDOVÁNÍ VNĚJŠÍHO
A VNITŘNÍHO NEPŘÍTELE
V ROCE ’89 , „ , <

SECURITAS IMPERII
5
Sborník k problematice
bezpečnostních služeb
Věnováno 10. výročí listopadové revoluce
v bývalé ČSSR a památce PhDr. Václava Bendy,
ředitele ÚDV v letech 1995-1998
© Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu P ČR, 1999
ISBN 80-85821-82-6
.................. _3
Katolická církev přelomu 80. let
v diplomových pracích příslušníků StB
(krátká analýza a edice dokumentů)
Jaroslav Cuhra
O postavení katolické církve v Československu v letech 1948-1989
napsal historik K. Kaplan výstižně, že proti ní „neprováděla v uvede­
ných letech komunistická moc jednotlivé perzekuční zásahy, ale sys­
tematické perzekuční tažení“, jehož „cílem bylo katolickou církev si
podřídit, oslabit a rozložit“.1’ Toto „perzekuční tažení“ mělo svá jednot­
livá období, ve kterých se střídaly používané metody, dílčí cíle i pro­
tagonisté děje, modifikovaly se časové horizonty, avšak základní na­
stíněný cíl se, s výjimkou krátkého období Pražského jara2’, nikdy
nezměnil. Pravdou aleje, že v jistém souladu s proměnou velmocen­
ské reality, vnitřního politického vývoje v Československu i v samotné
katolické církvi, můžeme i při letmém pohledu vysledovat výrazné
změny v míře angažovanosti jednotlivých orgánů státní moci při ovliv­
ňování života církve. Jestliže v některých obdobích (zvláště kolem
roku 1968) nejsilněji realizuje záměry státu oficiální Sekretariát pro
věci církevní (do konce roku 1968 instituce při Ministerstvu kultuiy
a informací, od roku 1969 dva národní sekretariáty při ministerstvech
kultury), v jiných obdobích se na realizaci „státní církevní politiky“
angažují další orgány, z nichž je v prvé řadě třeba uvést Státní bez­
pečnost (StB), jejíž úloha je zde naprosto zásadní. Není však dosud
dostatečně objasněna; skutečná podstata a klíčové momenty půso­
bení Státní bezpečnosti zůstávají prozatím neprozkoumány, což se
pro jedno (krátké) období - a více v teoretické než praktické rovině -
pokouší napravit tato krátká studie, a hlavně připojená edice doku­
mentů pocházejících z provenience StB.
PORADY K CÍRKEVNÍ PROBLEMATICE
Závěrečné období 70. let a počátek let 80. je z historikova pohledu
pro poznáni moderních československých dějin a zvláště dějin tzv.
normalizačního období nesmírně důležité. Právě tento časový úsek
totiž výstižně a zřetelně ukazuje důležité aspekty celého období - do
značné míry apatickou společnost, pevně sešněrovanou normalizační
realitou a ve valné míře již postrádající vůli k odporu, umrtvenou
oficiální kulturu, všudypřítomnou propagandu a zuřivé represivní zá­
kroky proti veškerým projevům svobody ducha (od režimem zpolitizo­
vané Charty 77 po rozvíjející se fenomén podzemní kultury), ale i zá­
kroky proti veškerým aktivitám církví překračujících práh kostelů
4
a modliteben. V základech všech zdánlivě monolitních a upevněných
východoevropských komunistických režimů již také tiká časovaná
bomba ekonomických krizí, a zároveň neustále zřetelněji vystupuje
do popředí přestárlost jejich vůdců, neschopných vyrovnat se s měnící
se realitou světa moderních technologií a komunikačních prostředků.
Z hlediska represivních a policejních metod je ale tento „starý svět“
v plné síle. Paradoxně je však může využívat ve zmenšující se míře,
vázán „novými“ pravidly, která Jej těžce omezují a jsou mu stále vý­
razněji vnucována zvenčí. Přesto však prostředky a možnost represe
reálně existují a i když míru jejich využití koriguje do jisté míry poli­
tická moc, je třeba je vážně zkoumat.
