Cesty k pramenům : Biblická archeologie a literární kritika PDF
Preview Cesty k pramenům : Biblická archeologie a literární kritika
O _- ._ "Í"" ÍĹIIIII - _Ĺì -in -I _ _ Ť -I Iì-'{._ - łıılf' pl-In _ nj. _ ı_.|. í í--Ť--ITI-} _ """-n.. 1-.______ _____" ı- -1 ı. L.-Ĺ--I. ın--II-_-1--ıı -ıı-- -II--ıııì-II“ -II§n-ıı--_-- 1-ìi 'I-11--*-I_'ì--I--_±'I'='ì'ì--2“--Ĺ-I"í-Š' 3 J. .J Iì- _- 1nnì --ìıi.- _-_ §- r I 'W Z I' 'Ĺ Jj __. Í __/ .ı.-ı. Ĺ- __' "`- '_' ŠE RAD 1971 © Funk & Wagnalls, 1955; Arthème Fayard, 1956; Kurt Schubert, 971 Translation © Freiová, J yslivec, J. Sokol, 1971 Úvodem . F. lbright o z natky staroorientální a ch eologie 1/ Problém historic ého konte tu Metody archeologického výzkumu Fay 2/ Starověký pl; 3/ Starověká ezopotámie /Babylónie a ssyrıe/ 4/ Starověká Palestina a Sýrie 5/ Starověká Malá Asie 6/ Starověká Persie 7/ Starověká rábie 63 8/ Stvoření světa ve starověkých onientálıníoh literaturách 64 9/ Lidstvo před potopou a za potopy 10/ Rozdělení národů 11 / Doba patriarchů 12/ Kananejci -a jejich fkultura 13 / ojžíš, exodus a doıbytí země Kanaán 14/ Soudcové a j ednotné království 15/ Samařské království 16/ Judea po pádu Samaří 17/ Babylónské zajetí a obnova 18/ Mezi dvěma Zákony: Makedonci a akkahejští 19/ Herodovská renesance 20/ Egyptské papyry a novozákonní spisy 21 / Malá Asie a Řecko v době Pavlově 8/ ectví nových rukopisů /1843- 22/ Sv 23/ Svìtky od rtvého moře 109 24/ N ové objevy 116 Poznámky k vydání z r. 1967 117 J.Steinmann Literární a historická kritika biblick ch textů 121 Úvod 123 1/ Co je kritika 123 2/ Bozhořčení z neznalosti /D ě iny k ritik y biblick ý ch te x t ů 1/ Origenes a Jeroným 2/ Exegeze od masoretů do Maimonida 3/ Období středověku 4/ enesance a refoıˇmace 5/ Vznik moderní biblické 'kritiky - R. Si truc Pascal a Spinoza 7/ Kritika v 18. století 8/ Kritičtí duchové novější doby 0 9/ . Lagrange - historická metoda a soudob 'itika 1 9 II/ Pnešní stav kritiky biblickýc ˇ 1/ Textová kritika _ 2/ Literární a historická kritika Pentateuc u 3/ Dějepisné knihy ve světle kritiky 4/ Profétické knihy ve světle literární a historic é kritiky 189 5/ Literatura moudrosti 192 6/ Přechod k Novému zákonu / Literární' a historická kritika evangelií 8/ Kritika závěrečných biblických te tů 201 9/ Význam historické exegeze 203 Schubert roblém historic ého výkladu 207 Ň íteratura 2 7 Un ologi á a 229 ÚVODE Kořeny naší kultury sahají do ýchodního Středomoří, kde se spojila řecká vzdělanost a římská organizace. Oba antické národy byly společensky mimořádně rozvinuté a třídně dife- rencované. V duchovní oblasti formulovala antika některé zá- kladní otázky filosofie. Ale právě v této rovině se setkala s jiným světem a s jiným duchovním proudem, který nikdy nevstřebala. Byla to kultura starozákonního monoteismu, n jejíž půdě vystupuje na přelomu letopočtů také Ježíš z Na- zareta a vzniká křesťanství. Vyvstává nový životní postoj, který v poměrně krátké době relativizuje a přetváří antické dědictví. Dokladem tohoto velkého dějínného obratu je bible. Již jako dokument c tedy bible cenným kulturním odka- zem. Tvořivý člověk bude vždycky muset znát základní alter- nativy životního postoje, které v historicky podmíněné formě ukazuje bible. Bude se také muset vyrovnávat s vírou biblic- kých postav a autorů. Není to vždycky snadné, protože výpo- vědi v jednotlivých biblických vrstvách se v mnohém nekryjí. Jen v hlavních rysech ukazují společným směrem, za ehož úběžný bod je v Novém zákoně vyhlášen Ježíš a jeho dílo. Povrchní křesťanství přístup k bibli jen ztížilo. Úcta k této literární sbírce hraničila totiž často s pouhým formalis- mem, který v protikladu k základní tendenci bible samé omlouval zvykovost