monumentální malby mezi pozdní gotikou a barokem v pražských svatyních

208 Pages·2011·1.41 MB·Czech

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Ústav pro dějiny umění

MONUMENTÁLNÍ MALBY MEZI POZDNÍ
GOTIKOU A BAROKEM V PRAŽSKÝCH
SVATYNÍCH

MONUMENTAL PAINTING IN PRAGUE SANCTUARIES
BETWEEN LATE GOTHIC AND BAROQUE

RIGOROZNÍ PRÁCE

VÍT MAZAČ

VEDOUCÍ RIGOROZNÍ PRÁCE: OPONENT:
Prof. PhDr. Lubomír Konečný PhDr. Michal Šroněk Csc.

PRAHA 2008
Prohlašuji, že jsem rigorozní práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité
prameny a literaturu.
V Praze dne
ii
ANOTACE

Předložená rigorozní práce představuje autorův pokus o přispění k bádání o české
renesanci. Je věnována významné skupině renesančních nástěnných maleb, malbám v pražských
sakrálních interiérech. Navazuje na seminární práce autora a především na jeho diplomovou práci
z roku 2002. Starší práce vznikly pod vedením Doc. PhDr. Jiřího Kropáčka v rámci jeho
semináře renesance a také Prof. PhDr. Lubomíra Konečného v rámci ikonografického semináře.
Nejrozsáhlejší část práce tvoří katalog. Autor se snažil představit úplný výčet děl v rámci
jednotlivých svatyň, jež jsou abecedně seřazeny v počtu 34 objektů, většina hesel má ještě
podhesla, týkající se jednotlivých maleb či kaplí. Zahrnuje jak malby zachované, tak zaniké,
známé pouze z pramenů, uvedených většinou v kapitole Textové přílohy. Každé heslo je uvedeno
fakty o okolnostech vzniku daného díla, následuje popis, případně slohový a ikonografický
výklad a porovnání s grafickými předlohami, autorské určení se podařilo jen u malé části
materiálu. Aby čtenáři pokud možno usnadnil sledování popisů, přiřazuje autor k práci bohatou
fotografickou dokumentaci.
Katalog a fotografickou přílohu předchází textová část. Ta po předmluvě týkající se
renesančních maleb obecně a úvodu seznamujícího čtenáře především s výsledky předchozího
bádání probírá jednotlivé objednavatele, autory maleb, nejdůležitější ikonografické motivy a také
jednotlivá gesta zaznamenaná na malbách. Rigorozní práci uzavírá kapitola o dekorativních
malbách a závěr, zaměřený na postižení hlavní charakteristiky stylu nástěnných maleb, jsou zde
také zdůrazněny nejdůležitější objevy.
iii
ANNOTATION

