Gilles Deleuze's Involuntary Memory in Samuel Beckett and Marcel Proust

143 Pages·2017·1.48 MB·English

UNIVERZITA KARLOVA – FILOZOFICKÁ FAKULTA
ÚSTAV ANGLOFONNÍCH LITERATUR A KULTUR

Resonance and Self-resonance: Gilles Deleuze’s
Involuntary Memory in Samuel Beckett and Marcel
Proust

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Zpracoval (author):
Vedoucí bakalářské práce (supervisor):
Tomáš Suchánek
Prof. PhDr. Martin Procházka, CSc.

Obor (subject):
Přelouč, srpen 2017
Anglistika-amerikanistika
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně
citoval všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci
jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

I declare that the following BA thesis is my own work for which I used only the
sources and literature mentioned, and that this thesis has not been used in the course
of other university studies or in order to acquire the same or another type of
diploma.

V Přelouči dne 15. srpna 2017 ...............................................
I would like to use this opportunity to dedicate my gratitude to prof. Martin
Procházka for his valuable input, commentary and patience during the consultation
of my BA thesis; and, most of all, I wish to express my deepest respect and
admiration to my family for their heartwarming support and unrelenting trust in my
efforts.

Souhlasím se zapůjčením této bakalářské práce k dalším studijním účelům.

I have no objections to the BA thesis being borrowed for further study purposes.
Abstrakt
Má bakalářská práce se zaměří na kontrast mezi dvěma díly. Na jedné straně bude
figurovat heptalogie A la recherche de temps perdu (1913) Marcela Prousta, a to
především její interpretace v podání Gillesa Deleuze, a na té druhé trilogie Samuela
Becketta sestávající se z knih Molloy (1951), Malone meurt (1951) a L’Innommable
(1953). Podobnost i rozdíl mezi těmito díly bude zkoumán skrz prisma Deleuzeova
pojetí mimovolné paměti, které vychází z jeho analýzy Proustových narativů. Má
práce si vezme za úkol prozkoumat mimovolnost, a znaky reminiscence a
resonance, tak, jak s nimi nakládá Beckett, což bude komparováno s jejich distribucí
v Proustovi, neboť ony kontrastní aspekty mimovolnosti, jež poodkrývají
schizoidního vypravěče u obou zmíněných autorů, souvisejí s Deleuzovou
redefinicí tradičního smýšlení o podstatě pravdy, kterou Deleuze charakterizuje
prazákladním schizofrenním nastavením. Proto bude nutné vypíchnout odlišné
variace na termíny mimovolné paměti, a znaků reminiscence a resonance, v každém
z těchto děl.
Práce bude rozdělená na čtyři hlavní části. Abych čtenáře řádně zasvětil do
teorie Gillesa Deleuze, obsahem první kapitoly bude úvod do jeho redefinice
konceptu pravdy – oproti tomu druhá se bude zabývat způsobem odhalení její
podstaty v uměleckém díle, a to konkrétně na příkladech této revelace skrz
mimovolnost, reminiscenci a resonanci v Proustových románech. Dále, zatímco se
třetí kapitola zblízka podívá na pozici „já,“ a subjektivitu obecně, v Deleuzově
teorii s mírným přesahem k Beckettovi, jakožto i na podobnosti a rozdíly mezi
jejich užitím v Beckettovi a Proustovi, čtvrtá část konečně podrobí výše zmíněné
termíny zkoušce v podobě textuální analýzy Beckettovy trilogie. Jak si bude moci
čtenář povšimnout, v Beckettovi se resonance nachází, vzhledem k vypravěčově
neúprosnému sebezpytu a neutuchajícímu procesu uvědomování si sama sebe,
někde trochu jinde, než je tomu v Proustově díle. Tato bakalářská práce si bude
klást za cíl vytvořit prostor a odrazový můstek pro další studium problematiky
vypravěčského subjektu jako takového.
Abstract
The main focus of my thesis will aim at a contrast between two works. On one hand,
it will be Marcel Proust’s heptalogy A la recherche de temps perdu (1913) as
viewed by Gilles Deleuze, on the other, Samuel Beckett’s trilogy Molloy (1951),
Malone meurt (1951) and L’Innommable (1953). The contrast will be dissected
through the prism of Deleuze’s notion of involuntary memory which he derives out
of his analysis of Proust’s narrative. Hence the thesis will investigate the
involuntary memory and its signs of reminiscence and resonance in Beckett’s
hands, which will be compared with their distribution in Proust, for the different
aspects of the involuntary, which reveals the schizoid narrator in both Proust and
Beckett, may correspond with Deleuze’s redefinition of essence of truth that is
characterized by its primordial schizophrenic setting. Therefore, it will be
indispensable to point out how varied the involuntary memory and signs of
reminiscence and resonance in their narratives are.
The structure of the thesis will consist of four main parts. In order to
introduce the readers with the theory of Gilles Deleuze, the first chapter will include
the introduction into Deleuze’s redefinition of essence of truth – as a response to
that, the second will exemplify its revelation in the work of art. In other words, the
view will be zoomed in to the concrete revelation through the involuntary,
reminiscence and resonance in Proust’s novels. Further, whereas the third chapter
will take a closer look at Deleuze’s views on the self, and subjectivity in general,
partially intersecting with Beckett’s writings, as well as at the comparison and
contrast with their use in Beckett and Proust, the fourth part will eventually examine
the aforementioned terms in Beckett’s novels. In Beckett, interestingly enough, due
to the narrator’s constant self-analysis and obsessive self-awareness, the resonance
is revealed somewhere else than in Proust. The thesis will thus model a space and
propping for the research of the problematic of the subject of the writer as such.
Table of Contents
Introduction: Thesis’ Theme and Structure……………………………………….10
Chapter 1: The Ontology of Gilles Deleuze………………………………………13
Subchapter 1.1: Transversality: Methodological Questions……………………...13
Subchapter 1.1.1: Deleuze et la transversalité……………………………………14
Subchapter 1.1.2: Nietzsche et la transversalité………………………………….22
Chapter 2: Deleuze, Proust and Art: Signs and Literary Machines of La
Recherche………………………………………………………………………...27
Subchapter 2.1: Worldly Signs and Signs of Love……………………………….31
Subchapter 2.2: Material Signs…………………………………………………...33
Subchapter 2.3: Signs of Art……………………………………………………...36
Subchapter 2.4: Signs of Death…………………………………………………...37
Chapter 3: Beckett, Deleuze and the Self…………………………………………40
Subchapter 3.1: Transversality and the Self………………………………………42
Subchapter 3.2: The Self and the Involuntary…………………………………….48
Subchapter 3.3: Beckett, Deleuze and Self-resonance……………………………52
Chapter 4: Textual Analysis of Molloy, Malone meurt and L’Innommable……….63
Subchapter 4.1: Analysis of the Rhetorical, Grammatical and Narrative Strategies
of the Trilogy……………………………………………………………………..68
Subchapter 4.2: The Trilogy of Self-resonance…………………………………...87
Subchapter 4.2.1: Molloy’s Anomal……………………………………………...91
Subchapter 4.2.2: Moran’s Molloy……………………………………………….96
Subchapter 4.2.3: Malone’s Epilogue…………………………………………...101
Subchapter 4.2.4: L’Innommable: The Pure Self-resonance…………………….120
Conclusion……………………………………………………………………....138
Bibliography…………………………………………………………………….140
10

