aj. Čeština jako cizí jazyk. Úroveň B2. Чешский язык как иностранный. Уровень В2 PDF
Preview aj. Čeština jako cizí jazyk. Úroveň B2. Чешский язык как иностранный. Уровень В2
COUNCIL CONSEIL OF EUROPE DE L'EUROPE ČEŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK Úroveň B2 podle „Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme“ Univerzita Karlova v Praze Ústav bohemistických studií A. Adamovičová, J. Bischofová, J. Cvejnová, H. Gladkova, J. Hasil, M. Hrdlička, P. Mareš, J. Nekvapil, Z. Palková, M. Šára Vedení projektu: J. Holub Poskytovatel účelové podpory projektu: COUNCIL CONSEIL OF EUROPE DE L'EUROPE OBSAH Předmluva ...................................................................................................................................... III Úvod ............................................................................................................................................... V Kapitola 1 Cíl: Úrovně obecnosti .......................................................................................... 1 Kapitola 2 Cíl: Obecná charakteristika ................................................................................. 2 Kapitola 3 Cíl: Rozšířená charakteristika .............................................................................. 3 Kapitola 4 Složky konkretizace ............................................................................................. 12 Kapitola 5 Jazykové funkce (komunikativní funkce výpovědi) ............................................ 16 Kapitola 6 Obecné pojmy ...................................................................................................... 70 Kapitola 7 Tématické úlohy a práce se slovníkem ................................................................ 152 Kapitola 8 Struktura textu a komunikace .............................................................................. 159 Kapitola 9 Práce s texty: čtení a poslech ............................................................................... 176 Kapitola 10 Psaní .................................................................................................................... 180 Kapitola 11 Sociokulturní kompetence ................................................................................... 182 Kapitola 12 Kompenzační strategie ........................................................................................ 203 Kapitola 13 Učit se studovat ................................................................................................... 207 Kapitola 14 Stupeň dovedností ............................................................................................... 210 Kapitola 15 Vedlejší výsledky ................................................................................................. 213 DODATKY A Lexikální exponenty specifických pojmů pro B 2 ............................................... 215 B Gramatický přehled ............................................................................................. 253 C Výslovnost a intonace .......................................................................................... 362 Obsah dodatku C ................................................................................................. 384 Příloha ................................................................................................................. 386 Příklady melodických kontur .............................................................................. 