The submitted rigorous thesis represents the author´s attempt at contribution to the study
of the Czech Renaissance. It is devoted to a remarkable group of the Renaissance mural painting
– the paintings in Prague sacral interiors. It is based the author´s seminar works and above all on
his diploma thesis from the year 2002. The earlier works came into existence under guidance of
Doc. PhDr. Jiří Kropáček within the framework of his Renaissance seminar, as well as of Prof.
PhDr. Lubomír Konečný within the framework of the Iconography seminar.
The most extensive part of the thesis is the Catalogue. The author seeks to present a
complete overview of works in each of the 34 sanctuaries presented in alphabetical order, most of
the items consist of smaller paragraphs concerning particular paintings or chapels. The paintings
included are both preserved and extinct, known only from sources listed mostly in the Text
Appendix. Every item is accompanied by facts about the creation of the particular work, which is
followed by the description, eventually also by stylistic and iconographic analysis as well as by
comparison with graphic models, whereas only a small part of the material can be acccompanied
by a hypothesis on the work´s authorship. To facilitate the reader´s understanding of his
descriptions, the author includes extensive photo documentation.
The Catalogue and the Photo Appendix are accompained by the text section. Following
the Preface on the Renaissance painting in general, and the Introduction getting the reader
acquainted with results of the previous research, the text deals with particular donators, authors of
paintings, the most important iconographic motives, and various gestures of the depicted figures..
The thesis is concluded with the chapter on the decorative painting and with the Summary,
concentrating on the main style characteristics of the mural paintings. The most important fidings
of the thesis are also stressed here.
iv
Obsah
I. PŘEDMLUVA..................................................................................................................................................1
II. ÚVOD.................................................................................................................................................................9
III. OBJEDNAVATELÉ A NÁZOROVÉ POZADÍ VZNIKU MALEB..........................................................19
IV. AUTOŘI MALEB..........................................................................................................................................35
V. IKONOGRAFIE.............................................................................................................................................48
VI. GESTOMLUVA..............................................................................................................................................60
VII. DEKORATIVNÍ MALBY.............................................................................................................................69
VIII. ZÁVĚR............................................................................................................................................................76
IX. KATALOG......................................................................................................................................................82
1. KOSTEL SV. ANNY A SV. VAVŘINCE PŘI BÝV. KLÁŠTEŘE DOMINIKÁNEK ČP. 211...............................................82
2. FARNÍ KOSTEL SV. APOLINÁŘE..........................................................................................................................84
3. KAPLE BOŽÍHO TĚLA.........................................................................................................................................84
4. FILIÁLNÍ KOSTEL SV. HAVLA PŘI BÝV. KLÁŠTEŘE KARMELITÁNŮ ČP. 539.........................................................85
5. FARNÍ KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO PŘI KLÁŠTEŘE MINORITŮ ČP. 635.............................................................86
6. KAPLE SV. JANA KŘTITELE V ARCIBISKUPSKÉM PALÁCI ČP. 56........................................................................88
7. KOSTEL SV. JANA NA ZÁBRADLÍ.......................................................................................................................94
8. FARNÍ KOSTEL SV. JINDŘICHA A KUNHUTY.......................................................................................................95
9. KOSTEL SV. JIŘÍ S BÝVALÝM KLÁŠTEREM BENEDIKTINEK ČP. 33.......................................................................96
Výmalba kaple sv. Ludmily...............................................................................................................................96
Figurální a dekorativní malby v kněžišti kostela sv. Jiří................................................................................101
Zaniklé malby kostela sv. Jiří..........................................................................................................................103
10. ROTUNDA SV. LONGINA...................................................................................................................................105
11. FARNÍ KOSTEL P. MARIE A SV. KARLA VELIKÉHO PŘI KLÁŠTEŘE KANOVNÍKŮ SV. AUGUSTINA ČP. 453.........106
12. KOSTEL P. MARIE NA LOUŽI...........................................................................................................................107
13. BENEDIKTINSKÝ KLÁŠTER P. MARIE A SV. PATRONŮ SLOVANSKÝCH ZV. NA SLOVANECH ČP. 320................108
Figurální malby v prostoru mezi kostelem P. Marie a kaplí morových patronů, zv. Císařská.......................108
Zbytky ornamentálních a figurálních maleb na stěnách ambitu.....................................................................109
Zbytky ornamentální a heraldické výmalby kleneb ambitu.............................................................................110
14. KAPLE P. MARIE, SV. PETRA A SV. PRISKY VE STAROMĚSTSKÉ RADNICI ČP. 1................................................112
15. KOSTEL P.MARIE POD ŘETĚZEM PŘI KOMENDĚ SUVERÉNNÍHO ŘÁDU MALTÉZSKÝCH RYTÍŘŮ ČP. 287..........114
