Kim a Ting.

100 Pages·1997·9.27 MB·Czech

by  Dunn, Miriam

KIM ATING
Miriam Dunn
První vydání:
copyright © Samuel, Biblická práce pro děti, Praha 1997
Přeloženo z anglického originálu Kim and Ting
copyright © Overseas Missionary Fellowship,
vydaného v roce 1987 OMF (IHQ) Ltd.,
2 Čluny Road, Singapore 1025, Republic of Singapore.
Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí
být v jakékoli formě publikována bez písemného svolení vydavatele.
Překlad: kolektiv překladatelů
Obálka: © 1997 J. Bíca s použitím kresby I. Komárkové
Ilustrace: © 1997 I. Komárkova
Obsah
Kim prchá do Honkongu
1. Útok Rudých gard 5
2. Půlnoční plány 7
3. Útěk 8
4. Těžká cesta 11
5. Nový svět 13
Dobrodružství na Lví skále
1. Nový domov 16
2. Shromáždění 18
3. Cesta do skal 20
4. Bouře 24
5. Záchrana 2 5
6. Kimův první krok 2 7
7. Znovu přátelé 2 8
Dobrodružství na ostrově Činka
1. Letiště 3 1
2. Tajná zbraň 3 3
3. Na trajektové lodi 3 4
4. Tábor začíná 3 5
5. Co uviděli dalekohledem 3 8
6. Přistiženi 3 9
7. Zajatci 42
8. Záchranná četa 4 4
9. Nalezeni 46
10. Velikonoční neděle 4 9
11. Odhalení 5 0
12. Volná jízdenka 5 3
Dobrodružství ve městě za hradbami
1. Návštěva zakázaného města 5 4
2. Na lanovce 5 6
3. Útržek papíru 5 8
4. Zpátky do Kowloonu 5 9
5. Na policii 61
6. Rozruch za hradbami 6 3
7. Úspěch 6 5
8. Báječná odměna 6 7
Malajské dobrodružství
1. Cesta letadlem 6 9
2. Plovoucí trh 71
3. Čínské noviny 72
4. Penang 7 4
5. DoBalingu 75
6. Návštěva Balingu 7 9
8. Dohoda 8 2
9. Zajatec 8 3
10. Tábor v džungli 8 4
11. Kristus, nebo komunismus? 8 6
12. Ukradený náklaďák 8 8
13. Na svobodě 90
14. Poslední dny 91
Kim prchá do Honkongu
1. Útok Rudých gard
V komunistické Číně, ve vesnici Fu Yung, stál Kim jako
přimražený. Černé oči se mu rozšířily strachem, když spatřil dav lidí,
jak se s hlukem žene směrem k domu jeho tety. Proč tam běží?
„Kde je paní Tan?“ křičel jeden muž. „Dostali jsme hlášení, že je
křesťanka!“
„Pojďme, vezmeme jí Bibli,“ křičel jiný.
„Ano, spálíme ji společně s těmi obrazy a sochami z kostela!“
vykřikoval další.
Kimovi se pod modrou bavlněnou košilí prudce rozbušilo srdce
a ruce mu zvlhly potem. Byl čím dál víc vyděšený.
Skupina mladých mužů s rudými páskami na rukávech se valila
ulicí. Patřili k Rudým gardám. Jejich obličeje byly plné nenávisti
a zloby.
Ach, pomyslel si Kim, co se stane s tetou Lily? Byla na mne
vždycky tak hodná. Tu knihu, které říkala Bible, měla moc ráda.
Když ji teď rudí gardisté vypátrali, možná příště přijdou i k nám!
Srdce mu tlouklo ještě rychleji. Pevně zatínal pěsti. I když byl
vystrašený, cítil, že musí vidět, co bude následovat. Pomalu se vlekl
ulicí dlážděnou velkými kostkami. Brzy začaly přibíhat další děti,
zvědavé na ten rozruch. Kim se k nim přidal a naslouchal jejich
štěbetání. Byl to již druhý den, co Rudé gardy přepadávaly
domácnosti. Nikdo se necítil bezpečný.