388 III Předmluva Úroveň B 2 - čeština jako cizí jazyk je dalším krokem v procesu zapojování lingvometodického myšlení zaměřeného na češtinu jako cizí jazyk do širších, evropských souvislostí. Prvním takovým krokem byla Prahová úroveň - čeština jako cizí jazyk (v terminologii Společného referenčního rámce B 1). Následovala české verze Common European Framework of Reference for Languages pod názvem Společný evropský referenční rámec pro jazyky a teď přicházejí stupně B 2, A 2 a A 1. Společný evropský referenční rámec představuje obecnou koncepční a metodickou bázi pro všechnu evropské jazyky, zatímco řada A 1 – B 2 její aplikaci a konkretizaci pro jednotlivé jazyky národní. Je to ve skutečnosti řada na sebe navazujících stupňů v procesu zvyšování cílové úrovně studentů/žáků od stadia začátečnického až po úroveň pokročilou. Adresáty této řady ,jsou především a hlavně organizátoři a sestavovatelé jazykových osnov a programů i jednotlivých kurzů, autoři učebnic a do jisté míry i samotní studenti. Čeština jako cizí jazyk disponuje slušnou řádkou učebnic (hlavně pro začátečníky), ale až dosud chyběl explicitně formulovaný základ, o který by se mohli jednotliví autoři opřít a z něj vycházet. Každý „na vlastní pěst“ řešil problémy východisek, cílů a přístupů a pojetí popisovaného materiálu. Takové otázky se většinou výslovně nekladly a postupovalo se víceméně „tušivě“. Obvyklým důsledkem byla improvizace (jejíž větší či menší úspěšnost závisela na pedagogické zkušenosti autora). Vlastně ani jinak se postupovat nedalo: praxe naléhala a nedávala příliš prostoru na promyšlení strategie. Tato překážka je už tedy odstraněna. Řada A 1, A 2, B 1, B 2 nabízí spolehlivou oporu a navíc zaručuje, že uživatelé nebudou zůstávat izolování od svých kolegů v jiných evropských zemích a mohou tak snadněji čelit bludům o „specifice“ a jedinečné nepřístupnosti českého jazyka. Uživatel - autor může kompetentně zvolit, kde na této škále leží jím zpracovaný úsek a plně se soustředit na jeho didaktickou prezentaci a plně rozvinout svou vlastní vynalézavost. B 2 sama zpracovává zatím relativně nejpokročilejší stadium v úsilí o zvládnutí češtiny; dále se už musí postupovat s ohledem na specializaci a profesionalizací studenta. Před touto poslední branou se B 2 zastavuje; další společná cesta pro všechny nevede. Autoři české redakce B 2 s přiměřenou skromností podotýkají, že kromě anglické (a zároveň pilotní) verze jiný zdroj a vzor neměli (pro srovnání: stupeň Threshold je zpracován pro zhruba dva tucty jazyků) a byl to pro ně krok do krajiny málo probádané a nezbývalo jim než doufat, že ne krok úplně neúspěšný. Z jedenáctičlenného kolektivu zpracovali dr. Jitka Cvejnová kapitolu Jazykové funkce, kapitolu Obecné pojmy dr. Jan Holub a doc. Milan Šára, první část osmé kapitoly Struktura textu a komunikace prof. Petr Mareš, a její druhou část Organizace rozhovoru doc. Jiří Nekvapil, kapitolu Sociokulturní kompetence včetně její části Zdvořilostní konvence dr. Jiří Hasil a další část této kapitoly Společenskojazykové kompetence doc. Milan Šára, dodatek A Specifické pojmy dr. Ana Adamovičová, dr. Jana Bischofová, doc. Hana Gladkova a dr. Milan Hrdlička, závěrečnou redakci provedl dr. Jan Holub, dodatek B Gramatický přehled sestavil doc. Milan Šára a dodatek C Výslovnost a intonace s přílohou vět s označenou intonací na základě materiálu z Jazykových funkcí zpracovala prof. Zdena Palková. Převod teoretických kapitol 1 - 4, 7, 9, 10, 12 - 15 do češtiny zajistili dr. Bischofová, dr. Holub, doc. Šára. Kromě dr. Cvejnové, která je pracovnicí Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze, jsou všichni ostatní spoluautoři pracovníky Filozofické fakulty UK, a to Ústavu bohemistických studií, Ústavu českého jazyka a teorie komunikace, IV Fonetického ústavu, Ústavu lingvistiky a ugrofinistiky a Ústavu slavistických a východo- evropských studií. Zpracovatelé V Úvod Vantage (B 2) je třetím stupněm v řadě úrovní, které konkretizují cíle výuky, resp. učení a které tak činí v souladu s rámcovým programem Rady Evropy majícím za cíl podporovat snahy o lepší jazykové vzdělávání v Evropě. Tato řada má sloužit jako vodítko a opora pro