Myslet sociologicky : netradiční uvedení do sociologie PDF
Preview Myslet sociologicky : netradiční uvedení do sociologie
klíčová slova: sociologie - učebnice Vydalo SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), Praha 2004. V tomto překladu přepracovaného originálu vydání první. Z anglického originálu Thinking Sociologically, druhého (přepracovaného) vydání, vydaného v nakladatelství Blackwell Publishers, Oxford (UK) a Malden, Mass. (USA) v roce 2001, přeloţila Jana Ogrocká. Ediční řada Studijní texty, 30. svazek. Redigují Alena Miltová a Jiří Ryba. Odpovědná redaktorka Alena Miltová. Návrh obálky, grafická úprava a sazba Studio Designiq. Vytiskla tiskárna ÚJI, a.s., Elišky Přemyslovny 379, Praha 5-Zbraslav. Adresy vydavatelů: Alena Miltová, Rabyňská 740/12, Praha 4-Kamýk. Jiří Ryba, U Národní galerie 469, Praha 5-Zbraslav. Adresa nakladatelství: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ Jilská 1,110 00 Praha 1 [email protected] www.slon-knihy.cz Copyright © Zygmunt Bauman and Tim May 1990,2001 All rights reserved. Except for the quotation of short passages for the purposes of criticism and review, no part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying or otherwise, without the prior permission of the publisher. Translation © Jana Ogrocká 2004 ISBN 80-86429-28-8 Jana Ogrocká Obsah Předmluva k druhému vydání 7 Poděkování 8 Úvod: Vědecký obor sociologie 9 Část první Jednání, identita a porozumění v každodenním životě 1. Sám sebou prostřednictvím jiných 27 2. Jak vnímáme a zvládáme svůj ţivot 41 3. Vazby, které sjednocují: Kdyţ říkáme „my" 59 Část druhá Jak žijeme svůj život: Výzvy, volby a omezení 4. Rozhodování a jednání: Moc, volba a morální povinnost 77 5. Jak něčeho dosáhnout: Darování, směna a důvěrnost ve vztazích 99 6. Péče o sebe: Tělo, zdraví a sexualita 117 7. Čas, prostor a (ne)řád 135 8. Vytyčování hranic: Kultura, příroda, stát a teritorium 155 9. Starosti všedního dne: Spotřeba, technologie a ţivotní styl 179 Část třetí Pohled zpět a pohled dopředu 10. Myslet sociologicky 199 Otázky k zamyšlení a další literatura 219 Rejstřík 229 PŘEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ Přepsat knihu Zygmunta Baumana pro druhé vydání byl úkol, k němuţ jsem přistupoval s jistým rozechvěním. Originál byl ko- nec konců napsán výrazným stylem, který zaujal početné čtenáře v překladech do několika jazyků. Zygmunt však měl pocit, ţe by novému, aktualizovanému vydání mohl můj vklad prospět. A tak jsem byl nucen pečlivě zvaţovat, jak přidat svůj vlastní materiál, a zároveň zachovat jedinečnost originálu. Konečným výsledkem je naprosto revidovaná a rozšířená verze. Původní kapitoly se změnily a přidali jsme i kapitoly nové a nové věci se objevují v celém textu: například o zdraví a tělesné zdat- nosti, důvěrnosti, času, prostoru a rozpadu řádu, riziku, globali- zaci, organizacích a nových technologiích. Oba věříme, ţe jsme napsali knihu, která zachovává nejlepší části z prvního vydání, přičemţ je obohacuje způsobem, který značně vylepšuje její cel- kovou podobu. Oběma nám záleţí na tom, aby byla kniha Myslet sociologicky přitaţlivá pro široké publikum. Pokud jde o ty, kteří sociologii studují, snaţili jsme se předjímat různá témata studijních plánů, a přitom je zachytit tak, aby to bylo přínosné i pro sociální vědce v praxi obecně. Velmi bychom si přáli, aby se kniha líbila také