Protestantská teologie v XIX. století - Svazek II. - Dějiny. PDF
Preview Protestantská teologie v XIX. století - Svazek II. - Dějiny.
Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze KARL BARTH Protestantská teologie v XIX. století Svazek II. - Dějiny Edice Kalich Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze KARL BARTH Protestantská teologie v XIX. století Svazek II. - Dějiny Přeložil Bohuslav Vlk Kalich • 1988 OBSAH IX.svazku XIX. STOLETÍ - DĚJINY §11. Schleiermacher........................................................ 415 §12. Wegscheider......................................................................462 § 13. de Wette . 471 § 14. Marheineke ........................................................................480 § 15. Baur . ................................................................................489 § 16. Tholuck........................................................ 499 § 17. Menken .................................................... ..... 510 §18. Feuerbach ............................................ ..... 526 §19» Strauss ................................................... 533 § 20. Schweizer............................................... 561 §21. Dörner ..... ..................................................... 570 §22. Müller .................................................................................583 § 23. Rothe......................... 593 §24. Hofmann ............................................................................604 § 25. Beck .....................................................................................614 § 26. Vilmar......................................................................... 623 § 27• Kohlbrügge ........... ................. 632 §28. Blumhardt ................ 642: § 29. Ritschi ..........................................................................653 Jmenný rejstřík ............................................................................663 413 § 11. SCHLEIERMACHER Když si Gass starší přečetl Schleiermaoherovu VĚROUKU, napsal mu: "Nikdo nemůže popřít, že tvou dogmatikou začíná nová epocha nejen v této disciplíně, ale v celé teologii" /Koresp. vyd. W.Gassem, Berlín 1852, s.195/. A Neander den po Schleiermacherově smrti svým studentům dokonce řekls "Od něho se bude jednou počítat nové období církevních dějin." Tyto předpovědi se splnily. Schleiermaoherovo jméno patří a bude vždy patřit na první místo v dějinách novodobé teologie. Často se poukazovalo na to, že Schleiermacher nezaložil žád nou školu. 0 tom, že to neplatí tak docela, svědčí jména jako August T w e s t e n /jeho nástupce v Berlíně/, Karl Imma- nuel N i t z s c h /v Brémách/ a Alexander S c h w e i - z e r /v Curychu/. Je však pravda, že Schleiermacherův význam spočívá v něčem jiném. Platí o něm to, co ve svém aka demickém projevu "0 pojmu velikého muže" sám řekl o Bedřichu Velikém: "Netvoří školu, nýbrž epochu " /Phil. W., Berlín 1835 III 83/, Autor, který r. 1907 vydal knihu "Schleiermacher, církevní otec 19.století", měl historicky pravdu. Toto stole tí se od Schleiermachera v mnohém odchýlilo, v mnohém jeho koncepci přetvořilo k nepoznání, v mnohém proti němu pro testovalo a také ho v mnohém přehlédlo a na něho zapomnělo. Na poli teologie to však bylo jeho století. Opisovalo všelijaké větší i menší křivky, ale vždy se k němu znovu vra celo. Jeho vliv a jeho hlediska se neprosazovala během času 415 stále méně, ale naopak stále více. Kolem r. 1910 se Schleier- macherova díla studovala a navazovalo se na ně s větší ucti vostí než třeba kolem r. 1830. Tehdy bývalo jeho jméno bez rozpaků vyslovováno často jedním dechem se jmény takových teo logii, jako byli Daub, Marheineke, Bretschneider a jiní. X na vrcholu svého působení byl však nesporně ve stínu velikého Hegela. Když se mladý D.Fr.Strauss za svého studijního poby tu v Berlíně při Schleiermacherově přednášce dověděl o náhlé Hegelově smrti, zvolal k velké profesorově lítosti: "A kvůli němu jsem sem přece přišel!" Období hegelianismu však dost rychle pominulo a jeho hvězda zazářila o to jasněji. Když tečí byly Hegelovy podněty ponechány stranou - dílem právem, dílem neprávem - , dala se spása hledat jenom u Schleierma- chera. Ani Ritschlova škola v tom nebyla více než velkou vý jimkou, která potvrzuje pravidlo. A znamením jeho působnosti je jistě i to, že teprve r. 1924 E. Brunner napsal něco proti Schleiermacherovi z předpokladů skutečně jiných, prostých /i když jen relativně prostých/ Schleiermachera. Předtím psa li jenom lidé, kteří mu byli tak blízcí, že skutečná antité ze nebyla možná. Nikdo dnes ovšem nemůže říci, zda jsme ho skutečně překonali nebo zda při všem protestování jsme v hloubi stále’ dětmi jeho století. Ptáme-li se, jak to, že se Schleiermacher mohl stát - - snad i pro nás - tím, čím se stal, stojíme tu zase před záhadou. Záhada tohoto velkého muže snad spočívá v nerozluč né jednotě nadčasové individuální mohutnosti na jedné stra ně a daných dobových