Jan Blahoslav : humanista, filolog, muzikolog, Boží muž

116 Pages·2010·4.602 MB·Czech

by  M. T. Brown

M.T. Brown
Jan Blahoslav
Humanista, filolog, muzikolog, Boží muž
Děkuji Renému Drápalovi za překlad anglických částí textu a Janě
Luhanové za revizi české části rukopisu.
© 2010 M.T.Brown
ISBN 978-80-7255-224-5
Návrat domů, Davídkova 93,182 00 Praha 8
www.navrat.cz
Blahoslav
Život
druhého člověka lze zkoumat z mnoha různých úhlů
a tím získat hodnotné poznatky pro život vlastní. V této krát­
ké práci o Janu Blahoslavovi jsem se rozhodl zdůraznit pře­
devším jeden z jeho mnoha přínosů, o němž se domnívám,
že si zasluhuje naši pozornost, a který je zároveň vyjádřením
Blahoslavovy celoživotní vášně - úsilí o předložení Božího
slova českému národu v jeho vlastním jazyce. Sledoval jsem
tento jeho přínos v několika jeho spisech. Každému z těchto
spisů budeme věnovat pozornost na následujících stranách.
Začneme dílem, které je známo jako Grammatika česká1.
Jeho hlavním cílem bylo obnovit český jazyk a pokusit se
o standardizaci jednotlivých jazykových jevů, a to proto, aby
pak mohla být do češtiny přeložena i Bible. Skutečnost, že
Blahoslav používá Písmo téměř 1200 krát k ilustraci svých
tvrzení a zároveň jako průvodce budoucího překladatele
po cestě čistoty a krásy českého jazyka, jistě oprávněně pro­
půjčuje tomuto dílu podtitul: příručka k překládání Božího
slova.
Naše další zastavení, Blahoslavův překlad Nového zákona,
jistě nepotřebuje další zdůvodnění. Dílo, které se stalo zákla­
dem a inspirací toho, co dnes známe pod názvem Kralická
bible, je mistrovským překladem z původní řečtiny do očiš­
těné a zkrášlené češtiny. Bible kralická je v českém národě
stále považována za klasické dílo překladatelského umění
a vědy. 1
1 Název použitý in: Hradil a Jireček.
Vady kazatelův, kniha s vcelku kousavým názvem pro tak
důmyslné dílo, je koncentrací veškeré moudrosti, kterou Pán
Ježíš Blahoslava naučil v průběhu let, kdy Jan nesl svůj kříž
a kráčel ve šlépějích svého Pána a Spasitele, Ježíše Krista.
Na stránkách této knihy Blahoslav napomíná, vyučuje a na­
bádá jak zralé bohabojné muže, tak mladou generaci k účin­
nému kázání Božího slova pro budování církve, těla Kristova,
a pro šíření Božího království v českém národě.
V závěru pak upozorníme na Ivančický kancionál, na jehož
přípravu a tisk Blahoslav dohlížel a do něhož zároveň také
přispěl mnoha vlastními písněmi. Toto monumentální dílo
nám představuje Blahoslava jako pastýře i kantora, jenž vede
stádo Jednoty bratrské v radostném chválení Boha zpěvem
písní, které jsou postaveny na Božím slově a vycházejí z něj.
Mou snahou bylo poukázat na Blahoslavův přínos k za­
chování Božího slova v českém jazyce pro církev v českých
zemích, a to překladem, kázáním a zpěvem. Vše, co Blahoslav
činil, činil k Boží slávě a pro dobro jeho lidu v českém národě.