Když děti přiběhly blíž, uviděly dveře domu paní Tan otevřené
dokořán. Hlídkoval v nich statný gardista s puškou. Několik děvčat
couvlo, ale chlapci se přiblížili, co nejblíž si troufli. Z domu se
ozýval křik, potom třeskot rozbíjeného nádobí a praskání dřeva.
Kim stál mezi ostatními a napjatě poslouchal. Je teta uvnitř, nebo se
jí podařilo uprchnout?
„Jděte ven, vypadněte! A tu hloupou knihu vezměte s sebou!“
slyšel někoho křičet a pochopil, že tam teta je.
5
Za okamžik se teta Lily vypotácela ven, z rány na obličeji jí tekla
krev. Černé vlasy měla pocuchané, obličej bledý a z modrého
kabátku zbyly jen cáry. V rukou svírala příčinu všech těch potíží:
silnou černou knihu s červenou ořízkou, svou Bibli. Gardisté tetou
cloumali po ulici a volali na přihlížející mládež: „Pojďte se podívat
na oheň! Žádný správný komunista by neměl číst tuhle knihu.
Zbavíme sejí!“
Děti se rozběhly za skupinou mužů, kteří vlekli drobnou ženu
úzkou ulicí ven za vesnici. Připojili se k dalším rudým gardistům,
kteří rozbíjeli sochy. Kim poznal, že byly ze starého, špinavého
vesnického kostela. Před mnoha lety je každý uctíval, ale po
komunistickém převratu kněží odešli a kostel se svými obrazy
chátral a zapadal prachem. Hliněné sochy muži rozbíjeli na malé
kousky. Jiné byly ze dřeva, jejich barvy už byly zašlé a oprýskané.
Jeden gardista je rozsekával sekyrou, až z nich kolem létaly kusy
nohou, paží, hlav. Rozbité sochy naházeli na velikou hromadu. Brzy
k ní přiběhl muž s hořící pochodní v ruce. Zastrčil ji do sutin, oheň
olízl suché kousky dřeva a hned vyšlehly plameny.
„Paní Tan,“ zakřičel jeden z mužů, „hoďte tu knihu do ohně!
Musí shořet s tím vším ostatním!“
Ale paní Tan tiše stála a pevně svírala svou Bibli.
„Tak dělejte, hoďte ji tam!“ zaječel mladík.
„Ne, to je Boží kniha. Nemohu ji spálit,“ řekla paní Tan mírným
hlasem.
„Bůh? Žádný Bůh není! Hoďte to do ohně, říkám!“ a vrazil
do ní. Paní Tan však stále odmítala poslechnout.
Gardisté se rozlítili. Jeden z nich se na ni vrhl, srazil ji na zem
a rychle popadl knihu, která jí vypadla z rukou. Vítězně zaječel,
vysoko Bibli zdvihl a mrštil ji přímo doprostřed ohně. Vznesl se
obláček dýmu a potom vyšlehl plamen. Kniha začala hořet, její silné
desky se žárem ohýbaly a praskaly.
Paní Tan ležela na zemi a tiše vzlykala. Gardisté se smáli
a dobírali si ji. Kimovi bylo, jako by se probudil ze zlého snu.
Přitiskl si dlaně k uším a rozběhl se domů. Vpotácel se do kuchyně.
6
Bylo mu špatně. Jediné, na co myslel, bylo, jak teta Lily plakala
na zemi a jak její Bibli pomalu stravovaly hladové plameny.
2. Půlnoční plány
Pozdě v noci, když už všichni leželi v posteli, si manželé Limovi
potichu povídali. Kim spal ve stejném pokoji v jedné posteli se
starším bratrem přikrytý tenkou dekou. Nemohl usnout, a tak
poslouchal, o čem si to rodiče šeptají.
