Nenasytí se oko viděním. Díl 1 PDF
Preview Nenasytí se oko viděním. Díl 1
Klára Steigerová Nenasytí se oko viděním © Klára Steigerová ISBN 80-85237-45-8 Obsah Slovo úvodem 1. Indonésie každý den jiná Malý svět Hříšné hodování Kde budeme bydlet? Místní zvyky Malá turistika - Jáva Sumatra Balí Naši pomocníci 2. Irian Jaya - Mezi divochy 3. Misionáři 4. Asie Singapur Malajsko Tchai-wan - také Čína 5. Modrý Mauritius 6. Nový Zéland Pán Bůh schoval nej krásnější zemi daleko od lidí 9 Slovo úvodem Cestování do neznáma, za exotikou cizích krajů, patřilo v minulých desetiletích ke snům nás všech, kteří Jsme se na rodili a žili za železnou oponou. Dnes může každý z nás vlast nit pas a do některých zemí ani nepotřebujeme víza. Přesto se našinec do mnohých míst nevydá. Dříve k cestopisům patřila především geopolitická stránka, která dělala z některých zemi náš vzor a z jiných úhlavního nepřítele a z nejedněch odstra šující příklad. Porovnávali jsme životní úroveň a ekonomickou sílu podle výroby tun oceli. Dnes našinec se smutkem porov nává kupní sílu svých peněz, nahlíží do výloh a hotelů, ob divuje automobily a klopí zrak, protože ví, že tento svět pro něho ještě není. Bude nám nějaký rok trvat, než se zbavíme všech jizev minulosti, získáme sebevědomí a naučíme se být sami sebou. Teprve až zvládneme alespoň jeden světový jazyk a naučíme se samostatně myslet, potom se z cestování může stát opravdový koníček, a ne privilegium či povolání, které bylo poplatné režimu. Začněme objevovat svět sami pro sebe už dnes. Jsou jiná místa, kam bychom váhali vyjet, i kdybychom měli tuto příležitost třeba zadarmo. Před léty jsme viděli fasci nující několikahodinový dokumentární britský film z Indie. Komentár nebyl téměř žádný, ale vnímali jsme zvuk i dech Indie. Kamera uprostřed davů nás okouzlila. Vděčně jsem vnímala a říkala si, jak je mi dobře, že necítím pachy, není mi horko a neprodírám se hučícím davem. Ale i Indie se stala skutečností. 10 Nová Guinea mě fascinovala od dětských let. Jako dnes vidím černobílé fotografie divochů v německé knize, kterou Jsme jako pohraniční děti kdesi vyštrachaly. V Indonésii se pro nás část Nové Guineje stala skutečností. No a protože jsem strašpytel a těžko snáším nepohodlí, fyzickou námahu, špínu a hlavně komáiy, vyslala jsem manžela se sedmi odváž nějšími ženami právě tam, abych viděla „na vlastní oči“, ale nezažila na vlastní kůži. Další místa, jako například Jižní Afrika, kdy pouhé vyslo vení názvu vyvolávalo u přátel hluboké opovržení, nepatří k cílům mnohých cestovatelů. Celý svět jednomyslně odsou dil rasismus a co jste to tedy za zrůdu, která si dovolí jít proti proudu. To že vás může zajímat, jak se věci mají ve skuteč nosti, to nikoho nenapadlo. A právě proto dnes svět rozpačitě mlčí a zavírá oči, aby neviděli nesmyslné běsnění rozvášně ných davů posedlých nenávistí. Ano, byla jsem i obviněna z ironie a výsměchu jen proto, že nevidím Indii tak, jak se nám jí snaží představit novověcí blouznivci. Podíváte-li se na skutečnou Indii, a navíc z křesťanského hlediska a ne z po hledu těch, kteří z velkého vůdce Ghándího udělali světce a dovolíte si mít jiný názor, půjdete opět proti proudu. Člo věk, který zná Boží slovo, nepoznává a nevidí svět prostřednic tvím ideologií. Tyto zápisky sloužily několika málo lidem v době temna, když vycházely na pokračování v časopise Zápas o duši. Mnozí jste žádali o knižní vydání, pokud možno i s obrázky. Zpočátku jsem si říkala, že psát či vydávat cestopis je v dneš ních dnech zbytečné. Ať si každý objeví sám to, o čem sní. Jsou však na světě místa, kam bychom rádi nahlédli, ale z různých důvodů to není možné. Někomu chybí mládí nebo zdraví, ji nému finanční prostředky, ale také proto, že se jedná o místa vzdálená, přístup k nim je fyzicky náročný nebo tam právě vybuchují bomby. Není v lidských silách vyjádřit svět i udá losti jinak, než se nám jeví, tedy subjektivně. Doba se rychle mění. Skutečnost je pro někoho souhrn faktů, pro jiného ro mán. Žádná fotografie nevystihne to, co vnímáme pěti smysly.
The list of books you might like