šir- šímu okruhu čtenářů, kteří se snad budou chtít dozvědět něco víc O oboru, jenţ si svými vhledy do společnosti a sociálních vztahů získává stále větší pozornost. Podle nás to má jasný důvod: soci ologie nabízí hodnotný a často zanedbávaný pohled na problémy, s nimiţ se všichni budeme muset ve 21. století vyrovnávat. Coby sociologové, které oddělují dvě generace, se oba věnujeme svému předmětu, neboť ten nám dává moţnost porozumět své zkušenosti v sociálním prostředí, v němţ ţijeme. Kdyţ myslíme sociologicky, nejenom nám to pomáhá pochopit jeden druhého i sebe sama, ale přináší to i důleţitá vysvětlení dynamiky společ ností i sociálních vztahů obecně. Doufáme, ţe aţ knihu přečtete, shodnete se s námi na tom, ţe sociologie je poučný, vzrušující, praktický a podnětný obor. PODĚKOVÁNÍ Především bych rád poděkoval Zygmuntovi za to, ţe mě poţá- dal, abych se stal spoluautorem této knihy. Rád bych také poděko- val za podporu a povzbuzení, které mi projevili Richard Brown, Lyn Bryantová, Alan Bryman, Graeme Gilloch, Alan Harding, Frank Lee, Linda McKieová, Simon Marvin, Ken Parsons, Bev Skeggs, Paula Surridgeová, Carole Suttonová, Paul Sweetman, Paul Taylor a Malcolm Williams. S láskou děkuji také Dee, která za posledních pět let musela vydrţet nejdříve stěhování z Dur- hamu do Plymouthu a teď zase do Manchesteru. Způsobily to okolnosti, na něţ jsme měli malý vliv, a děkujeme tedy všem, kdo nám umoţnili cítit se v našem novém působišti „jako doma". Vřelý dík si zaslouţí také mé děti Calum a Cian, které mne drţí při zemi svými projevy zdravého pohrdání k mým publikačním aktivitám. Nakonec bychom Zygmunt i já rádi poděkovali redakčním a produkčním týmům nakladatelství Blackwell jak v USA, tak ve Spojeném království, zejména Valery Roseové, Christine Firt- hové, Susan Rabinowitzové a Keňu Provencherovi. Díky nim nás příprava této knihy těšila a můţeme doufat, ţe její čtenáři v soci- ologii objeví vzrušující a inspirující obor. UVOD: VĚDECKÝ OBOR SOCIOLOGIE V této kapitole se chceme zabývat způsobem sociologického myšlení a jeho významem pro to, jak chápeme sama sebe, jeden druhého a sociální prostředí, v němţ ţijeme. O sociologii proto budeme uvaţovat jako o praxi určité vědecké disciplíny s vlastním souborem otázek v přístupu ke studiu společnosti a sociálních vztahů. Hledání rozdílu Sociologie nejenom zahrnuje komplex vědeckých praktik, ale představuje také pozoruhodný objem poznání, které se nahroma- dilo v průběhu jejího trvání. Letmý pohled na oddělení knihoven označená názvem „Sociologie" nám odhalí soubor knih, který podává sociologii jako závaznou tradici. Tyto knihy poskytují nováčkům na tomto poli obrovské mnoţství informací, ať uţ se chtějí stát sociology ve vědeckovýzkumné praxi, nebo chtějí jen více porozumět světu, v němţ ţijí. Čtenáři tu mohou vyuţít vše, co sociologie nabízí; nasát, vstřebat, přisvojit si a nakonec i rozšířit tento objem poznatků. Sociologie se tak stává místem neustálé změny, kdy nováčci přidávají do stejných polic nové myšlenky a studie o sociálním ţivotě. V tomto smyslu je sociologie dějištěm nepřetrţité aktivity, jeţ prověřuje z minulosti převzatou moudrost novými zkušenostmi, a tak průběţně rozšiřuje poznání a mění formu a obsah tohoto vědního oboru. Zdá se, ţe shora uvedené dává jistý smysl. Vţdyť kdyţ se ze- ptáme „Co je sociologie?", můţeme docela dobře ukázat na sou- bor knih v