všechny, kdo jsou v daném procesu angažováni a jejichž spolupráce a součinnost jsou nezbytné při vytváření promyšlených a zřetelně formulovaných kroků v jazykové přípravě. Tak se má vyhovět jak potřebám těch, kdo se učí, tak společnosti, která na to vynakládá své prostředky. Vyhýbáme se zavádění byrokratických postupů řízení a místo toho nabízíme řadu orientačních klíčových konceptů, obecných cílů, ke který má směřovat nezávislé, ale vzájemně sladěné úsilí všech počínaje těmi, kdo se zabývají plánováním výuky, zjišťováním jazykové kvalifikace a přípravou výukových materiálů až po ty, kdo se věnují odborné přípravě pedagogů a v neposlední řadě včetně těch, kteří jsou sami učiteli a studenty. Teprve spojeným úsilím všech se zdárně uskutečňuje organizovaný učební proces. Takto pojatá řada chce sloužit těm lidem, kteří se učí nějaký cizí jazyk, aby se dorozumívali s druhými lidmi, byli schopni si vyřizovat a zařizovat záležitosti související s běžným životním „provozem“ a vyměňovat si poznatky a názory týkající se jak soukromé sféry, tak veřejného dění. Klademe si proto za úkol dostatečně prozkoumat, co taková orientace znamená v praxi: co uživatelé toho kterého jazyka budou chtít nebo budou muset umět dělat v komunikativních situacích, do kterých budou vstupovat, a co tím pádem musejí znát a jakými dovednostmi budou muset vládnout, aby v takových situacích s úspěchem obstáli. V této materiálové řadě je klíčovým článkem Prahová úroveň (Threshold Level 1990, v české verzi Prahová úroveň - čeština jako cizí jazyk, CEP, Strasbourg Cedex 2001) protože se pokouší postihnout minimální jazykové vybavení, jaké by umožnilo studentovi, aby se uměl nezávisle pohybovat ve více méně předpověditelných situacích běžného života, ať už má něco zařídit nebo někde zasáhnout. Výraz „minimální“ je ovšem trochu zavádějící: ve skutečnosti ten, kdo se učí, musí vynaložit nemalé úsilí, chce-li zvládnout vyžadovaný rozsah jazykových funkcí (tj. výpovědních funkcí) a spolu s tím výrazů vyjadřujících obecné i specifické pojmy/představy jakožto základní stavební kameny a osvojil si vše do té míry, aby je uměl v dané situaci použít s přiměřenou sebedůvěrou a snadností. I tak zůstává „nezávislost“ v tomto směru pouze relativní. Student na Prahové úrovni stále ještě zůstává závislým na vstřícnosti a dobré vůli partnera, zejména, když je to zkušenější nebo rodilý mluvčí. Dodatečně byla vytvořena úroveň Waystage (A 2) jakožto studijní nástroj rané fáze, který si klade za úkol vybavit studenta širokým rejstříkem prostředků na co možná elementární úrovni a umožnit mu tak krýt nejnaléhavější potřeby jazykového „přežití“ v nejvíce předvídatelných situacích při setkání s návštěvníkem ze zahraničí. Pokročilá Vantage posunuje studenta se srovnatelnými potřebami a perspektivami o stupeň dále. Jaké jsou to potřeby, které takové uživatele motivují? Ti si především uvědomují, že zásada „maximálního využití minimálních prostředků“ jim až dosud zajišťovala to nutné, co potřebují, když se chtěji vyrovnat s nároky, které na ně kladou nejrůznější situace každodenního života. Na druhé straně jsou si vědomi, že jejich schopnosti zůstávají ve srovnání s tím, co dokáží ve svém rodném jazyce, stále ještě velmi omezené. Dokáží se sice vypořádat s jednoznačnými a jasnými situacemi jednoznačným a přímým způsobem, ale pravděpodobně mají pocit vlastní nedostatečnosti v náročnější situaci, kdy je třeba pracovat s propracovanějšími prostředky vyjadřování a zvládat jemnější VI významové odstíny, než jim jejich dosavadní jazyková znalost dovoluje. Mohou mít pocit, že se nedokáží patřičně prosadit, že místo toho, co chtějí říct, musejí říkat to, co říct umějí. Takové pocity zná ovšem každý, kdo na jakékoliv úrovni mluví cizím jazykem, a ostatně i rodilý mluvčí může občas ztratit půdu pod nohama. Projevuje se to zvlášť silně, když student