Kapitola první
Jan Blahoslav-Život
a dílo
V Přerově
na Horním náměstí se nachází socha Jana Bla-
hoslava, která se vztaženými pažemi nabízí národu českou
Bibli. Pátrání moderního badatele po poznání Jana Blahoslava
a jeho života, což je cesta, kterou se vydali pouze nemnozí, je
vskutku námahou, která se vyplatí. Není snadné soustředit
do jediné knihy veškerý přínos, kterým Blahoslav přispěl círk­
vi a národu v českých zemích. Osobně se domnívám, že exis­
tuje mnoho důvodů, proč vyzvednout především význam jeho
překladu Bible do češtiny, konkrétně Nového zákona. Blaho-
slavův překlad Nového zákona z řečtiny do češtiny nejen že in­
spiroval jiné k překladu Starého zákona z hebrejštiny, ale také
spolu s tímto překladem vytvořil to, co je od konce šestnác­
tého století známo jako Bible kralická - překlad, který věrně
slouží české církvi více než čtyři sta let. Na konci devatenác­
tého století jeden z uznávaných představitelů církve prohlásil;
„Biblí kralická není jedinou biblí českou, ale je korunou všech
českých biblí, nejlépe přeloženou, a to z jazyků původních."1
Jan Blahoslav, moravský reformátor z šestnáctého století,
se narodil 20. února 1523 v Přerově na Moravě.1 2 Přerov je
1 A.Adlof, O Bibli Kralické: Několik slov na oslavu třistaletého jubilea tohoto
předního odkazu naších otců (Praha, 1893) 5.
2 Viz F. Chudoba, Jak přibývalo vědomostí o Janu Blahoslavovi od doby obro-
zenské in: V. Novotný a R. Urbánek (eds), Sborník Blahoslavův (1523-1923):
Kčtyřstému výročíjeho narozenin (Přerov, 1923), 7.
město ležící asi 230 km východně od Prahy. Abychom Bla-
hoslava lépe lokalizovali v dějinách reformace, připomeň­
me, že mu předchází smrt Jana Husa, narození Jana Kalvína
a plný žár reformace, který roznítilo Lutherových devadesát
pět tezí. Mistr Jan Hus, který byl roku 1415 upálen na hranici
v Kostnici, byl mimo jiné známý jako reformní teolog, který
kázal českému národu v mateřském jazyce. Jan Kalvín, fran­
couzský reformátor, se narodil v roce 1509 v severofrancouz-
ském Nyonu. Jeho největší příspěvek reformaci však měl být
učiněn až ve švýcarské Ženevě. Martin Luther přibil na vra­
ta zámeckého kostela v německém Wittenbergu roku 1517
svých 95 tezí - aby vešly v obecnou známost.
Formován Boží prozřetelností
U Blahoslava chybí to, co do různé míry sdílejí všichni tři
výše zmínění reformátoři, totiž určitá angažovanost v řím­
skokatolické církvi. Jan byl vychován svými rodiči, kteří byli
bohatými občany Přerova, důležitého obchodního centra,
v němž se křížily moravské obchodní cesty,3 a byli také neo­
chvějnými přívrženci Jednoty bratrské. Ta byla tradičně vůdčí
silou v tomto městě, nacházejícím se v oblasti, jež v rámci
země požívala náboženské svobody.4
Ironií je, že v roce 1523, roce Blahoslavova narození, je­
den z nejsilnějších vůdců Jednoty bratrské, Lukáš Pražský,
zaslal dopis Martinu Lutherovi, ve kterém se vyslovil proti
formálnímu vzdělání svých kněží a učitelů. Lutherova výtka
na adresu bratrských kruhů kvůli nedostatečnému důrazu
na studium klasických jazyků vyprovokovala Lukáše Pražské­
ho k následující reakci:
3 Viz L. Calábek, „Náboženské Poměry v Rodišti Blahoslavově" in: Sborník Bla­
hoslaviv, 38.