Pro problém vztahu StB ke katolické církvi bude nejlépe začít rokem
1979, přesněji řečeno „služebním aktivem k církevní problematice“,
který se za účasti ministra vnitra ČSSR Jaromíra Obziny, 1. ná­
městka MV Jána Hanuliaka, náčelníka X. správy FMV Vladimíra
Stárka a dalších pracovníků ministerstva vnitra konal 12. února
1979 v Praze.3’ S hlavními referáty vystoupili samotný ministr vnitra
Obzina, kteiý nastínil hlavní úkoly kontrarozvědného boje proti círk­
vím a náboženským sektám a genmjr. Stárek, který hovořil o aktuální
operativní situaci v této problematice. Po jejich vystoupeních následo­
vala diskuse k tématu a závěrečné slovo J. Obziny. Bezprostředním
výsledkem porady pak bylo vypracování široce zformulovaného ná­
vrhu ministra vnitra „Úkoly kontrarozvědného boje po linii X. správy
FMV proti podvratné činnosti vnějšího a vnitřního nepřítele, usilují­
cího o aktivní využití řím. kat. církve jako jednoho z důležitých ná­
strojů destabilizace socialismu v ČSSR“, který byl publikován X. sprá­
vou FMV v březnu 1979 zároveň s projevem V. Stárka a závěrečným
slovem J. Obziny ze zmiňované porady.4’ Ponecháme-li stranou veš­
kerou ideologickou výplň projevů, z nasazeného tónu vyplynulo, že
katolická církev je vnímána jako vzrůstající opoziční síla. Ministr Ob­
zina v závěrečném projevu nastínil nej různější formy diverze, na níž se
církev spolupodílí: od aktivizace klerikalismu a křesťanského demo­
kratismu, přes zapojení církve do domácího opozičního hnutí, až po
„spojení nebo svazek reakčních sil katolického kléru, křesťanského
kléru v Československu s reakčními silami tohoto kléru v socialistic­
kých zemích, ale i v kapitalistických zemích....“5’ Čelit takovému ne­
bezpečí lze podle přítomných jen jediným způsobem: za plné podpory
„naší strany, jejího ÚV, v čele s gen. taj. s. Husákem, vedení FMV
a s. ministra...“ využít „naše osvědčené čekistické prostředky a me­
tody, jakož i těsnou, téměř denní součinnost s našimi sovětskými
přáteli a ostatními bratrskými kontrarozvědkami“.6’ Tato slova náčel­
níka X. správy FMV tak předznamenala, jakým směrem se bude další
postup StB v církevní problematice ubírat. Odpovídaly tomu i úkoly
stanovené ministrem vnitra pro další období a znovu upravené na
následující poradě v říjnu 1981.
5
DIPLOMOVÉ PRÁCE
Naši pozornost však v této stati neupoutává přímý obsah přednese­
ných příspěvků ani samotné stanovené úkoly v celé jejich šíři. Jedním
z výsledků „oživení“ zájmu o církevní problematiku byl i požadavek
přehodnocení dosavadních znalostí o struktuře a možnostech le­
gální i „nelegální“ církve a zmapování dosahu jejich působení.
Tento rozsáhlý úkol a jeho plnění měly svůj odraz i ve zcela specifické
oblasti - v zadaných diplomových úkolech Vysoké školy Sboru ná­
rodní bezpečnosti, konkrétně její I. fakulty, fakulty Státní bezpeč­
nosti. V letech 1980-1986 tak studenti této vysoké školy, příslušníci
StB, vypracovali nejméně na dvě desítky diplomových prací, zaměře­
ných v podstatě na dva okruhy problémů - na východní politiku Va­
tikánu jako nástroje mezinárodní diverze, a na metody boje orgánů
StB proti nepřátelskému působení církví (většinou církve římskoka­
tolické).7) Všichni autoři diplomových prací byli příslušníky StB růz­
ných hodností (poručík až major) a zřejmě bez výjimky působili na
odborech zaměřených k vedení proticírkevního boje; mnozí již delší
dobu.8’ Vedoucím všech diplomových prací byl pplk. Bohumil Čížek,
uznávaná autorita v této oblasti a autor řady studijních textů.