a lenost myslet emůžeme se proto di- vit, žc bible tím bila diskrcditována a například v některých proudech osvíccnství opět povrchně a ncdialekticky zavrho- vána. Ve skutečnosti projevili o bibli nejhlubší zájem ti vzdělanci, kteří jí začali kriticky zkoumat, i když se zpravidla sctkávali Cesty p amonům s nepochopením v církvi jakožto instituci a výsledky jejich práce pronikaly jen zvolna do šıršího povědomí. Po průkop- nickém období, v němž byly formulovány hlavní problémy, přichází v tomto století a zejmén po druhé světové válce dob soustavného kritického studia bible, na němž se podílejí vědcı šech konfesí a světonázorů. Přední odborníky ze všech částıł světa - včetně Československa - sdružují dnes dvě velké společnosti pro studium Starého /IOOTS/ a ového zákona /SNTS/ a přilehlých oblastí literat ry. Společným metodíckým základem vědeckého zkoumání je dějinný přístup k biblickým látkám.. Je nutno znát prostředí dobu, v níž a do níž byly jednotlivé výroky pověděny, aby- cho zjistili jejich skutečné měření mohli posoudit jej ich význam. Při takovém odpovědném rozboru se rozpadá mnoho tradičních představ o bibli. Poznáváme, že pověst o stvoření patří k mladší vrstvě hebrejského písemnictví a jejím zámě- rem je odmytologizovat přírodu a - podle Desatero /Ex 20/ - zdůvodnit svěcení soboty. Také zaslíbený Spasitel nebo csiáš /řecky Kristus/ byl uvodně chápán především jako ideální zbožný král a prorocí osmého a sedmého století oče- valí jeho příchod v brzké budoucnosti. Rozdíl mezi tradič- ním a kritickým výkladem lze ukázat např. i na tom, jak byl v různých dějínných obdobích chápán význam krále Davida. druhé str ně umožňuje biblická kritika odhalovat spo- lečné prvky biblických autorů literárních nebo tradičních vrstev, zjišťovat důvody, z nichž se staré hcbrejské písemnic- tví postupem čas ustálilo jako celek s vysokou autoritou pro které se nakonec stalo společným pozadím prvokřesťan- ské literární tvorby. Vyvstáv ' tu před námi myšlenková tra- dice, ktcr se v mnohém odlišuje od antické kultury. Bibli bı _ r , _, . . . _ chy I zaI jem o vyItva ncP umcVnıI, formalnı logıku, technıku ı mo řepl vbu. Bible nezn klasické typy hrdinů a ve své křesťan- ské vrstvě ncnalézá ocenění pro milostnou lyriku, i když sama obsahuje její nádhernou ukázku v Písní Šalomounově /jinak též Písni písní či elepísni/. tenářc zvyklého na tradiční přístup k bíbli překvapí i to, že ve srovnání s okolním nábožcnským světem své doby je bible strohá postrádá barvité líčení bož- ského světa. Právě v této souvislostí se vš zacınazı rysov t ı [ep k- Cesty pramenům/8 tuální stránky: Ve své strohosti dovede í ironícky kritizovat pověru a ty představy O bozích, které si člověk dělá k uká- jení svých náboženských potřeb. Tam, kde je v bíbli použito starších náboženských představ v kladném významu, jsou „vtahovány“ do dějin tím, že bý- vají spojeny s určitou dějinnou událostí. antíce spolu sice bohové jednali jako lidé a Olymp byl podoben řecké spole nosti, ale s lidmi jednali jen nepřímo. Vystupovalí jako pří- rodní síly pozehnane urode ebo zase v hromech blescıch, st ! valıI' se O chrałncı'I' novyłch druhu lı'Id' skeI c'VıI' nn'ostı'I' /užı1I' I nıI ohně, lov, řemesl nebo i nových struktur společnosti /demokracie/. Ale to všechno bylo vykládáno především prostřednictvím nadčasového mýtu. Bible naproti tomu chápe Jah eho jako původce ednotlivých dějinných událostí /putování brah a yhlášení Desatera/, které jsou vykládány jako záblesk, z vdavek a zaslíbení nové budoucnosti. Předpoklád to no ý zt h ke světu, v ümž existence čase není iděna jako koloběh podobný střídání dne a noci nebo roč ích dob, nýbrž Í ko cesta k novému cíli. adějí těžkostech není ce ta