knihovně jako na příznačný výsledek této disciplíny. Takový způsob uvaţování o sociologii je nasnadě. Také kdyţ se nás někdo zeptá „Co je lev?", můţeme konec konců vzít knihu o zvířatech a ukázat na konkrétní obrázek. Tímto způsobem ukazujeme na spojení mezi určitými slovy a předměty. Slova k předmětům odkazují. Takové předměty se stávají referenty slov, a my tak můţeme za určitých podmínek přiřadit nějakému slovu nějaký předmět. Bez tohoto procesu obecného porozumění by byla nemyslitelná kaţdodenní komunikace, kterou pokládáme za samozřejmost. K plnějšímu, sociologičtějšímu pochopení tohoto spojení to však nestačí. Tento postup nám nepřinese znalost předmětu jako takového. Musíme klást další otázky: například čím je tento předmět zvláštní? Jak se liší od jiných předmětů, aby bylo oprávněné od- kazovat na něj zvláštním jménem? Jestliţe „lev" je správné jméno tohoto zvířete, avšak „tygr" je označení nesprávné, musí existovat něco, co mají lvi, ale nikoli tygři. Musí být mezi nimi nějaké rozli- šující rozdíly. Pouze nalezením těchto rozdílů můţeme zjistit, čím je charakteristický lev - vedle znalosti toho, který předmět slovo „lev" zastupuje. Stejné je to se snahou charakterizovat způsob myšlení, který nazýváme sociologický. Došli jsme k závěru, ţe slovo „sociologie" znamená určitý sou- bor poznání a určité praktiky, které toto nahromaděné poznání vyuţívají. Co však činí toto poznání a praktiky typicky „socio- logickými"? Co je odlišuje od jiných souborů poznání a jiných oborů, jeţ mají své vlastní praktiky? Abychom tuto otázku zod- pověděli, budeme se snaţit, podobně jako u našeho příkladu se lvem, odlišit sociologii od jiných disciplín. Ve většině knihoven zjistíme, ţe nejblíţe sociologii jsou police nesoucí nápisy „His- torie", „Antropologie", „Politologie", „Právo", „Sociální politika", „Účetnictví", „Psychologie", „Věda o řízení", „Ekonomie", „Kri- minologie", „Filosofie", „Lingvistika", „Literatura" a „Sociální geografie". Knihovníci, kteří police takto uspořádali, měli za to, ţe čtenáři prohlíţející si sociologické oddělení příleţitostně sáhnou i po knize patřící do těchto oborů. Jinými slovy lze před- pokládat, ţe předmět sociologie bude těmto souborům poznání blíţe neţ jiným. Rozdíly mezi sociologickými knihami a knihami umístěnými v jejich bezprostředním sousedství by tedy měly být méně výrazné neţ rozdíly mezi, řekněme, sociologií a organickou chemií. Tento způsob katalogizace v knihovnách je rozumný. Sousedící soubory poznání mají mnoho společného. Všechny se zabývají světem, který vytváří člověk - světem, který by nebýt jednání lidí neexistoval. Tyto obory se, kaţdý svým vlastním způsobem, věnují lidskému jednání a jeho důsledkům. Jestliţe však zkoumají totéţ teritorium, co je pak odděluje? Co je dělá tak odlišnými, aby to ospravedlňovalo jejich různá jména? 10 Svádí nás to k jednoduché odpovědi: rozdělení mezi soubory poznání musejí odráţet rozdělení ve světě, který zkoumají. Lid- ská jednání (nebo aspekty lidských jednání) se navzájem odlišují a rozčlenění na soubory poznání prostě tuto skutečnost bere na vědomí. Tak se historie zabývá jednáním, které proběhlo v mi- nulosti, zatímco sociologie se soustřeďuje na jednání současné. Podobně antropologie nás zpravuje o lidských společnostech, o nichţ se předpokládá, ţe se nacházejí na jiném stupni vývoje neţ společnost naše (ať uţ to znamená cokoli). Pokud