Plavčík Jean : příběh o lásce a odpuštění z doby panování Ludvíka XIV. Část 2 PDF
Preview Plavčík Jean : příběh o lásce a odpuštění z doby panování Ludvíka XIV. Část 2
perom 3Jean cast 2. pawi a ® ofeisi PLAVČÍK jean část 2. Pavel a Eva Dolejší Příběh o lásce a odpuštění z doby panování Ludvíka XIV. Pavel a Eva Dolejší Plavčík Jean část 2. Copyright © 1999 Nakladatelství Křesťanský život Copyright © 1999 Pavel a Eva Dolejší Křesťanský život, 1999 Albrechtice 504 735 43 119-001-99 ISBN 80-7112-047-2 Tuto knihu věnujeme našim dvěma dětem, Martinovi a Kristýně. Část druhá ůl země Kapitola první: ÚNOR L. P. 1680 - PAŘÍŽ —- Pan de La Reynie, prefekt královské policie v Paříži, natáhl své dlouhé nohy směrem ke krbu, ze kterého sálalo příjemné teplo. Letošní zima byla výjimečně trdiá. Zásobování vázlo, stovky lidí mrzly a trpěly hladem ve svých kamenných domech či za drahé peníze pronajatých bytech. Zubožení Pařížané pořádali procesí k nejrůznějším svátým, aby na nich vyprosili oblevu, ale prozatím nic nenasvědčovalo tomu, že by za ně světci hodlali ztratit slovíčko. Pan prefekt tohle všechno věděl a bylo mu to srdečně jedno. On sám měl ve svém velkém domě, v ulici Mare, dostatečnou zásobu dřeva, a i v jeho kanceláři se službu konající policista staral, aby jej nezábly nohy. Není na škodu, když pařížská lůza trochu vymrzne, liboval si, když se díval z okna na sněhem zasypané ulice. Alespoň bude po zbytek roku méně práce! Nebylo se panu de La Reynie co divit. Pařížské podsvětí bylo totiž tenkrát jedno z nejlépe organizovaných v Evropě a takzvaný „Dvůr zázraků“ způsoboval policii nemalé problémy. Silná borová polena v krbu příjemně praskala a navozovala zdání atmosféry klidného domova. De La Reynie potlačil neodolatelnou chuť hlasitě zívnout a otráveně se obrátil na muže, nejistě přešlapujícího před jeho pracovním stolem. Pranic se mu nelíbil. Nejenom proto, že byl špinavý a silně páchl potem a tabákem, ale byl zrzavý a on neměl tulile barvu rád. Dokonce ani hraběnka de Monts, která u dvora platila za vyhlášenou krasavici, jej nijak neuchvacovala právě proto, že její vlasy měly tuto liščí barvu. Jeho antipatie šla v tomto směru tak daleko, že byl ochoten považovat každého člověka se zrzavou kšticí za potencionálního lumpa. Znechuceně se zastavil u ohnivého porostu mužovy hlavy a uvažoval, zda má toho chlapa nechat stát nebo mu nabídnout židli. Nakonec usoudil, že trocha vlídnosti, alespoň pro začátek, neuškodí. „Posaďte se, prosím!“ ukázal na bytelnou dubovou stoličku bez opěradla. Muž viditelně rád poslechl a policejní prefekt zabodl svůj pohled do jeho těkavých očí: „Jmenujete se...“ 7 „Rád bych konečně věděl, proč...,“ vyskočil muž ze svého místa. „Na něco jsem se vás ptal!“ pan de La Reynie byl pověstný svým klidným uhlazeným jednáním. „Vaše jméno...,“ opakoval monotónně otázku. „Cartier..., Jakub Cartier.“ „Dobrá: Povězte mi, Cartiere, proč jste byl zadržen?“ „Tohle vy víte přece lip než já!“ vyskočil znovu zrzek. „Nu?“ trval na svém prefekt a ukázal přitom nesmlouvavým gestem na židli. „Popíjeli jsme s chlapama v krčmě. To snad není ještě zakázaný?“ „Jistěže ne,“ usmál se téměř otcovsky šéf policie. „Vidíte..., a ten dlouhán v hnědým redingotu ke mně zničehonic přiskočil, chytil za límec a křik do ucha, že s ním pudu!“ „Víc už mi neřeknete, Cartiere?“ „Nemám zdání, co by vás mohlo zajímat, pane.“ „Opravdu? Pan Desgrez musí mít vážný důvod pro to, aby sebral člověka popíjejícího s přáteli a pak se s ním ještě táhl z Marseille až do Paříže! O čem jste například s těmi vašimi... ehm přáteli vedli hovor?“ „Všichni jsme byli námořníci a tak každej z nás vyprávěl nějaký ty historky ze života.“ „Hm..., to vaše vyprávění muselo být opravdu zajímavé, když se svámi obtěžoval nejschopnější policista Franice... “ „Nevím jestli je nej schopnější, ale sílu má jako medvěd!“ prohlásil Cartier uznale. „Snad jste se mu nebránil?!“ podivil se prefekt. „Co je na tom zvláštního?“ „Vlastně nic..., ale vraťme se k vašemu vyprávění.“ „Líčil jsem kolegům zážitky z jedný svý cesty do Ameriky.“ „Jak se jmenovala loď, na které jste se tam tenkrát plavil?“ „JITŘENKA...“ De La Reynie se odmlčel. Když mu včera unavený Desgrez mezi dveřmi ohlásil, že nechal zavřít do policejního vězení chlapa, co se údajně plavil na lodi, po níž se slehla zem a je již celé tři roky nezvěstná, nechtěl tomu věřit. Vždyť všichni měli za to, že se potopila v bezedném Atlantiku. Bylo kvůli tomu plno všelijakého rámusu a nejvíce zuřil král, kterému guvernér Ile de la Tortue dal na vědomí, že když nedošla slíbená pomoc ve formě zbraní, nebude ani španělské zlato. Navíc je prý docela možné, že déle neudrží výhodné pozice pro francouzskou korunu, protože na strategicky cenný ostrov si dělají zálusk i jiní, zvláště ti nabubřelí Angličané! Tímto guvernér Ludvíkovi XIV. srozumitelně naznačil, že mu je bližší vlastní kapsa , než státní pokladna. Nebylo žádným 8
The list of books you might like