Thesis’ Theme and Structure
Behind the progression of my thesis, there stood an elementary question: how could
one understand the narrator’s self in Samuel Beckett’s trilogy of novels Molloy
(1951), Malone meurt (1951) and L’Innommable (1953) if the narrator finds it so
hard to identify with his very own voice? In the pursuit of answering this question,
my thesis will describe the way how the narrative develops in terms of the narrator’s
self and its projection in signs; it will also adumbrate what are the criteria that
prescribe its genesis, and what outcomes it has in detail. Its second main task will
be, in a nutshell, to infer from the analysis of Beckett’s trilogy a framework with
help of which the narrator’s self in a narrative may be treated in general.
In this respect, I have chosen two main sources to benefit from: on one hand,
it is the post-structuralist thinking of Gilles Deleuze’s Proust et les signes [(1964)
1976], in which he categorizes Marcel Proust’s narrator in the series of novels A la
recherche du temps perdu (1913) as a “universel schizophrène” and “corps-
araignée.”1 I will not only investigate its guiding theorems – the involuntary
memory, reminiscence and resonance – that he defines in the book, but I will also
analyze their contrastive distributability both in Proust’s “heptalogy,”2 La
Recherche, and in Beckett’s trilogy. On the other, I will research Deleuze’s views

1 “Etrange plasticité du narrateur. C’est ce corps-araignée du narrateur, l’espion, le policier, le jaloux,
l’interprète et le revendicateur – le fou – l’universel schizophrène qui va tendre un fil vers Charlus
le paranoïaque, un autre fil vers Albertine l’érotomane, pour en faire autant de marionnettes de son
propre délire, autant de puissances intensives de son corps sans organes, autant de profils de sa
folie.” [Gilles Deleuze, Proust et les Signes (Paris: Quadrige 2006) 219] The book will be hereafter
referenced by the abbreviation PS.
2 Proust’s chef-d’œuvre consists of seven successive novels {Du côté du chez Swann [1913 (1919)],
À l’ombre des jeunes filles en fleurs (1919), La Côté de Guermantes (1920-1921), Sodome et
Gomorrhe (1921-1922), La Prisonnière (1923), Albertine disparue (1925), and Le Temps retrouvé
(1927)} all of which will be referred to as to a single work in my thesis – La Recherche or Proust’s
Recherche– in order to simplify the referencing procedure.