16. KOSTEL P. MARIE SNĚŽNÉ PŘI KLÁŠTEŘE FRANTIŠKÁNŮ ČP. 753...................................................................115
17. FARNÍ KOSTEL P. MARIE PŘED TÝNEM............................................................................................................120
Epitaf Karla Trubky z Rovin na již. stěně kruchty.........................................................................................120
Zbytky znakové galerie v hlavní lodi...............................................................................................................121
Zbytky maleb na severní zdi severní boční lodi.............................................................................................122
Zbytky polychromie kamenných článků..........................................................................................................123
18. KAPLE SV. MARIE MAGDALSKÉ BÝV. KLÁŠTERA CYRIAKŮ.............................................................................125
19. KOSTEL SV. MARTINA VE ZDI..........................................................................................................................126
20. KAPLE MARTINICKÉHO PALÁCE ČP. 67 - 8.......................................................................................................127
Figurální a dekorativní výmalba interiéru......................................................................................................127
Figurální a ornamentální výzdoba vstupu do kaple.......................................................................................129
21. KOSTEL SV. MICHALA PŘI KLÁŠTEŘE SERVITŮ ČP. 460....................................................................................131
22. KAPLE NANEBEVZETÍ P. MARIE ZV. VLAŠSKÁ................................................................................................132
23. PINKASOVA SYNAGOGA ČP. 23........................................................................................................................133
v
24. JESUITSKÝ CHRÁM N. SALVÁTORA..................................................................................................................134
25. CHRÁM SV. SALVÁTORA NĚMECKÝCH LUTERÁNŮ ČP. 1045............................................................................135
26. FARNÍ KOSTEL SV. ŠTĚPÁNA............................................................................................................................138
27. KOSTEL SV. ŠTĚPÁNA MENŠÍHO (VE ZDI)........................................................................................................140
28. KAPLE THUNOVSKÉHO (THUN–HOHENSTEINSKÉHO, LESLIOVSKÉHO) PALÁCE ČP. 180...................................141
29. FARNÍ KOSTEL SV. TOMÁŠE S KLÁŠTEREM AUGUSTINIÁNŮ ČP. 28...................................................................141
Výmalba hlavní lodi kostela............................................................................................................................141
Výmalba závěru severní boční lodi (předsíně sakristie).................................................................................142
Výmalba kaple sv. Barbory.............................................................................................................................144
30. KOSTEL SV. VÁCLAVA NA ZDERAZE................................................................................................................145
31. KOSTEL SV. VAVŘINCE V NEBOVIDECH ČP. 553..............................................................................................147
32. KOSTEL SV. VAVŘINCE NA PETŘÍNĚ................................................................................................................148
33. KATEDRÁLA SV. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA...............................................................................................150
Výmalba hlavní lodi........................................................................................................................................150
Výmalba hudební kruchty...............................................................................................................................152
Malba v kapli sv. Jana Křtitele (sv. Antonína)................................................................................................154
Výjev Nanebevzetí P. Marie z kaple sv. Václava.............................................................................................155
Výjev Nanebevzetí P. Marie v kapli sv. Zikmunda.........................................................................................156
Výmalba kaple sv. Ostatků (Saské, Šternberské)............................................................................................157
Výmalba kaple sv. Václava.............................................................................................................................158
Výmalba kaple sv. Vojtěcha............................................................................................................................162
Votivní obraz s krucifixem..............................................................................................................................163
Svatozikmundský cyklus v kapli sv. Zikmunda (Černínská kaple)...................................................................164
34. FARNÍ KOSTEL SV. VOJTĚCHA V JIRCHÁŘÍCH................................................................................................172
TEXTOVÉ PŘÍLOHY.............................................................................................................................................175
SEZNAM ZKRATEK..............................................................................................................................................186
SEZNAM CITOVANÝCH PRAMENŮ.................................................................................................................187
SEZNAM LITERATURY......................................................................................................................................190