komunikuje v širokém tématickém pásmu a pro hojnost specifických pojmů v jednotlivých oblastech má jen malý slovník. Podobně je tomu, když se způsoby vyjádření jazykových funkcí spolu s obecnými pojmy sice dotknou gramatických prostředků studovaného jazyka, ale student na Prahové úrovni nedokáže ještě ani zdaleka takové poznání zobecnit a pružně přenést jinam. Jev se totiž mohl objevit jen v podobně nějaké ustálené formule příslušné funkce. Dokonce i v případě, že se jako exponent funkce vyskytne místo v ustálené formuli v pravidelné konstrukci, nedá se automaticky předpokládat, že student zvládl jev do té míry, aby to i v jiném kontextu a v jiné situaci bylo vhodné a výstižné. Názorným příkladem tu může být funkce referování, pro kterou je primárním způsobem vyjádření oznamovací věta. To si však student nemůže vykládat tak, že kdykoli vypráví o nějaké události nebo popisuje osobu či věc, zvládl po nějakých 400 hodinách začátečnického studia jazyka neomezený soubor oznamovacích vět s celou jeho komplikovaností a s využitím všech možností gramatiky včetně zabudování všech obecných pojmů registrovaných v kapitole 6. A tak nejde ani tak o to, aby se studenti, kteří se vypracovali na Prahovou úroveň v tom kterém jazyce, a chtějí pokračovat ve studiu, vyrovnávali s něčím, co je pro ně novinkou, ale jde daleko spíš o to, aby se uměli vypořádat s nástrahami každodenního života účinněji a přiléhavěji a aby byli méně závislí na svých omezených možnostech, zvlášť co se týče slovní zásoby. Zároveň si osvojí větší plynulost a přesnost vyjadřování. V souladu s tím je Vantage dovede dále, než to mohla učinit úroveň Prahová , a to v následujících ohledech: • Zjemní se jejich síť funkčních a obecně pojmových kategorií spolu s odpovídajícím rozšířením inventáře příslušných exponentů. Pokud se týká výpovědních funkcí (kapitola 5), je rozšíření nejvíce patrné v oblasti vyjadřování emocí a umění vést hovor. • Podstatně se rozšíří slovník specifických pojmů v tematických oblastech stanovených v kapitole 7. Vantage se ale nesnaží předepisovat přísně vymezený slovník. Potřeby a zájmy studentů na této úrovni jsou už příliš rozrůzněné, než aby takový pokus byl vhodný nebo vůbec reálný. Život nás každého vede jinam a my musíme s druhými komunikovat o svých záležitostech, povoláních a zájmech. Rozumí se, že studenti na post- prahové úrovni budou mít i nadále jistý společný rámec sdílené zkušenosti a že si budou i nadále budovat společný fond pojmenování lidí, živých bytostí a věcí, které tvoří svět, v němž všichni žijeme. Na druhé straně však očekáváme, že takto pokročilí studenti si budou počínat nezávisleji a budou se ve zvýšené míře ujímat odpovědnosti za své učení a budou tedy schopni více a účinněji využívat příručky a ostatní zdroje informací a budovat si slovní zásobu více sobě na míru. Teď více než předtím postupujeme metodou otevřených slovních tříd a tím se dostáváme ke specifickým položkám, o které by se právě mělo rozšířit společné jádro slovníku. • Vantage vede k rozeznávání a do jisté míry i ovládání důležitých alternativních jazykových prostředků. Až do Prahové úrovně jsme radili studentům, aby se přidržovali neutrálních variant a vyhýbali se jak přílišné formálnosti, tak hovorovému stylu a familiárnímu způsobu vyjadřování. S tím, jak se studenti vypracovávají k úrovni Vantage, získávají stále větší zkušenost se situacemi, které vedou buď k vyjádření spíše formálnímu, nebo naopak hovorovějšímu a lépe odhadnou, které z nich je spíše na místě. Proto se uvádí více hovorových variant u těch jazykových funkcí, u kterých se pravděpodobně vyskytnou. Na zvukové rovině se studenti naučí vypořádávat se se VII stupněm fonetické redukce, která je v neformální mluvené angličtině běžná. (V české verzi jde o fonetické, fonologické a gramatické rozdíly na škále spisovnost - nespisovnost, příp. o stylové