podmínek na druhé straně. My nemáme dů vod, abychom s panem Lulmannem nazývali Schleiermachera "gi gantickou osobností?’anebo "knězem a prorokem zároveň a krá lem v říši duchů". Nemůžeme se však Schleiermacherem hloubě ji zabývat, aniž bychom se obdivovali množství a velikosti úkolů, které si tento muž uložil. Musíme žasnout nad mravní a intelektuální výzbrojí, s níž se jich chopil. Musí me vidět mužnou vytrvalost, s níž šel svou cestou až do konce, bez ohledu na přízeň či nepřízeň doby. Musíme obdi vovat umění, které rozvíjel ve všem, co dělal, téměř až po poslední nedělní kázání, a to se vší vážností skutečného 416 umělce. Máme so Sinít s heroickou postavou, jakých jev teo logii jen pořídku. Kdo nic nezpozoroval ze záře, která z to hoto muže vycházela a ještě vychází, ba, kdo jí nepodlehl, ten ať proti němu nepozdvihne ani prst. Kdo si ho nikdy ne oblíbil a není v stavu si ho vždy znovu oblíbit, ten ho ne smí nenávidět. H.Scholz napsal o Schleiermacherově VĚROUCE pravdus "Schleiermacherovi se nepodařilo vše, ale jeho dílo jako celek je veliké tak, že může být ve své podstatě pře konáno jenom stejně, velkým dílem opačným, nikoli sebeostřej- ší kritikou v jednotlivostech" /Christentum und Wissenschaft in Schl.Gl.21911, s.201/. Takové dílo či vůbec člověk, který by Schleiermachera nejen kritizoval, ale mohl se s ním i mě- řit, se však ještě neobjevil. Budiž varovně řečeno, že když se pokoušíme o víc než o pozorné naslouchání a dotazování, snadno se zesměšníme! To první, co je třeba říci o zvlášt nosti Schleiermacherova postavení je, že teologii zjednal v kruhu klasiků trochu více cti než před ním Herder. To druhé, čeho musíme při hodnocení tohoto muže dbát, je jeho doba, se kterou jsme se v hrubých rysech už sezná mili. Mějme na paměti, jaké výpady dělal Lessing, pokud jde o pojem "dějin" a "zkušenosti". Anebo jak se teologie dosta la do úzkých Kantovou filozofií náboženství. A také Herdero- vy zajíkavé námitky vůči Kantovi. Anebo objevení tajemného bohatství středu, na jehož základě se jal Novalis vedle ma tematiky, lásky a básnictví hlásat novými jazyky také křes ťanství. Mějme na paměti velikost a zánik Hegelovy filozo fie. Ať táhneme ke Schleiermacherovi spojnice pozitivně či negativně z kterékoli strany, ať jej zkoušíme pochopit jak koli, vidíme, že pro toto století nebyl se svou teologií a filozofií náboženství jen jedním mezi mnohými, ale že mohl znamenat naplnění časů. Neříkám, že musel, ale mohl. Jiná je ovšem otázka, zda si toto století rozumělo správně, když se domnívalo, že od Schleiermachera uslyší slovo záchrany, a zda ze zmíněných bodů nemohlo získat také ještě docela jiné poznatky. U všech postav, kterými jsme se zabývali, jsme se pokoušeli nehledět jen ke Schleiermacherovi, ale také za něho. Pokoušeli jsme Se vyhlížet i odpovědi, které Schleierma- cher právě nedal. Jisté je, že toto století od Schleiermaohe- 417 ra slovo pomoci, slovo odpovědi slyšet mohlo a také slyšelo . Samo o sobě není jisté, že "kdo své době uči nil zadost, ten žil pro všechny časy". Přesto je mimo každou pochybnost, že Schleiermacher na poli teologie své době opravdu zadost učinil. A proto rozhodně pro tuto dobu žil a žije dosud, pokud i my stále ještě žijeme v této době. A pokud tuto dobu pojímáme jako dobu církve, bude žít ve sku tečnosti po všechny časy. To je to druhé, co si tu musíme říci. Podívejme se nyní na několik nej důležitějších motivů, které na jeho dílo průběžně působily a které musíme mít stá le na zřeteli, když je hodnotíme. I. Hlavní komponent, který dělá teologii teolo gií, nelze v díle žádného člověka ani dokázat, ani popřít. Ani o Lutherovi či Kalvínovi se nedá prostě říci, že zastá vali křestanskou víru a že hlásali evangelium. Podle pátého článku augsburského vyznání je evangelium hlásáno a zastává no v plném smyslu tohoto slova ubi et quando visum est Deo. Nikoli tam, kde se podle svých povrchnějších či hlubších měřítek domníváme, že můžeme křes- íanskost té či oné filozofie konstatovat. Křesíanskost není motiv, který by se dal zjišťovat, ale - stejně jako u Luthe- ra či Kalvína - je to motiv, o který jde. Není na téže rovi ně jako jiné motivy, které skutečně zjišťovat můžeme. To vše říkám proti tvrzení Brunnerovu, který "křestanskou víru" staví jako kompaktní veličinu proti ostatním motivům, půso bícím u Schleiermachera. Kdybychom ovšem byli důslední, mu seli bychom křesťanskost upřít i teologii Lutherově a Kalví nově. U Schleiermachera ovšem - více než u Luthera a Kalví na - máme sklon klást si v tomto důležitém bodě otázky. Mů žeme však mluvit jenom o indiciích. A ty pozitivní nejenže musíme se vší spravedlností brát stejně vážně jako ty nega tivní, ale, jestliže se Schleiermacherem zabýváme v prosto ru církve a ne někde jinde, musíme pozitivní indicie brát vážněji než negativní. Jakkoli vážné námitky budeme vznášet, musíme bezvýhradně počítat s tím, že také Schleierma cher byl křesťanským teologem. Musíme se držet indicií, kte 418
The list of books you might like