Sledované diplomové práce se bez ohledu na zaměření opíraly (vy-
necháme-li odkazy na díla klasiků marxismu-leninismu, klasické pro­
pagandistické materiály a studijní pomůcky k výkladu některých otá­
zek spojených s církevním právem a naukou církve) o trojí okruh
různě důležitých pramenů:
a) učební skripta Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti,9’
b) zásadní dokumenty federálního ministerstva vnitra - jako rozkazy
ministra vnitra nebo uvedený sborník z porady vedení FMV z února
1979, 1981. 1983,101
c) archivní i operativní materiály archivu X. správy SNB a jednotlivých
správ a odborů StB.111
Skutečnost, že navrhované a popisované metody práce jsou v někte­
rých případech dokumentovány konkrétními příklady použití, výraz­
ně zvyšuje vypovídací hodnotu vlastních textů. V zásadě je lze vnímat
v několika rovinách.
Za prvé jsou tyto diplomové práce dokumentem samy o sobě, bez
ohledu na pravdivost či nepravdivost předkládaných informací. Vy­
povídají o duševním světě příslušníků StB - vzhledem k oficiálnímu
pojetí diplomových prací - v podstatě velmi věrohodně.12’ To je samo
o sobě nesmírně důležité, neboť některé z prací argumentují například
církevními procesy padesátých let, přejímají tehdejší žaloby, rozsudky
a výpovědi, a to bez ohledu na případnou rehabilitaci případu. Kláš­
tery jsou hnízdy reakce, plné zbraní, a soudně konstatovaná nezákon­
nost procesu neznamená v polovině 80. let pro příslušníky StB do­
statečný podnět k prozkoumání obvinění!13’ Názornost a doslovnost
těchto prací je faktem, který z nich činí pramen prvořadého významu.
Právě pro svou jednoduchost jsou čistým krystalem myšlení nejen
6
autorů, ale i oponentů a schvalovatelů, kteří se jimi ve vší vážnosti
zabývali.
Za druhé práce ukazují zajímavý obraz církve očima jejího zásad­
ního nepřítele, což není vždy bez užitku. Vypovídají o strachu z kře­
sťanských církví, které jsou „...v podstatě legální, dobře organizova­
nou a akceschopnou opozicí vůči politice KSČ“,14) jedinou legální mar­
xismu „nepřátelskou“ organizací ve státě. Shromážděné informace
jsou tedy vždy poznamenány tímto náhledem, což sice snižuje jejich
hodnověrnost, na druhou stranu nesnižuje jejich praktický dopad.
Zároveň, přes všechna zkreslení, mnohé z uvedených informací jsou
již dnes všeobecně známy nebo se případně dají konfrontovat s účast­
níky dění, takže se zde otvírá prostor pro objevení jiných dosud skry­
tých aktivit církve. Tato skutečnost nás také přivádí k dalšímu as­
pektu prací - ukazují, jak mnohé z údajně hluboce zakonspirovaných
akcí legální i „podzemní“ církve byly StB sledovány, komplikovány,
v mnoha případech pak dokonce ovlivňovány. Zcela na okraj je třeba
poznamenat, že výsledky práce StB se alespoň z tohoto pohledu jeví
jako výrazně vyšší, než dosud církev připouští, o tom však dále.
Nej důležitější význam těchto textů je pochopitelně v samotném po­
pisu metod boje StB proti aktivitě církví. Vzhledem k občasnému
dokumentování využití jednotlivých způsobů na konkrétním příkladě
jejich význam ještě vzrůstá - charakteristický je tento jev na dokládání
prospěšnosti masivního využití technických prostředků. Ve vzájemné
konfrontaci jednotlivých diplomových prací, doplněné o údaje z dal­
ších pramenů, může v budoucnosti vzniknout poměrně komplexní
obraz nejen metod StB, ale i jejich úspěšnosti, a v neposlední řadě
i překvapivý doklad o častém podcenění schopností StB ze strany
církve.