4 Viz ibid., 43.
„Co se tkne učení jazykuo, známo činíme, že my učite-
luo jazykuo rozličných, zvlášť řecských a ebrajských,
mezi sebú nepotřebujeme, neb my učitele ne v jazyciech
ani v umění školném a řemeslném z učení obláštního
na to se vyučujiciech ustavujeme, ale Čechy neb Němce,
by pak co i latině zapáchali, k pravdě té přišlé učením
prvotně Božím skrze poslúženie lidské a v ní smysl ma-
jicie svého vlastního spasenie a z toho hodné a jiné učiti
postavujem k učení..."5
Lukáš se obává toho, že pokud se dovolí, aby humanistické
vlivy pronikly do procesu vzdělávání budoucích kazatelů,
pak tato skutečnost může budoucí generace oloupit o jejich
hlubokou oddanou zbožnost. Nebylo by však možné tyto
dvě věci řádně spojit tak, aby sloužily k podpoře Boží prav­
dy a slávě jeho jména? Blahoslav je příkladem právě takové­
ho člověka, který je svým vzděláním i životem oddán oněm
stránkám humanistického vzdělání, jež byly prospěšné nejen
pro jeho překlad Bible do češtiny, ale také pro jeho práci jazy­
kovědce, muzikologa, historika a duchovního vůdce denomi­
nace, která v roce 2007 oslavila výročí pětistého padesátého
roku své existence.
Konání Boží prozřetelnosti v životě Jana Blahoslava
ve vztahu ke studiu, které ho připravuje na roh překlada­
tele Bible, lze spatřovat v rozhodnutí bratrského synodu
z roku 15316, jenž v podstatě osvobodil přívržence Jednoty,
a zvláště mladší generaci, od Lukášova postoje ke vzdělání.
To znamenalo svobodu studovat jazyky, a tak se začít anga­
žovat v reformačních principech, které vyzvedávaly studium
5 Cit. A. Molnár, Bratr Lukáš Bohoslovec Jednoty (Praha: Husova Fakulta, 1948),
84n.
6 Viz J. Janáček, Odkazy pokrokových osobností naší minulosti: Jan Blahoslav
(Praha: Svobodné slovo, 1966), 15.
Bible v původních jazycích s cílem věrně interpretovat Pís­
mo a předkládat je lidem v jejich mateřštině prostřednictvím
důvěryhodných překladů a věrného kázání Božího slova. Za­
chování rovnováhy při takovém důrazu na vzdělání, které je
poznamenáno vlivem humanismu, si vyžadovalo předchozí
ukotvení Blahoslavova života v jedinečné oddanosti Bohu,
a to proto, aby byl schopen se naučit počínat si ve světě po­
dobně jako Pavel: „ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespo­
léhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží."7
Dětství
I když o jeho dětství nemáme příliš mnoho podrobností, je
jisté, že „náboženský život Blahoslavův rozvíjel se v nejtěs­
nějším spojení s náboženským životem Jednoty".8 Bylo to
spojení, ve kterém žil s bezvýhradnou oddaností od nejra­
nějších dětských let až do své smrti. Bratrské společenství
formovalo nejen jeho zbožnost, ale také jeho základní teo­
logické názory. „Autorita Písma se stala prvním a předním
pramenem bratrského bohosloví a křesťanské praxe."9 Mimo
důrazu na Písmo byli Bratři známi svým striktním zachová­
váním morálních principů. „Řád a kázeň", to byl jejich válečný
pokřik tváří v tvář potenciální mravní nedbalosti.
Jan Wolf je první učitel, nebereme-li v úvahu vzdělání, jež
Blahoslav získal doma, kterého můžeme spolehlivě doložit
z pramenů. Wolf se ujal správy církve a bratrské školy v Pře­
rově roku 1532. Dříve byl poslem Lukáše Pražského a zapa­
dal do modelu Lukášovy vize pro bratrské kněze a učitele,
zejména ty, kteří prošli průpravou v bratrském učení a měli
7 2. Korintským 1,12 ČEP.
8 F. Hrejsa, „Náboženské stanovisko B.Jana Blahoslava" in: Sborník Blahoslavův,
50.
9 F.Hýbl (ed.), Jednota Bratrská 1457 - 2007 (Přerov: Muzeum Komenského,
2007], 2.