rozvrstvení vyjadřovacích prostředků. pozn. české red.) • Na úrovni Vantage se bude zvyšovat schopnost porozumět delším a složitějším promluvám a také je redukovat. Až do Prahové úrovně včetně se předpokládá, že ti, kdo se učí, budou vstupovat do dialogů spíše krátkými promluvami. Budou užívat jednoduché věty a vztahy mezi nimi zůstanou implicitní, posluchač si je vyvodí sám. Na úrovni B 2 bude student s porozuměním sledovat a také sám vytvářet promluvy delší a bude je členit pomocí větných adverbií a částic, bude používat anaforická zájmena a obecnější výrazy při odkazování na to, co už bylo zmíněno, bude pružně využívat intonačních prostředků k odlišení známé a nové informace (základu a jádra výpovědi), bude tvořit složitější souvětí s vedlejšími větami vyjadřujícími nominální větné členy, i když ovšem v omezené míře atd. (viz zde kapitolu 8). • Na úrovni Vantage budou studenti umět mnohem více praktikovat cílevědomě zaměřenou strategii vedení hovoru. Zatím se vyrovnávali s jednoduššími situacemi, které lze předvídat, a opírali se přitom o princip kooperace (viz kap. 4) a očekávali, že jejich partner v hovoru bude postupovat stejně. Problém „Co teď říct?“ řešili s použitím ustálených schémat (interakčních modelů), na kterých je založena většina běžného styku při výměně informací. Budou však asi mít potíže v okamžiku, kdy nastane v hovoru nečekaný obrat, nebo kdy dojde k náhlému zkomplikování situace, jako tomu bývá při čekání ve frontě při vyřizování různých záležitostí. Tehdy se nejspíše uplatní nějaký druh kompenzační strategie, která by zajistila, aby partner hovoru k vyřešení situace přispěl. Zkušenější (a vstřícnější) partner se takové situaci přizpůsobí a méně zkušenému nerodilému mluvčímu vypomůže. Na úrovni Vantage probíhá styk s menší zátěží a napětím a oba účastníci si mohou počínat uvolněněji a přirozeněji směrovat hovor spíše k věci samé než strnule lpět na ustálených formulích (viz kap. 8). • Studenti si nyní budou osvojovat vyšší stupeň společenskojazykové a společenskokulturní (sociolingvistické a sociokulturní) kompetence. Některé z dřívějších kritických výhrad vůči Prahové úrovni se zaměřovaly na domnělý minimalismus a opomíjení kulturních aspektů. Ve skutečnosti se usilovalo o nabytí komunikativní schopnosti postačující k zvládání každodenního životního provozu s vynaložením co možná minimálních nároků na jazykové znalosti. To ale neznamená a neznamenalo, že je tato úroveň nenáročná co do úsilí, které musí student na její zvládnutí vynaložit. A pokud se týká společensko- kulturních hodnot, připomínáme, že jazyk je takovou hodnotou par excellence a hraje hlavní roli v lidském společenském bytí. Každodenní užívání jazyka je prosyceno kulturou svého společenství, které ho používá k vzájemnému dorozumívání. Každé jazykové učení je ve skutečnosti setkáváním kultur. Už na Prahové úrovni (tj. v anglické verzi Threshold Level 1990 - pozn. české redakce) byla tato skutečnost zdůrazněna přidáním nové kapitoly o sociokulturní kompetenci a ta obsahovala poučení o zdvořilostních konvencích v britské angličtině. (V české verzi jsou taková poučení v oddílech „Univerzální zkušenosti, společenské konvence a rituály a zdvořilostní konvence“ - pozn. české red.) Prahová úroveň si za cíl v této oblasti klade uvědomělé rozpoznávání těchto aspektů, ač ovšem uživatele současně nabádá, aby v tomto ohledu využili také své vlastní jazykové praxe. Na úrovni Vantage zvládne student „interkulturalitu“ mnohem hlouběji, a to tak, aby byl schopen reagovat pružněji na situační a meziosobní kontext a lépe plnit společenské role přiměřené dané situaci. Taková pružnost je o to důležitější, jde-li o angličtinu užívanou jako dorozumívací VIII prostředek mezi nerodilými mluvčími na obou stranách. Nedá se samozřejmě očekávat, že by se obě strany přizpůsobovaly stejným britským kulturním