Shrnuto: tyto diplomové práce poskytují dostatečný prostor k po­
znání metod a zaměření StB v církevní problematice a využijeme-li je
k takovému účelu, může být výsledný obraz dostatečně reprezenta­
tivní a (v specifickém smyslu) i pravdivý.
KATOLICKÁ CÍRKEV
Ke křesťanským církvím se podle statistik Sekretariátu pro věci cír­
kevní (SPVC) hlásilo v roce 1977 z patnáctimilionové populace přibliž­
ně 7 718 900 občanů Československa, z toho kolem 6 000 000 k církvi
katolické.16’ Tento počet je však pochopitelně nepřesný, neboť uvádí
jen formální příslušnost, bez ohledu na skutečné praktikování vrty.
Sledovaná týdenní účast na bohoslužbách, což může být jeden z do­
kladů skutečného života v církvi, vykazuje pochopitelně mnohem nižší
stav; bohužel k dispozici je údaj jen pro Čechy a Moravu - průměrně
kolem 800 000 věřících. Většina z nich se účastnila katolických boho­
služeb. Katolická církev využívala v ČSSR 5 448 kostelů, působilo zde
3 090 katolických kněží se státním souhlasem, evidováno bylo 6 432
řeholních sester, bohosloví na dvou katolických teologických fakul-
tách studovalo 237 adeptů kněžství.171 Vlastní život a právní posta­
vení církví bylo vymezeno zákonem č. 218/1949 Sb. z 14. října 1949
o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností stá­
tem. Ňa tento zákon navazovaly další výnosy a vládní nařízení, zvláště
vládní nařízení č. 219/1949 Sb. - 223/1949 Sb., výnosy o podmín­
kách vyučování náboženství, o vydávání pastýřských listů a oběžníků
a velmi důležitý metodický výklad zásad udělování státního souhlasu
k výkonu duchovenské služby z 30. června 1975.18) K specifikům po­
stavení katolické církve patřilo omezení řádového života, když mužské
řeholní řády a kongregace byly mocenským zásahem v roce 1950 po­
staveny mimo právní rámec a fakticky zrušeny, ženské řehole pak
ponechány v legálním postavení, původně však pouze na přechodnou
dobu, bez možnosti doplňovat řády o nové členky (s krátkým přeru­
šením během Pražského jara).191
Z hlediska správního uspořádání bylo Československo na přelomu
80. let rozděleno do dvanácti diecézí, spravovaných buď biskupy,
nebo kapitulními vikáři. V ČSSR legálně pracovalo pět biskupů, z toho
tři - kardinál Tomášek v pražské arcidiecézi, biskup Jozef Feranc
v bansko-bystrické diecézi a Ján Pásztor v nitranské diecézi - jako
řádní sídelní biskupové. Dva další - olomoucký biskup Július Vrana
a trnavský biskup Josef Gábriš - spravovali diecéze jako dočasní apo­
štolští administrátoři. Sedm zbývajících biskupských stolců bylo ne­
obsazeno a diecéze řídili kapitulní vikáři. Otázka jmenování nových
biskupů byla stěžejním tématem rozhovorů mezi vatikánskými
a československými delegacemi po celá 70. léta. Jediným výsledkem
v tomto směru bylo jmenování čtyř biskupů na počátku roku 1973,
další pokrok blokoval požadavek československé strany, aby jmeno­
vaní kandidáti patřili mezi „pokrokové“ kněze. Největší autoritu měl
pochopitelně (a to i ve sboru ordinářů) stárnoucí kardinál Tomášek,
v podstatě přijímaný v celé církvi jako faktická hlava věřících v Česko­
slovensku, bez ohledu na mnohé výhrady nej různějších křesťanských
kruhů. Pro dokreslení postavení církve ve společenském systému je
nutné zmínit ještě zvláštní úlohu kněžské organizace Sdružení kato­
lických duchovních Pacem in terris (SKD PIT) vytvořené z inicia­
tivy státních orgánů na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ
z 22. května 1970, v kterém byl její smysl mimo jiné charakterizován
jako organizace sloužící k paralyzování vlivu Vatikánu a „Vatikánu
oddané církevní hierarchie“.20’ Sdružení fungovalo jako dvě národní
organizace, zaštítěné společným federálním výborem, a jejími členy
byla přibližně jedna třetina duchovních. Soustavně se však zvyšoval
věkový průměr členů, neboť mladší a nastupující duchovní byli ve
stále menší míře ochotni vstupovat do organizace, k níž Vatikán za­
ujímal minimálně zdrženlivý postoj.21’ Státní správa sice připisovala
Sdružení velký význam při uplatňování svých záměrů v církevní ob­
lasti, bez její mocenské podpory však šlo o organizaci zcela mrtvou.