vi
I. PŘEDMLUVA

Ještě před vlastními statěmi týkajícími se pouze nástěnných maleb v pražských sakrálních
interiérech pokládám za nutné pojednat o renesančních malbách v jejich celkovém kontextu.
Obecně známý fakt, že renesance byla dobou rozkvětu nástěnného malířství, je často připomínán,
důvody, proč se nástěnná malba nejen u nás, ale i v ostatní Evropě tak rozšířila, již tak známé
nejsou.1 Ve střední Evropě přežívala středověká záliba v co největší zdobnosti a rozmanitosti,
umělci se snažili malbami překonávat horror vacui, odlišný od klasické renesanční vyváženosti.2
Pokrývání stěn bylo podníceno i teoreticky, například humanistickými příručkami, které
doporučovaly zobrazovat náboženské a mravoučné výjevy v církevních i světských prostorách.
Další důležitou rolí nástěnné malby bylo levněji napodobit obložení interiéru kamenem, dřevem,
výzdobu tkaninami, závěsnými obrazy atd. Maleb je nepřeberné množství, kvalitou však
většinou pokulhávají za nejlepšími příklady jihoněmeckých, rakouských či dokonce italských
nástěnných maleb. Naproti tomu s malbami v ostatních evropských regionech, například Polsku,
Slezsku, či Uhrách naše nástěnné malířství srovnání snese.
Rozsáhlý, ve všech směrech značně nesourodý celek našich renesančních maleb, rozdělím
velmi volně na tři etapy, které lze vztáhnout i k celkovému uměleckému vývoji v Čechách. První
dělící čára se nalézá mezi první a druhou polovinou 16. století, kdy po potlačení stavovských
nepokojů utichá na dlouho takřka veškerá umělecká činnost monumentálního rázu mimo
panovníkův a později místodržitelův dvůr, přičemž mizí i pozdně gotická rezidua. Pak nastává
netušený umělecký rozvoj, kdy se hlásí stále více o slovo manýrismus. Další, hůře ohraničenou
prolukou je doba stavovského povstání ve druhém desetiletí 17. století. Po úplném rozdrcení
odboje a zániku nábožensky rozmanitého stavovského státu již vše nezadržitelně směřuje k přijetí
barokního stylu. Takto ostře ovšem celek rozdělujeme pouze pro zjednodušení, ve skutečnosti se

1 Veškeré informace v předmluvě KRČÁLOVÁ 1989, 62-93; KRČÁLOVÁ 1964 , není-li uvedeno jinak..
2 „Horror vacui“, strach z prázdna, byl termín používaný především ve fyzikálním a teologickém smyslu. Až do
pokusů Otty Guericka s vakuem v polovině 17. století se věřilo, že v přírodě nemůže existovat prázdnota, že Bůh vše
ihned naplňuje, v teologické sféře se z toho odvozovala například naplňenost nebes andělskými zástupy apod.
V uměleckohistorickém prostředí se tento termín většinou užívá u manýristických děl, kde dochází k přílišnému
nakupení dekoru, postav atd. Častější je tento jev v Zaalpí, ačkoli se vyskytuje i v Itálii (například raně barokní
výzdoba předsíně chrámu sv. Petra v Římě).
1
díla, lze-li je vůbec přibližně datovat, někdy i práce z různých fází vývoje tvorby jednoho a téhož
mistra, pohybují v rozmezí gotiky a renesance, renesance a manýrismu, či manýrismu a baroka.
První období je dobou hledání cesty z gotické, zdomácnělé tvorby. Vedle špičkových děl
mísících italské a zaalpské vlivy, případně vyloženě importovaných děl saských, italských atd.,
vznikají ještě gotizující, nebo takřka bezslohové malby. Výskyt maleb se spíše omezuje na
církevní a soukromé interiéry, kde je nalezneme na místech obvyklých v gotice, případně přímo
doplňují či překrývají starší gotické malby. Technika fresco – secco přetrvává z gotického
malířství. Na nástěnných malbách dekorativního rázu se též používala technika špatně zařaditelná
do pojmů fresco či secco: do zavadlého vápenného nátěru se malovalo pigmenty rozpuštěnými ve
vodě ( k tomu např. Kat. č. 8 ). Vytváření dekoru pomocí šablon, obvyklá praxe z gotiky, také
přežívá. Stále více si malíři pomáhají kopírováním grafických předloh, přesto se jedná o tvůrčí
práci, k otrockému kopírování dojde málokdy.3 Vynikajícího představitele této periody
nalezneme v neidentifikované osobě Mistra Litoměřického oltáře, jenž svá nejpokročilejší díla
vytvořil v interiéru svatováclavské kaple katedrály, (o něm na počátku II. a III. kapitoly). Na
druhou stranu některé malby vytvořili bezejmenní zedníci či natěrači, z gotiky známí „dinkéři,
dinchéři“ (o dinkování zmínka v příloze XVIII).
Teprve po polovině století nastává rozkvět nových technik (sgrafito, chiaroscuro) a vzniká
ohromné množství maleb. Ve městech se malbami a sgrafity nově pokrývají celé uliční fronty,
zámecké fasády, a stejně jako dříve mázhausy domů i sály panských sídel a v neposlední řadě
interiéry kostelů různých konfesí. I když odhlédneme od sgrafit a všímáme si pouze maleb,
dojdeme k obrovskému počtu děl kvality zcela rozdílné, jejíž škála sahá od dvorské malby až po
malůvky patřící k prvním příkladům lidového umění u nás.4 Pražské malby se většinou v kvalitě
příliš neliší od maleb v ostatních oblastech Čech a Moravy, stejně jako v jiných odvětvích umění
probíhá i zde decentralizace, zvláště v 50. – 70. letech 16. století. Více než v jiných etapách
vývoje našeho umění měla zásadní význam ohniska výtvarné tvorby v bohatých městech a
především šlechtických sídlech, přičemž ani vznik uměleckého centra na rudolfínském dvoře