normám. (Platí to samozřejmě mutatis mutandis i o češtině, jakkoli je zde srovnatelná situace daleko méně častá než je tomu u angličtiny. - pozn. české red.) Samozřejmou nezbytností je tu poučenost, citlivost a otevřenost vůči novému, jakož i tolerance a ochota přijímat společenskokulturní rozrůzněnost. Počínat si ve shodě s těmito zásadami je znakem stoupající jazykové vyzrálosti studenta na úrovni Vantage. (viz kap. 11) • Úroveň Vantage předpokládá zdokonalování schopnosti číst stále širší okruh textů. Až do Prahové úrovně včetně se počítá s tím, že si studenti poradí s psanými texty bezprostředně spjatými se situacemi a tématy definovanými v Rozšířené charakteristice (kap. 3). Většinou se tak omezují na obsah informačních tabulí a pokynů, na soukromou a běžnou úřední korespondenci a informace v novinách a časopisech. U studentů, kteří se rozhodnou ve studiu jazyka pokračovat, se dá počítat s mnohem širším okruhem zájmů, které si budou chtít uspokojovat prostřednictvím tištěných i elektronických médií a také prostřednictvím mluveného slova. Rozvoj slovníku v oblasti obecných i specifických pojmů, účinnější používání slovníků, encyklopedií a dalších příruček spolu se schopností vyvodit význam slova ze souvislosti - to vše studentům umožní sáhnout po textech náročnějších a zároveň odstupňovaně praktikovat různé „styly“ čtení podle toho, kvůli čemu je ten který text čten a co si z něj potřebují vzít. Taková pružnost jim umožní číst rychleji a za cenu vynaloženého úsilí dosáhnout vyššího „výtěžku“. • Dosáhne se zde kvalitativně vyššího stupně dovednosti jazykové recepce i produkce. Často se zdůrazňuje, že užívání jazyka vyzrálým dospělým rodilým mluvčím je ze všech možných činností ta nejvíce kvalifikovaná. Musíme se smířit se skutečností, že se absolvent Prahové úrovně nutně se svými omezenými prostředky bude dostávat do potíží. Situace bude o to těžší, jestliže bude muset tyto prostředky účinně uplatnit při konkrétní příležitosti v nějaké zvláštní situaci. Jelikož se schopnosti a dispozice jednotlivých studentů značně liší, nemůžeme a ani bychom neměli na kterékoliv úrovni očekávat, že vytyčených cílů a úkolů bude beze zbytku dosaženo. Dokonalého provedení by se dalo dosáhnout jen s vynaložením nepřiměřeně velkého množství času věnovaného nácviku, a to na úkor vlastní praxe. Mezi zvětšováním znalostí a nacvičováním vlastního „provedení“ je třeba najít rozumně vyrovnaný poměr. Ve Vantage jde tedy nejen o větší šíři záběru, ale i o větší jistotu vlastního výkonu. Počítá se tu s větší spolehlivostí paměti, menším množstvím chyb a přeřeknutí, se snadnějším vybavováním, lepší plynulostí, s menším počtem neúspěšných pokusů o formulaci, s uspokojivějším členěním a intonací, s rychlejším tempem řeči a kratšími prodlevami při replikách. Student má být také méně závislý na kompenzačních strategiích a pokud se týká recepce, má mít menší potíže při rozeznávání slov, slovních spojení a vět v souvislém proudu řeči, a to i tehdy, vyskytnou- li se fonetické redukce anebo když partner užívá méně obvyklý nebo ne zcela standardní akcent. Má lépe rozumět mluvenému slovu i v hlučném prostředí, zvukově zkresleným hlášením z amplionů, případně slovu rušenému jinými zvukovými zdroji. Bude se méně často "ztrácet" a pokud se mu to stane, zase se snadněji zorientuje. Ve svém úhrnu Waystage, Threshold a Vantage nabízejí širokému okruhu jazykových praktiků popis jazyka, jaký potřebují, aby připravili všechny, kdo se učí čelit jazykovým problémům každodenního života v cizím jazykovém prostředí. Je to popis na třech stoupajících úrovních, od minimální jazykové výbavy až po stupeň náročný, od minima potřebného při pouhé návštěvě příslušné oblasti anebo jen při dočasném pobytu v ní až po znalost rozšířenou, kterou potřebuje, má-li v dané oblasti účinně působit. Na každém
The list of books you might like
