ebook img

Radost pro všechny. PDF

109 Pages·1971·5.012 MB·Czech
by  de VriesAnne
Save to my drive
Quick download
Download
Most books are stored in the elastic cloud where traffic is expensive. For this reason, we have a limit on daily download.

Preview Radost pro všechny.

F.F. BRUČE VĚROHODNOST NOVÉHO ZÁKONA Můžeme důvěřovat spisům Nového zákona? Radost pro všechny Radost pro všechny Novozákonní příběhy Vyprávění Anně de Vries přeložil Zdeněk Svoboda BLAHOSLAV © Anně de Vries, Zeist O mu%i, který slyšel radostnou zvěst V domku kdesi v horách bydlel starý muž a jeho manželka. Jmeno­ vali se Zachariáš a Alžběta. Zachariáš byl kněz. Vyprávěl lidem o Bohu, modlil se a přinášel oběti. Byli to dva dobří lidé, kteří měli Pána Boha rádi. Byli šťastní, ale někdy se jim přece jen zdálo, že jsou osamělí a že je v jejich domě pusto. Tak rádi by měli dítě, ale žádné se jim nenarodilo. Modlili se za ně, ale zdálo se jim, že je Pán Bůh nevyslyšel. Už nedoufali, že se jim kdy dítě narodí. Jednoho dne se vydal Zachariáš na cestu. Musel jít do Jeruzaléma, do největšího města té země. Oblékl si nejkrásnější šaty, krásný bílý kněžský oblek. Rozloučil se s Alžbětou a šel. Byla to dlouhá cesta. Konečně přišel na kopec, odkud už viděl město. Bylo tam mnoho bílých domů se zelenými stromy. A to byl Jeruzalém. Mezi domy byl jeden obzvláště velký. Byl také bílý a střechu měl zlatou. Leskla se krásně na slunci. Byl to chrám - dům Boží. Tam se scházeli lidé z celé země, aby obětovali Bohu. Před chrámem byl dvůr, kde se obětovalo. Lidé koupili třeba ovečku a dali ji kněžím. Ti ji zabili a položili na oheň. To znamenalo: Bože, máme tě rádi a chceme ti něco darovat. A Bůh tomu rozuměl. Dovnitř do chrámu, kde se také obětovalo, směl jít jen kněz. Na Zachariáše padl právě los, aby ten den šel do chrámu. Lidé zůstali venku a on vešel uctivě dovnitř. Přišel do místnosti s pozlacenými zdmi. Hořelo tam deset zlatých svícnů. Všechno zářilo. A bylo tam ticho. Zachariáš byl v místnosti sám. A pak obětoval. Vzal zlatou ná­ dobku s ohněm a dal na ni zrnka kadidla. To nádherně vonělo. Kněz Zachariáš se tiše modlil. Najednou uprostřed modlitby se zastavil a ulekl se. Někdo stál u něho. Měl bílé roucho. Byl to Boží posel. Zachariáš ustoupil a chvěl se po celém těle. Boží posel mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, já jsem přišel, abych ti pověděl něco pěkného. Tvá modlitba byla vyslyšena a tvé ženě Alžbětě se narodí syn. A ty mu dáš jméno Jan.“ Zachariáš tomu nerozuměl. Potřásal hlavou, jako kdyby tomu nevě­ řil. Cožpak teď mohla být vyslyšena prosba o dítě? Vždyť jsou už staří. „To dítě tě učiní šťastným,“ řekl Boží posel. „Avšak nejen tebe, nýbrž i jiné lidi. Bude to totiž služebník Boží, který - až doroste — bude lidem zvěstovat, že už brzy přijde Spasitel.“ Boží posel myslel, že tím Zachariáše potěší, protože lidé už dlouho 7 na Spasitele čekali. Ale Zachariáš pořád potřásal hlavou a nemohl tomu uvěřit. „Ne, to není možné. Já jsem starý, moje žena také, jak tomu mám věřit? To by se musel stát zázrak.“ Boží posel řekl: „Ty nevíš, kdo jsem. Mě poslal sám Bůh, abych ti to řekl. A ty už Bohu nevěříš? Ukážu ti, že Hospodin může udělat zázrak. A zároveň budeš potrestán, protože jsi nevěřil. Budeš němý až do té doby, než se stane to, co jsem ti řekl.“ Boží posel zmizel. Zachariáš byl zase sám. A venku čekali lidé. Ří­ kali, že jako obvykle řekne: „Bůh vám žehnej.“ Ale Zachariáš mlčel. Co se mu stalo? Co viděl v chrámě? Zachariáš se vracel domů. Už věřil tomu, co mu Boží posel říkal. Už věřil, že Bůh dělá zázraky. Měl velikou radost, ale nemohl zpívat. Přišel domů a všecko, co prožil, napsal Alžbětě na voskovou tabulku. Alžběta se radovala. Na tabulce bylo též: „To dítě se bude jmenovat Jan. A Jan znamená - Bůh je milostivý.“ Za rok se manželům narodil chlapeček. Za osm dní byla slavnost, při které mělo dítě dostat jméno. Sousedé si mysleli, že se bude jmeno­ vat jako otec. Alžběta však řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ - „Jan?“ divili se lidé. „To snad ne. Musíme se zeptat Zachariáše.“ Ptali se ho: „Jak se má dítě jmenovat?“ Zachariáš to chtěl říci, ale nemohl ještě mluvit. Vzal si tabulku a napsal na ni: „Jan jest jeho jméno.“ Lidé se divili a nemohli to pochopit. A najednou Zachariáš začal mluvit, protože se stalo všecko, co Boží posel pověděl. „Má se jmenovat Jan,“ zvolal Zachariáš, „protože Bůh je milostivý a vyslýchá modlitby.“ A pak začal zpívat. Tak byl šťastný. Zpíval píseň k Boží poctě: A ty, dítě, budeš nazýváno prorokem Nejvyššiho, nebot půjdeš před tváři Páně připravit mu cestu. A lidé říkali: „Jaké je to divné s tím dítětem, to není určitě obyčej­ né dítě.“ A všude, kam přišli, vyprávěli o Zachariášovi, Alžbětě a je­ jich synu Janovi. Nejšfastnějsí %ena Boží posel, který zvěstoval Zachariášovi, že se mu narodí dítě, musel na světě ještě něco vyřídit. Tentokrát však nešel do velkého města Je­ ruzaléma, nýbrž do malého městečka Nazareta. 8

See more

The list of books you might like

Most books are stored in the elastic cloud where traffic is expensive. For this reason, we have a limit on daily download.