Postavení StB v kontextu státní církevní politiky bylo jako v jiných
oblastech života státu formulováno značně vágně. Odpovědnost za
8
vývoj vztahů státu a církve nesly zmíněné civilní instituce (jako Se­
kretariát pro věci církevní) a StB byla teoreticky mimo jakoukoliv ak­
tivitu vůči legální církvi. To je pochopitelně obraz naivní a vedení StB
hovořilo jinak, neboť „...jde o to dále úspěšně realizovat církevní poli­
tiku ruku v ruce (zdůraznil aut.) se státní správou... pod pevným ve­
dením naší strany“.221 Aby byl tento cíl průběžně plněn, věnovala se
agenturně operativní činnosti proti církvi značná pozornost. Na pře­
lomu 70. a 80. let spadala církevní problematika centrálně pod 5. od­
bor X. správy SNB a na úrovni krajů pod 2. odbory jednotlivých kraj­
ských správ StB. Na odděleních StB okresních správ SNB byli samo­
statní pracovníci v církevní problematice jen výjimečně, většinou se
příslušný pracovník věnoval ještě „rozpracovávání“ jiných „problema­
tik“231. Na Slovensku se této práci věnoval ještě 2. odbor XII. správy
SNB.241 Na počátku roku 1979 bylo k tomuto účelu vyčleněno 150
pracovníků StB.251 Zároveň v této problematice spolupracovala
X. správa s ostatními správami SNB, a zvláštní důraz byl kladen na
I. správu, hlavně v propojování vzájemných akcí vůči Vatikánu.
Zrekonstruovat obraz církve z pohledu aparátu StB je v podstatě
velmi jednoduché. Jde o zásadního nepřítele, dobře organizovaného,
vysoce výkonného, výborně intelektuálně disponovaného a v nepo­
slední řadě jednotně řízeného z vatikánského ústředí. „...Milióny ka­
tolíků jsou členy různých organizací .Katolické akce“. Do služeb kato­
lické církve jsou dány ohromné ideové prostředky... církev ještě drží ve
svém zajetí stovky miliónů lidí... Z hlediska zpravodajského je Vatikán
nej informovanější mezinárodní organizací. Dnem i nocí plynou ke
Svaté stolici zprávy špatné i dobré z nej vzdálenějších koutů světa....
Vatikánu je známo to, co není známo ještě nikomu.“261 Proti takové­
muto soupeři musí StB pracovat nikoliv v jednotlivých operacích, ale
v celém komplexu akcí navzájem koordinovaných, přesahujících po­
chopitelně hranice nejen legální a „nelegální“ církve, nýbrž i hranice
státní, s využitím všech prostředků.
ÚKOLY StB V BOJI PROTI CÍRKVI
Ve zkratce jsou úkoly práce StB zformulovány do tří okruhů:
a) ofenzivně vést kontrarozvědný boj ve zpravodajské činnosti proti
nepříteli po linii katolické církve;
b) efektivně a koordinovaně využívat všech sil a prostředků v rámci
systému kontrarozvědných opatření;
c) průběžně provádět rozsáhlou obecnou a dílčí (individuální) preven­
tivně výchovnou a rozkladnou činnost za využití maximální spolu­
práce se zainteresovanými složkami FMV a státní správy.271
Konečným cílem všech realizovaných opatření je „...připraveným
a ve vhodnou dobu uskutečněným úderem proti reakci v římskokato­
lické církvi dosáhnout poklesu vlivu a autority církve“281, pregnantněji
zformulováno: „...náš strategický program je nikoli .náboženská svo­
boda*... ale svoboda lidu od náboženství“.291