jde o ně- které jiné blízké příbuzné sociologie, politologie se snaţí analy- zovat jednání vztahující se k moci a vládě; ekonomie se zabývá jednáním týkajícím se vyuţití zdrojů s ohledem na maximalizaci uţitku pro jednotlivce, které povaţuje za „racionální" ve zvláštním smyslu tohoto slova, a výrobou a rozdělováním zboţí; právo a kri- minologie se zajímají o výklad a aplikaci zákonů a norem, které regulují lidské chování, a o to, jak jsou tyto normy vyjadřovány, prosazovány a vynucovány a s jakými důsledky. Jakmile však za- čneme tímto způsobem ospravedlňovat hranice mezi obory, celá věc se stane problematickou. Předpokládáme totiţ, ţe i lidský svět je takto přehledně rozdělen a jeho částmi ţe se pak zabývají speci- alizovaná odvětví zkoumání. Nyní jsme se dostali k důleţité věci: jako většina jiných přesvědčení, která nám připadají evidentní a samozřejmě pravdivá, i toto zůstává samozřejmé pouze do té doby, dokud nezačneme zkoumat předpoklady, jeţ je podpírají. Předně - odkud jsme vzali představu, ţe lidská jednání lze roz- dělit do určitých kategorií? Z faktu, ţe byla takovým způsobem klasifikována a kaţdému souboru v této klasifikaci bylo přiděleno samostatné jméno? Z faktu, ţe existují skupiny spolehlivých od- borníků, povaţovaných za poučené a důvěryhodné lidi, kteří si nárokují výhradní práva zkoumat určité aspekty společnosti a pak nám k nim poskytovat zasvěcené názory? Je vůbec z hlediska na- šich zkušeností rozumné rozdělovat společnost na ekonomiku, politiku či sociální práci? Neţijeme přece chvíli v jedné oblasti, kterou vymezila politologie, a pak v ekonomice; ani se nepře- sunujeme ze sociologie do antropologie, cestujeme-li například z Anglie do nějaké části Jiţní Ameriky, nebo z historie do socio- logie, kdyţ o rok zestárneme! Jestliţe umíme takové oblasti jednání ve své zkušenosti od- dělovat, a jednání tedy v jeden okamţik zařazovat do kategorie 11 politiky a v jiný do ekonomiky, je tomu tak proto, ţe jsme jiţ dříve byli naučeni takto rozlišovat. To, co známe, není tedy svět jako takový, ale to, co ve světě děláme s ohledem na to, jak je naše jednání formováno nějakou představou tohoto světa. Skládáme si model světa ze stavebních kamenů odvozených ze vztahů mezi jazykem a zkušeností. Různé vědecké disciplíny tedy neodráţejí nějaké přirozené rozdělení lidského světa. Jsou naopak odrazem dělby práce mezi vědci, kteří zkoumají lidské jednání, dělby, kterou podporuje vzájemná izolace příslušných odborníků spolu s výhradními právy - která uplatňuje kaţdá skupina - rozhodo- vat, co patří a co nepatří do oblasti jejich odbornosti. Při hledání „rozdílu, který skutečně rozděluje", se tedy podí- vejme, jak se navzájem liší metody těchto odvětví zkoumání. Ať uţ si badatelé vybrali za předmět zkoumání cokoli, jejich přístupy jsou podobné. Všichni tvrdí, ţe kdyţ se zabývají svými přísluš- nými předměty, dodrţují stejná pravidla. Všichni se snaţí sesbírat relevantní fakty, zajistit, aby byly přesvědčivé, a pak je ověřit a překontrolovat, aby informace o nich byly spolehlivé. Navíc se všichni pokoušejí dát tvrzením o těchto faktech formu, v níţ jim lze jasně a jednoznačně rozumět a ověřovat je dalšími důkazy. Po- koušejí se při tom eliminovat kontradikce mezi tvrzeními nebo jim předejít, aby se nevyskytla dvě opačná tvrzení, která by byla zároveň pravdivá. Všichni zkrátka usilují o to, aby dostáli před- stavě