Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 2.—5. února 1923 PDF
Preview Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 2.—5. února 1923
UNIVERSITY OF VIRGINIA LIBRARY X030599163 WIVERSITY/OE VIRGINIA CHARIOTTESVILE NAKLADATELSTVÍ SVOBODA PRAMENY K DĚJINÁM KSČ PROTOKOL I. ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA 2. - 5 . února 1923 NAKLADATELSTVÍ SVOBODA 1989 JN 2229 .A5K6 I. sjezch 1923 © Ústavmarxismu-leninismuÚV KSČ, 1989 ISBN 80-205-0014-6 Předmluva I. řádný sjezd Komunistické strany Československa se sešel ve dnech 2.-5. února 1923 v Praze. Ve svém čtyřdenním jed nání se věnoval závažným otázkám programu a taktiky strany v nové situaci počátků 20. let. Ztohoto zorného úhlu také po suzoval stupeňpřipravenosti KSČ k řešení všech úkolů, které před ni tato nová doba kladla. Sjezd rovněž uzavřel boj s ultralevou opozicí ve vedení strany. Ústředním bodem celého zasedání byla problematika taktiky jednotné fronty a jejího možného vyústění v dělnickou vládu. Projednání těchto otázek bylo závažné zvláště pro českoslo venskou komunistickou stranu, neboť v republice tehdy narůs. taly některé příznivé momenty pro první uplatnění této nové taktiky. V roce 1922 zde vrcholila poválečná hospodářská kri ze, která vedla k výrazné radikalizaci širokých vrstev dělnic tva a pracujících, a nastolovala tak reálnou možnost užšího semknutí dělnické třídy, nového spojenectví v akční jednotě. O projednávání taktiky jednotné fronty a dělnické vlády na IV. kongresu Komunistické internacionály referoval A. Neu rath, o úkolech jednotné fronty a dělnické vlády v podmín kách československého dělnického hnutí E. Burian. V předne sených referátech i v diskusi se však ukazovalo, že KSČ stojí teprve na počátku hlubšího chápání a rozpracování těchto no vých taktických přístupů. Ve sjezdové rezoluci Stanovisko strany k taktice jednotné fronty a dělnické vládě, kterou při pravil Karel Kreibich, byla sice správně zdůrazněna nezbyt nost masového proletářského zázemí pro budování jednotné fronty a nastolení dělnické moci, avšak v referátu E. Buriana se naopak projevila některá oportunistická zkreslení, jejichž nebezpečí nedovedli delegáti sjezdu zatím ještě rozpoznat a jednoznačně odmítnout. V souvislosti s projednáváním taktiky jednotné fronty se sjezd zabýval i činností komunistů v odborovém hnutí. K těmto otázkám vystoupil také delegát Komunistické internacionály na sjezdu KSČ, V. Kolarov. Ve svém projevu vysoce ocenil úspěchy dosavadní práce Komunistické strany Československa, ale zároveň oprávněně připomněl, že odborová práce zatím patří k největším slabinám strany. Prvním referátem, který delegáti vyslechli, byla zpráva o or ganizačníchotázkách. Přednesl ji Antonín Zápotocký, ústřední tajemník výkonného výboru. Jeho zpráva byla kritická a zá 5 věry, které formuloval, se staly podkladem pro vytyčení tzv. organizační pohotovosti pro celou stranu. Touto cestou měla být provedena kontrola současného stavu vnitrostranické čin nosti, zpevněna organizační struktura a všichni členové si měli hlouběji osvojit i formy ilegální práce pro eventualitu zostřené perzekuce. Závažným bodem sjezdového jednání bylo hodnocení součas né situace ve světě, mezinárodního postavení Československa v rámci versailleského systému a stanovisko strany k národ. nostní otázce v ČSR. V samostatné rezoluci Teze k národnostní otázce odsoudila KSČ nacionalistickou politiku české buržoa zie a varovně poukázala na to, že třídní zájmy buržoazie vyvo lají nové národnostní zápasy a směřují tím k rozbití republiky. V zájmu všech potlačených národů a národností v Českoslo venské republice proklamovala komunistická strana právo na jejich sebeurčení a své rozhodnutí vést nesmiřitelný boj proti všem formám národnostního útisku. Přijaté teze byly teprve prvním krokem komunistické strany ke skutečně důslednému pochopení celé složité národnostní problematiky v předmni chovské republice. KSČ ještě nebyla s to se vyrovnat s některý. mi zásadními problémy, především s nezbytností proklamace sebeurčení až do odtržení, a nedokázala také ještě odhalit sku tečný mocenský obsah tzv. čechoslovakismu. Přesto však i v té podobě, jak byly přijaty na I. sjezdu, představovaly teze závažný pokus o komplexní přístup a byly dokladem úsilí stra ny o programové řešení základních otázek existence českoslo venského státu. O závěrech IV. kongresu Komunistické internacionály k čin nosti KSČ a k ultralevé opozici v jejím vedení referoval Bohu mír Šmeral. Jeho referát nebyl jenom pouhou informativní zprávou pro delegáty, ale pokusil se i o vlastní objasnění pří čin zformování této opozice a nedostatků v práci strany, jež ultralevým poskytly záminku k útokům proti celkové liniiKSČ. Výsledek sjezdové debaty, která následovala po Šmeralově re ferátu, dovršil porážku ultralevého směru. Jeho představitelé byli zbaveni svých dosavadních pozic ve vedení a jejich názory byly naprostou většinou delegátů odmítnuty. Pro posouzení celkového stupně vyspělosti a organizační aktivity základního funkcionářského aktivu KSČ jsou závaž ným dokladem návrhy, které zaslaly ke sjezdu jednotlivé organizace a kraje, a zpráva návrhové komise, přednesená čtvrtý den jednání. Komise projednala více než 100 došlých návrhů, což nepochybně prokazuje aktivní podíl členstva na přípravě sjezdu. Velká část z nich se pokoušela podle svých představ pomoci řešit neutěšenou situaci stranických financí à dosavadní značnou roztříštěnost tisku. B. Šmeral jako zpra vodaj návrhové komise však musel polemicky vystoupit i proti 6
The list of books you might like