zpát- ky k ,,zlatému věku“, k oné ěčné minulosti prostého pastýř- ského život , k níž se obracela antika, nýbrž zaslíbené město uprostřed ,,nové země nového nebe“. Cílem není n vrat, nýbrž budoucnost, která umožňuje vidět současnost v er- spektívě kvalitativní proměny lidských ztahů rcholem této vzpružující vize proroků apoštolů je tedy nový člověk, ne pouhé obnovení Adamovy rajské nevinnosti. Cesta od „První- ho Ad ma“ k „druhému Adamovi“ je tedy zároveň cestou k plnějšímu lidství k společenství bližšímu k pra dě. Přito bible nezastává levný vývojový optimismus a počítá s dějinným í osobním zlem, s odcízením i s lidskou smrtelností. ýznamným společným rysem ětšiny biblických předsta je právě jednot osobní a děj ínné perspektivy člověka. Ve Starém zákoně je jednotlivý lidský život vidě ždycky po dí elkých dějinných událostí perspektivě, ktcr se tý- kala celého stvoření. Nad tvrdou skutečností se klenula aděje božího íru na zemí /SALO /, mıru, [enz zn enal pr o, sociální spravedlnost a nalezení dobrého smyslu života. Záko- ny byly chápány jen jako funkce, prostředek, tohoto základ- ního pohybu, v němž zaslíbení vždycky znovu přesahuje dě- jínnou skutečnost. Společným rysem bible není jednotná etika, jediný s ěton zor nebo jednotný kult. Jednotlivé č ' ti, zejmé- Cesty I: prımenům na Starý a Nový zákon jako celky, se tu navzájem odlišují. S kritickým odstupem si uvědomujeme na jak různém myš- lenkovém pozadí musíme vidět jednotlivé biblické autory a jak společným rysem je jen směr, kterým tyto postavy putují přes různé horízonty. bjevují se tu hluboké společné znaky jejich životního postoje, z nichž hlavním je právě to, že se po- hybují k cíli, který je za jejich osobním obzorem, ale který dává smysl jej ich životu a umožňuje im orientaci v dějinách. V bíbli samé se tato skutečnost vyjadřuje vyznáním o volání nebo povolání H ošpodinovu a o Slovu božím, které předchází naše dosavadní schopnosti í představy. Jen tato perspektiva umožnila křesťanským tvůrcům redaktorům biblického pí- semníctví vyrovnat se s rozpory v biblických předst vách i mravních výzvách. Tří studie, které se v této publikaci dostávají do rukou čes- kému čtenáři, jsou na sobě navzájem nezávíslé. eběží však o náhodný výběr. Z toho, co jsem předeslal, vyplývá snad nepřímo, jak důležité je chápat literární památku v ejím dě- jinném kontextu. A právě k tomu přispívají z různých hledi- sek všechny zde zveřejněné studie. šechny tří jsou ovšem samy dějinně ovlivněny svým zaměřením a prostředím, z ně- hož vzešly. Dvě vyšly z pera vědců /Albríght, Schubert/, jed- na byl napsána popularízujícím odborníkem /Steínmann/. Všichni jsou zhruba řečeno nasI imí soucI' asnłıky, prÚestozVe Stein _ mann tragicky zemřel plné životní síle roku 1963. Jejích tří práce se soustřeďují převážně n Starý zákon. Je to rozsahem větší č ' t bible /asi tří čtvrtiny/, která vznikal ve velkém časovém rozes tupu. ětšina biblických archeolo- gíckých objevů se proto tý ı Starého zákona. Pokud jde o dě- jiny literatury e převaha starozákonní problematiky dána především tím že v církví stál na prvním místě Nový zákon, Szøz-ý záhønÍ, hzøvý nøhyı ıøıžh záúnzzňøvván, nøhyı zøh - tížen tradičním výkladem. Snáze se proto na něm mohla roz- vinout literární kritika. V pojednání ProbleIm historickéIho vyP _ kladu je zase převaha starozákonních příkladů vysvětlíteln tím, že autor sám e starozákoník a své teze dokládá přede- vším materiálem z oblastí, která je mu nej bližší.. ový záko j kožto křesťanská část bible je proto zpracován stručněji. Tato kritická výhrada nemění nic na skutečností, že na roz- díl od zjednodušených někdy i zkreslených 'kladů, které Cesty prımonům
The list of books you might like
