Dar Ducha svatého. PDF
Preview Dar Ducha svatého.
RUDOLF BROCKHAUS DAR DUCHA SVATÉHO Rudolf BROCKHAUS : DAR DUCHA SVATÉHO. OBSAH: Předmluva .............................. 1 1. Osoba Ducha Svatého ................ 2 2. Křest Duchem Svatým a ohněm....... 9 3. Jiný Utěšitel .................... 19 4. Příchod jiného Utěšitele..... . 39 5. Různé způsoby udělování Ducha Sva tého ............................ 50 6. Duch Svatý jako pečet a závdavek .. 59 7. Chrám Ducha Svatého ............... 71 8. Jedno tělo a j^den Duch........... 88 9. Duch Svatý v Knize Zjevení ....... 106 - 1 - Předmluva Bůh Svým dětem někdy zvláštním způsobem připomíná některé částky Své pravdy. Tak tře ba v dnešních dnech X/ vedle mnoha jiných věcí upoutal pozornost věřících na osobní pří tomnost a působení Ducha Svatého a to jistě k požehnání a trvalému užitku mnohých z nich. Vždy? jak by tomu mohlo být jinak? Jestliže tak důležitá pravda -a tak dlouho opomíjená anebo aspoň málo uvažovaná- kterou je osobní přítomnost Ducha Svatého na zemi,je předsta vována duším věřících,takže si ji znovu živě ji uvědomují,nemůže to jinak než vést k potě šujícím výsledkům a musí to přinést vzácné ovoce. Ale víme také, že když Bůh takto zvlášviím způsobem působí,že i nepřítel je pohotový,aby Božímu dílu činil překážky,a kdyby to bylo možné,chtěl by je zničit. S touto skutečností se setkáváme ve všech dobách. Netřeba se tedy divit,že se totéž děje tafcé dnes. Všelijaká učení a tvrzení vynalezená lidmi /činěná třeba s dobrým úmyslem avšak tím ne méně mylná nebo bludná/ jsou horlivě hlásána a šířena. Taková tvrzení mají za cíl zatemňovat slávu Syna člo věka vyvýšeného po pravici Boží a dávat člově ku nějaké místo,které mu nepatří. To je jistě stará Satanova lest,že neútočí přímo na pra vdu, ale že ji kazí,olupuje o požehnání,která z ní plynou,aby z toho nakonec mělo prospěch a výhody náboženské tělo,to ubohé a bídné na še já,jinými slovy,aby přivedl člověka k tomu, že některé pravdy používá tak či onak ke své vlastní chvále. Pokusíme-li se na těchto stránkách podro bněji uvažovat o daru Ducha Svatého,o Jeho 0- sqbě a působení,pak to činíme se stále stou- X/psáno r.1906 - 2 - pajícím uvědomováním,jak nesmírně veliký jest takovýto předmět a jak naprosto nedostatečný je člověk,aby o něm mohl náležitě psát,ale s důvěrou v Toho,jenž chce,abychom znali ty vě ci,které nám jsou Bohem darovány,a s touto pokornou prosbou: Uchraň,Pane,pisatele i čte náře všelio,co jim je vlastní, všeho,co je z člověka. Nedovol,aby bylo napsáno něco,co by nemohlo snést zkušební kámen Tvého svátého SlovaJ Nech? nikdo nečeká,že o tom nesmírně veli kém předmětu bude pojednáno úplným,vyčerpáva jícím způsobem - to není cílem tohoto dílka. Pisatel následovav pohnutky srdce chtěl jenom být užitečným svým bratřím u víře s tím málem, co mu Pán svěřil. 1. - 0 s o b a___D_u_c h a__S_ya_t é h o Duch Svatý není jenom nějaký pouhý vliv ne bo síla,skrze niž je někdo veden nebo jíž je nadchnut,jak by se dalo usuzovat ze způsobu psaní nebo mluvení mnohých věřících. Rovněž není žádným vyzařováním /emanací/ Božství, které -co Duch z Otce a ze Syna- by ovšem bylo Boží,ale nemělo by žádnou vlastní a oso bní existenci. Ne,Duch Svatý je Boží Osoba, třetí Osoba Trojjedinosti,a co taková je pří tomna všude,a která o slavnosti letnic na zá kladě dokonalého Kristova vykoupení a Jeho vy výšení po Boží pravici sestoupila s nebe, aby přebývala na zemi ve svátých,pokřtila je v je dno tělo a věčně s nimi zůstala. Je to Osoba, která od té doby zůstává na této zemi a zůsta ne zde /jako kdysi Eliezer - průvodce Rebeky/ do té doby,kdy ji přivede z daleké země co ne