systematické vědy a svá zjištění prezentovali zodpovědným způsobem. Nyní můţeme říci, ţe v tom, jak jsou úkol odborníků a jejich obchodní značka - vědecká zodpovědnost - chápány a prakti- kovány, ţádný rozdíl nenacházíme. Lidé, kteří se povaţují za vědecké odborníky, rozvíjejí, zdá se, podobné strategie shromaţ- ďování a zpracovávání příslušných faktů: pozorují různé stránky lidského jednání či vyuţívají historické doklady a snaţí se je in- terpretovat v rámci takových způsobů analýzy, které tato jednání vysvětlují. Vypadá to tedy, ţe naší poslední nadějí na nalezení kýţeného rozdílu je povaha otázek, které motivují to které od- větví zkoumání - tj. otázek, které určují úhly pohledu (kognitivní hlediska), z nichţ vědci patřící k různým vědním oborům nazírají, zkoumají, popisují a vysvětlují lidské jednání. Zamysleme se nad typy otázek, které vzbuzují zájem ekonomů. Jejich pozornost se bude obracet ke vztahu mezi náklady a vý- 12 nosy lidské činnosti. Nejspíše se budou na lidské jednání dívat z hlediska nakládání se vzácnými zdroji a toho, jak mohou být co nejlépe vyuţity. Vztahy mezi jednajícími tak budou zkoumat jako aspekty produkce a směny zboţí a sluţeb, o nichţ budou předpokládat, ţe jsou vesměs regulovány trţními vztahy nabídky a poptávky a touhou jednajících sledovat své cíle podle vzoru racionálního jednání. Svá zjištění pak uspořádají do modelu procesu, v němţ se zdroje vytvářejí, získávají a alokují mezi různé poptávky. Politická věda se oproti tomu bude spíše zajímat o ty aspekty lidského jednání, které z hlediska moci a vlivu mění ak- tuální či anticipované jednání jiných jednajících osob nebo jsou jimi samy měněny. V tomto smyslu bude lidskou činnost zvaţovat z hlediska asymetrie takové moci a vlivu, v důsledku níţ někteří jednající vycházejí z interakce s chováním změněným zásadněji neţ jejich partneři v této interakci. Svá zjištění politická věda pravděpodobně uspořádá kolem pojmů jako moc, dominance, stát, autorita atd. Tyto zájmy ekonomie a politické vědy nejsou sociologii ni- kterak cizí. To je hned jasné ze sociologických prací napsaných badateli, kteří se sami pokládají za historiky, politology, antro- pology či sociální geografy. Přesto má sociologie, tak jako jiná odvětví vědy o společnosti, svá vlastní kognitivní hlediska, která přinášejí soubory otázek ke zkoumání lidského jednání, stejně jako své vlastní principy interpretace. V tomto smyslu můţeme říci, ţe sociologie se vyděluje svým pohledem na lidské činnosti jako na prvky širších konfigurací, tj. prvky v rámci nikoli náhodné sestavy aktérů přimknutých k sobě v předivu vzájemné závislosti (kde závislost je stav, v němţ se pravděpodobnost, ţe se uskuteční nějaké jednání, a naděje na jeho úspěch mění v souvislosti s tím, jací jsou jiní jednající, co dělají nebo mohou dělat). Sociologové se ptají, jaké důsledky to má pro jednající, pro vztahy, do nichţ vstupujeme, a pro společnosti, jichţ jsme součástí. To potom utváří předmět sociologického zkoumání, takţe mezi nejpřednější zájmy sociologie patří konfigurace, sítě vzájemné závislosti, vzá- jemné podmiňování jednání a rozšiřování či omezování svobody jednajících. Jednotliví aktéři se dostávají do zorného pole sociologického studia v postavení členů či partnerů v síti vzájemné závislosti. Bez ohledu na to, co děláme, jsme závislí na jiných, proto bychom 13
The list of books you might like