3 Přesné okopírování grafiky Albrechta Dürera je mi známo pouze z deskové malby z doby kolem roku 1520 (viz
obr. 67,68) , v obrazárně strahovského kláštera se nalézá malba „ Uvěření sv. Tomáše“ i s okopírovaným Dürerovým
podpisem.
4 Do druhé skupiny spadají například špatně datovatelné malby v kostele v Horní Plané, v rotundě sv. Václava
v Jažlovicích a v rotundě sv. Václava v Libouni, k posledním VŠETEČKOVÁ 1999, 116. Některé malby se blíží tzv.
graffiti, nápisům a malůvkám rytým do omítky či kresleným dobovými návštěvníky, případně hlídkami na místech
často reprezentativních, například v letohrádku Hvězda.
2
nezabránil vzniku maleb podřadné kvality o pouhých několik set, či dokonce desítek metrů dál, v
prostředí pražských měst.5
Ikonograficky nelze vést dělicí čáru mezi světskou a církevní sférou, zbožní měšťané i
panstvo umisťovalo starozákonní a novozákonní výjevy do světských prostor, naopak v
chrámech často překvapí světskost výzdoby. Výmalba erby a dekorem někdy vycházejícím z
antických grotesek je v sakrálních prostorech spíše pravidlem, zvláště u protestantů mnohdy jen
nápisy prozrazují, že se jedná o modlitebnu.
V českých zemích nenalezneme většinou velkorysé nástropní ani nástěnné kompozice,
obvyklé v zemích jižně od našich hranic. Zatímco v jižním Německu, Rakousku a především v
Itálii často pokrývaly interiéry promyšlené kompozice z maleb a štuku, v Čechách a na Moravě
se vyskytují spíše řady nesouvisejících menších výjevů nakupených v dekorativních rámcích. I
přes vyjímky se pokročilejší způsob ztvárnění prostoru prosadil u nás až v pozdější době6. Pokud
se dochoval celkově malbami vyzdobený interiér, např. v Bučovicích, Kratochvíli či v kapli
zámku Telč, pak je jeho výzdobný systém zhruba následující: základnu tvoří trnož, sokl, u nějž se
počítalo s brzkým poškozením vlhkostí a okopáním, teprve nad ním dostávají prostor malby
hodné zachování. Nejvíce bývají zdobeny výklenky oken a dveří, ačkoli i tento prostor trpí
vlhkostí. Pod oknem bývá figurální motiv, v záklenku medailon, po stranách ve špaletách
nalézáme ornamenty, dveřní výklenky mívají spíše iluzivní mramorování7. Na stěnách se
nacházejí „figury“ (tak se nazývaly obrazy obecně, nejen jednotlivé postavy, jak vyplývá
z přílohy XIII a XIV) v architektonickém rámci, v kartuších apod. Klenby se přestávají na rozdíl
od předchozích období pokrývat rozvilinami, objevují se zde postavy nejdříve v cípech kleneb,
pak na celé ploše výseků,8 nakonec ( například v mělnickém kostele) nalezneme klenbu zatíženou
desítkami světeckých postav v dekoru. Také grotesková výzdoba se na klenbách často vyskytuje,
pokud se ovšem celá klenba jako „nejdůležitější“ část interiéru nepokryje drahocenějšími