věstu, Církev Kristovu,k setkání s jejím ženi chem a jejím Pánem. Přebývání Ducha Svatého na této zemi jakožto Ducha synovství,zapečetění a závdavku ve věřícím je proto význačným rysem - 3 - křesťanství. Je třeba,abychom především tuto skutečnost pevně drželi. Dokud věřící tuto základní pra vdu nechápe,zůstává mu skryt rozdíl mezi sta rozákonními a novozákonními svátými,ztrácí mnoho potěšení a radosti z milosti a síly,kte ré přináší dílo smíření. Duch Svatý je ve Své podstatě,ve Svých vla stnostech a myšlenkách zajedno s Otcem a,se Synem,ale přesto je od nich úplně odlišný. 0 Duchu Svatém můžeme jako o Otci a o Synu po vědět, že je Bůh. Proto mohl Petr říci Ananiá- šovi ta vážná slova: "Proč naplnil Satan srd ce tvé, tak abys lhal, Duchu Svatému...? Nese lhal jsi lidem,ale Bohu♦"/skut.5,3-4./ Duch Svatý je tedy Osoba,které je možno Ihát^a je to Bůh. V mnoha místech Písma je jmenován v tomtéž pořadí a spolu s Otcem a Synem./Porov nej Mat.28,19; 2.Kor.13,13; porovnej také: 1.Kor.12,4-6./ Je to Duch Svatý,Duch věčný /Žid.9,14/,Duch pravdy /l.Janova 5,6/.JÍm pu zeni mluvili svati muži Starého Zákona /2.Petr. 1*21/,Jím pomazán zná věřící všechny věci /l. Janova 2,20/. Duch Svatý je všudypřítomný /Ž. 139,7 a násl./.vševědoucí.zpytuje všecky věci i hluboké věci Bozť /Í.Kor.2,10/. Dokazuje Svou všemohoucnost skrze všechny druhy zname ní a divů a ustavičným přiváděním k životu mrtvých hříšníků. Skrze Něj vymítal Ježíš zlé duchy /Mat.12,28 atd./. Duch Svatý je to kone čně, jenž působí v Církvi a rozděluje dary jakž ráčí/1.Kor. 12,4 a násl./, a jenž vystrojuje a vysílá věřící do služby./Skut.13,2-4 atd./ Mezi věřícími se často udržují podivné my šlenky o tom,co je to osoba. Mnozí mají za to, že osoba musí nutně také míti tělo, a že tedy osoba bez těla nemůže býti nazvána osobou.Sta čí ale nachvíli se zamyslit,a čtenář pozná,že to je omyl. Kdyby takový názor byl správný,ne byl by Bůh Otec osobou,také anděl ne,ba ani - 4 - Syn před Svým vtělením by nebyl osobou.Osoba je živá bytost,která /oproti předmětu,jenž ne má vůli a je bez života/ si je vědoma své e- xistence,myslí,chce a působí. Naše osobnost je tím nejužším* způsobem spojena s naším tě lem. Proto věřící,když zemře,i když je u Pána, není úplný. Nalézá se v přechodném stavu a ne dojde k dokonalosti,dokud při vzkříšení neob drží nové tělo. Když Duch Svatý sestoupil s nebe,nevzal na Sebe žádnou fyzickou podobu. Ale jako je pravda,že Syn přišel na tuto zem, stejně je pravdou,že Duch Svatý na tuto zem sestoupil,ač s tím rozdílem,že Syn vzal na Se be tělo a krev,a byl ve způsobu nalezen co člověk,zatím co s Duchem Svatým X/ tomu tak nebylo,takže On nemohl být ani viděn ani zkou mán. Také Pán říká: "Jejž svět nemůže přijmout. NeboT nevidí Ho,aniž Ho zná.”/Jan 14,17./ Vzdor tomu ale tato třetí Osoba Trojjedinosti jistě a skutečně přišla na tento svět,když z něho Syn odešel a navrátil se k Svému Otci. /Cti Jan 14,16 a 26; 15,26; 16,7-15./ Třebaže je Duch Svatý neviditelný,působí,mluví,posílá, řídí,vyučuj e,svědčí,usvědčuj e,vystříhá,napomí ná,prosí,rozděluje dary,povolává ke službě. Může být zneuctěn Ižmi,zarmucován,udušován, uhašován. Přebývá ve věřících v každém jedno tlivci, i v širším smyslu v celé Církvi - do mu Božím,. Opakujeme tedy: Duch Svatý není žádný pou hý vliv nebo síla,třebaže vlivem působí. Ro vněž není žádným vyzářením /emanací/ z Boha, i když byl Otcem i Synem poslán. Je to Osoba. X/ Ačkoli vstoupil na Pána Ježíše v tělesné podobě jako holubice a v den letnic na hlavy shromážděných učedníků v podobě "rozdělených jazyků jako oheň", byly to jen krátkou dobu trvající úkazy,které -ačkoli měly hluboký vý znam, jak ještě dále uvidíme- nemění nic na tom,co bylo řečeno výše. - 5 - Tak se dal poznat už ve Starém Zákoně skrze Svou činnost,i když ještě nebyl stejným způso bem zjeven, a zvláště když ještě nepřebýval na zemi. Shrňme nyní stručně několik svědectví Sta rého Zákona o Jeho působení. Už na první stra ně Božího Slova čteme; "Tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel\se /nebo: přikrýval/ nad vodami.” 