Před očima se mu přitom stále objevovala tvář tety Lily, která
odmítla uposlechnout gardisty. A potom jak ležela na zemi vedle
hořícího ohně. Proč tu svou Bibli tolik milovala? Jak jen mohla být
tak statečná? To byla připravena i zemřít? Takové a podobné
myšlenky se mu honily hlavou. Chvěl se a zachumlával do při­
krývky, ačkoli noc byla teplá. „Kdyby tak byli už potichu,“
zamumlal si, „nemohu kvůli nim usnout.“
Rodiče obvykle usnuli hned, jak si lehli do postele, protože ráno
oba časně vstávali do práce. Proč nespí dnes?
„Co budeme dělat?“ ptala se zrovna maminka tiše otce. „Až
Rudé gardy zjistí, že paní Tan je tvá sestra, přijdou sem a budou nás
vyslýchat.“
„Ale my přece nejsme křesťané,“ namítl otec. „Poctivě
pracujeme. Každý den studujeme naše rudé knížky.“
„Ano, to je pravda. To ale nemá smysl říkat Rudým gardám.
Bojím se, že naše rodina bude mít potíže. Měli bychom se pokusit
zachránit alespoň děti. Chudák Lily - pro ni je už nejspíš pozdě. Ale
ještě máme čas pomoci Min-sengovi a Kimovi.“
„Min-seng by asi nechtěl odejít,“ odpověděl pan Lim šeptem.
„Rudé gardy se mu líbí a chce se k nim připojit. Ale Kim - ano, Kim
je ještě malý a bylo by pro něj lepší, kdyby se odtud mohl dostat.
Mám přece v Hongkongu příbuzné... Zítra se začnu poptávat.
Paní Lim se tiše rozplakala. Těžko se smiřovala s myšlenkou,
že její mladší syn opustí domov a vesničku Fu Yung, ale v hloubi
7
srdce věděla, že pro něj bude lepší a bezpečnější, když odjede. Její
manžel za chvilku usnul, ale ona se ještě dlouho dívala do tmy. Kim
se vrtěl a převaloval, až nakonec usnul. Zatím nevěděl, jaká velká
změna ho čeká.
3. Útěk
Vesnice Fu Yung leží ve vnitrozemí, asi jeden den cesty
od Jihočínského moře. Pan Lim kdysi něco slyšel o podzemním
hnutí, které prý zařizuje útěky lidí z Číny lodí do Hongkongu.
Věděl, že v komunistickém režimu si nikdo nemůže svobodně dělat
to, co chce, a tak by nebylo možné získat povolení k vycestování
- navíc pro tak malého chlapce. Kim bude muset odjet tajně.
Druhý den se pan Lim opatrně vyptával svých kolegů
v zaměstnání. Dozvěděl se, že musí navázat kontakt s panem
Hanem. Unavený po celodenní práci šel pan Lim do sálu, kde se
konala pravidelná každodenní hodina komunistického školení.
Tentokrát však po jeho skončení nezamířil rovnou domů jako
obvykle. Jakoby bez cíle se toulal ulicemi, až došel k domu pana
Hana. Rychle se rozhlédl, zda ho někdo nesleduje, přistoupil
ke dveřím, zaklepal a vešel dovnitř.
„Pane Hane, chtěl bych vás požádat o radu,“ řekl starému muži,
který seděl u stolu a pil horký čaj. „Kde...“ pokračoval, ale pan Han
vzhlédl a okamžitě si položil prst na ústa. Potom uchopil tyčinku,
namočil ji do čaje a na desku stolu napsal tři čínské znaky tvořící
mužské jméno. Pan Lim přistoupil blíž, podíval se na ně, přikývl
a vyšel ven. Vida, pomyslel si, to bych nikdy neřekl, že pan Loh
Soo-hwa je ve spojení s podzemím.
Během noci odešel z domova a nepozorovaně vyhledal dům
pana Loha. Rozmlouval s ním asi dvě hodiny a nakonec mu podal
několik svých vzácných stříbrných dolarů. Pan Loh přislíbil,
že pokud bude Kim čekat v určitý čas na jistém opuštěném místě
na pobřeží, postará se, aby se dostal do Hongkongu.
8