5 Z maleb zastoupených v rigorozní práci jmenujme např. méně kvalitní malby ve sv. Vavřinci v Nebovidech (Kat. č.
31), nebo samotné bazilice sv. Jiří (č. 9).
6 Ojedinělým prostorem pojednaným pouze malbami dle promyšleného systému je například kaple na Grabštejně,
pozoruhodný celek v kombinaci štuku a malby se podařilo vytvořit v zámku v Bučovicích, v kapli na zámku v Telči,
na Kratochvíli i v kapli Arcibiskupského paláce na Hradčanech. Monumentálně komponované malby, ovšem bez
vztahu k okolí, se zachovaly na kruchtě kostela P. Marie před Týnem či v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta.
7 Mramorování pokrývalo i větší plochy, například v Křepenicích, nalezneme je i u oken v chrámu P. Marie Sněžné
na Novém Městě, či v kapli u sv. Tomáše na Malé Straně
8 Rozšířená byla výzdoba klenby presbytáře čtyřmi evangelisty, jak to můžeme vidět v kapli sv. Ludmily při bazilice
sv. Jiří, v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích, v hradní kapli ve Vimperku, atd.
3
štukami,9 případně se nepoužije na zakrytí většího světského prostoru kazetový strop, provázený
podstropním vlysem.
Většinu obrazů po polovině 16. století, a netýká se to jen maleb nástěnných, vytvořili
malíři podle zahraničních grafických předloh, takže se většinou nedá hovořit o zvláštním stylu
jednotlivých děl, případně autorů, dokonce ani o vývoji ve vlastním slova smyslu. Vyjímku tvoří
samozřejmě několik dvorských umělců, jejichž sloh se utvářel při cestách po Evropě a je dobře
rozpoznatelný. Celkově lze říci, že zahraniční umělecká centra, případně nástěnné malby v nich,
ovlivňovaly díla u nás jen zprostředkovaně. Třebaže mnoho umělců pocházelo ze zahraničí, při
tovaryšských cestách navštívili mnohá města a zhlédli místní malby, či se jako pomocníci přímo
podíleli na jejich vzniku, nevnesli do námi sledovaného odvětví takřka nic charakteristického.
Kromě děl typicky italských nemůžeme zatím zjistit ze zachovaného fondu mnoho o tvůrcích,
pouze umíme určit grafickou předlohu, jejíž výběr záležel patrně často na zadavateli, ačkoli i
malíři si opatřovali grafické předlohy10. Více se můžeme dozvědět o vkusu a zaměření
objednavatelů, kteří na svých kavalírských cestách poznávali zahraniční umělecká centra,
nakupovali grafiky, nebo dokonce získávali umělce. Nelze přitom říci, že by se katoličtí šlechtici
inspirovali pouze v oblasti severoitalské, případně rakouské a jihoněmecké malby a protestanti
zase při cestě na kalvínské university poznávali pouze západoevropskou a švýcarskou tvorbu.
Zvláště šlechtici i umělci na Rudolfově pražském dvoře byli již zcela kosmopolitní. Tradičnější
měšťané nebyli tolik poučení a své domy, kostely a kaple dávali patrně zdobit dle libovolných
předloh, někdy i bez nich, přičemž umělec ponechaný takto bez návodu odvedl většinou
podprůměrnou práci.
Pokud se podíváme na figurální malby detailně, zjistíme, že výjevy jsou většinou věrné
předlohám, často i po stránce kompozice, pokud dochází ke změnám formátu, bývá to vždy v
neprospěch díla. Obrazy jsou vystavěny souměrně, figury umístěny v prvním plánu, jen v kapli
zámku Kratochvíle v plánu druhém. Výjevy se zpravidla nerozvíjejí do hloubky, postavy ovšem
mohou být repousoirově seříznuty, či obráceny do nitra obrazu, aby vtáhly diváka do děje. Světla
a stíny (až na pár pozdních vyjímek) nehrají velkou roli, světlo může přicházet z různých stran,

9 U kaple Arcibiskupského paláce v Praze došlo k obrácenému postupu, malby jsou na stropě a štuky na stěnách,
respektive v lunetách.
10 Několik informací ke grafickým předlohám ve vlastnictví malířů i měšťanských objednavatelů přináší ŠRONĚK
1997, 70; Idem / ROHÁČEK /DANĚK 1999, 297-8.
4