Kristovy úřady JAN HELLER B ú h sestupující Pokus o christologii Starého zákona KALICH PRAHA 1994 © Jan Heller, 1994 by arrangement with Kalich Publishers, Ltd ISBN 80-7017-780-2 Stručný obsah Předmluva: Proč toto téma? 7 Úvod: Dvojí přístup 9 I. VÝCHOZÍ HLEDISKA § 1. Jednající Bůh 12 § 2. Potíž se Starým zákonem 13 § 3. Tíhne Starý zákon opravdu ke Kristu? 16 II. MESIÁŠ § 4. Pomazávání a pomazaní 20 § 5. Mesiáš - titul a role 22 § 6. Židovské očekávání Mesiáše 26 § 7. Mesiášská očekávání mimo židovství 33 III. CHRISTOLOGIE STARÉHO ZÁKONA A JEJÍ PROMĚNY § 8. Ježíš a Starý zákon 35 § 9. Od starověku po reformaci 36 §10 . Od osvícenství k liberalismu 41 §11 . Nové počátky - návrat ke Starému zákonu 44 IV. DOSAVADNÍ METODY §12 . Schéma zaslíbení - naplnění 53 §13 . Alegorie 55 § 14. Typologie 59 § 15. Božný král 62 V. BŮH SESTUPUJÍCÍ §16. Konec Ježíšologie' 65 §17. Bůh se k nám sklání 68 § 18. Hospodin sestupující 70 § 19. Kondescendence 73 § 20. Dvojí ráz Božího sestupování 82 5 VI. STAROZÁKONNÍ ANTROPOMORFISMY § 21. Části těla 85 § 22. Činnosti 89 § 23. Přirovnání Boha ke zvířatům 91 § 24. Přirovnání Boha kp ředmětům 93 VII. UČENÍ O ÚŘADECH KRISTOVÝCH (munera Christi) § 25. Starý zákon, Josephus a Filon 97 § 26. Od starověku po reformaci 98 § 27. Luther: Dvojí úřad Kristův 100 § 28. Calvin: Trojí úřad Kristův 103 § 29. Reformovaní ortodoxové 105 § 30. Nová doba: Od osvícenců po Bartha 106 § 31. Přednosti učení o Kristových úřadech 109 § 32. Nedostatky učení o Kristových úřadech 115 VIII. TROJÍ PODOBA PONÍŽENÉHO KRISTA (triplex humiliatio Christi) § 33. Sestupující Bůh a ponížený Kristus 119 § 34. Namísto kněze obětina - beránek 120 § 35. Namísto krále služebník 122 § 36. Namísto proroka-zákonodárce odsouzený a zavržený 125 § 37. Naše naděje z Božího sestoupení a z Kristova ponížení 131 Bibliografie 134 Rejstřík biblických odkazů 138 Rejstřík apokryfů, pseudepigrafů, talmudu a targumů 143 Jmenný a věcný rejstřík 144 Podrobný obsah 152 6 Předmluva Proč Bůh sestupující? Proto, že poselství o Bohu, který se sklání, ba sestupuje k člověku, považuji za to hlavní, co jako červená nit prochází celou biblia nejzřetelněji a nejhlouběji spojuje Starý a No vý zákon. Tím se bible liší od jiných posvátných knih, které lidem většinou radí, jak se buď dostat, vyšplhat do nebe k Bohu, či k bo hům, nebo jaksi zařídit nebe na zemi, třeba jen v lidském nitru. To je, stručně shrnuto, hlavní výsledek mé práce s biblí, které jsem se po čtyřicet let směl věnovat na evangelické bohoslovecké fakultě a v církvi. Ale chtěl jsem o tom napsat knihu srozumitelnou a prostou. Nechci proto čtenáře obtěžovat únavným výčtem, co, kde a kdy už bylo k tomuto tématu napsáno. Pokusím se spíše utřídit přede vším naši domácí vykladačskou tradici, v lecčem skutečně pozo ruhodnou, shrnout výtěžky vlastní práce a pak předložit to hlavní a nejpodstatnější. Proto jsem omezil odkazy na cizí odbornou lite raturu a nejčastěji cituji prostě bibli, i když záměrně různé překlady. Někdy je přesnější kralické znění, jindy je výstižnější ekumenický překlad. Nejednou jsem užil vlastního překladu přívod ního znění, zvláště tam, kde bylo potřebí ukázat čtenáři některý jemný významový odstín doslovným překladem. Biblická jména jsou ponechána převážně v tradiční kralické podobě. Vím, že jiní, především u sousedů, už napsali a asi ještě napíší k tomuto tématu knihy důkladnější a rozsáhlejší. Leckteré jsem četl. 7 Ale právě tou rozsáhlostí se čtenářům často vzdálili, zatemnili, co je podstatné, a tak věci málo posloužili. Nejednou také, sevřeni představou falešné nezaujatosti, pletli si kritickou věcnost a stříz livou vědu, jež je ovšem nutná, s pochybnostmi až nevěrou a ve strachu o svou tzv. „vědeckou' pověst se neodvážili jednoznač ných závěrů a uhnuli před vyznavačskými stanovisky, k nimž nás bible vede. Jenomže svědectví Starého zákona o Kristu i otázka jednoty bible je, byla a vždy bude věcí víry, nebo - jinak řečeno - způsobu, ja kým kdo s biblí zachází. Kdo je hotov naslouchat Starému zákonu tak, aby z něho slyšel živý Boží hlas, živé oslovení, toho nepřekva pí, když mu bude Starý zákon svědčit také o Kristu. Kdo v něm chce najít Ježíše předmětně, tedy tak, aby ho mohl pevně uchopit a svrchovaně zkoumat, ten ovšem nemůže uspět. A tak svým čte nářům nepřeji, aby Ježíše Krista ve Starém zákoně sami našli, ale aby je ze Starého zákona nově a živě oslovil on sám. Jan Heller Autor děkuje redakci nakladatelství Kalich, že sjednotila pravopis, jmenovitě užívání velkých písmen, a přizpůsobila jej novějším pravidlům. 8