0 něco dále v 6.kapitole 1.Mojžíšovy říká Bůh:"Nebude se nesnadniti Duch Můj s člo věkem navěky,protože jen tělo jest"/dle pův./, a tak Duch Boží se přel s lidmi plných stodva- cet let před potopou. Byl to rovněž On,jenž uschopnil Mojžíše k vykonání jeho těžké služ by, jenž naplnil Bezeleela moudrostí a rozumno stí, a který také působil v Jozuovi. Duch Boží to byl,jenž dal posvěceným skladatelům žalmy a chvalozpěvy, jenž inspiroval svaté proroky a pisatele starozákonních spisů,takže mohli říci:"Takto praví Hospodin”, anebo jako David; "Duch Hospodinův mluvil skrze mne a řeč Jeho jazykem mým." /2.Sam.25,2./ Krátce,Duch Boží v době Starého Zákona zjevně vydával svědectví a působil. Jeho působení bylo tak jasné a tak přesně známé,že Bůh mohl říci Mojžíšovi; "Vez mu z Ducha,kterýž jest na tobě,a dám jim" /tj. sedmdesáti starším/ /4.M.11,17/.,anebo že o Jo zuovi čteme,že byl "naplněn duchem moudrosti; nebo? byl vložil Mojžíš ruce své na něj"/5.M. 54,9/, nebo že David mohl prosit:"Nezamítej mne od tváři Své a Ducha svatosti Své neodjí mej ode mne" /ž.51,15 -dle pův./,a konečně že prorok Aggeus mohl volat za svých dnů k židov skému ostatku a těšit ho ode Pána:"Slovo,jímž jsem smlouvu učinil s vámi,když jste vycháze li z Egypta,i Duch Můj zůstávají uprostřed vás; nebojtež se."/Agg.2,6 -dle pův;/ Ále třebaže to vše bylo pravdou,starozákon ní věřící ještě neznali Ducha Svatého jako zvláštní Osobu Božství,odlišenou od Otce*a - 6 - Syna,stejně tak jako neznali druhou Osobu Bož ství /Syna/ co takovou. Znali pouze jediného Boha a Duch byl pro ně Duch Boží,Duch Hospo dinův, síla,která působila v Bohu a vycházela z Něj; ovšemže také nic nevěděli o nějakém poslání nebo vylití Ducha Svatého. Stejně tak když se přiblížila hodina naro zení Pána Ježíše,ba dokonce během doby,kdy Ježíš byl na této zemi,”za dnů těla Svého4*, Duch Boží nepřebýval na této zemi,vyjma v tom smyslu,že sestoupil na Božího Syna,aby Ho po mazal a zapečetil jako Toho,jenž byl zplozen z Ducha Svatého v lůně Marie a jenž se z ní narodil,/Pohleň:Skut.10,38;Mat.3,16-17;Jan 3,34; 6,27; atd./ Působil jako za doby Staré ho Zákona,řídil věřící,někdy je naplňoval,mlu vil skrze ně,atd.,ale nepřebýval v nich. Něco takového bylo nemožné,jak i čteme:"Ještě nebyl dán Duch Svatý,protože ještě Ježíš nebyl osla ven. "/Jan 7,39./ Zde máš,milý čtenáři,několika málo slovy uveden důvod,proč to předivné požehnání,o němž hovořil Ježíš -"a to řekl o Duchu,kterého mě li přijmout! věřící v Něho"- nemohlo ještě přijít: Ježíš ještě nebyl oslaven. ON ještě neodešel. A dokud se to nestalo,nemohl přijít Htéšitéí k Jeho lidu./Jan 16,7./ Syn člověka musel nejprve sestoupit do hlubin ponížení, musel trpět a zemřít,musel zmrtvýchvstát a na vrátit se k Otci. Napřed muselo být vykonáno dílo smíření,a Ten,jenž je vykonal,musel zauj mout Své místo na nebesích,ve svatyni,jsa ko runován slávou a ctí. Teprve pak mohl Duch Svatý sestoupit a učinit Svůj příbytek ve vě řícím a uvést ho do obecenství s Otcem a se Synem. Duch Svatý mohl přijít na Ježíše,protože to byla Bytost čistá,bez poskvrny a svátá. Bůh Otec Ho mohl zapečetit a pomazat "Duchem Sva tým a mocí" pro neposkvrněnou slávu Jeho Osohy.
The list of books you might like
