Table Of Content

LQ/~lrI ~~a rb, DOPISY UTRPENÍ A LÁSKY ODEON HislOf'Ů Abélardo"tJ IIlrjHnl (Historia calamitatum Abaelardi) tJ jeho dopisy Heloisl (Epistulae ad Heloissam)jsoll vyniktljld",i dokla dy o fllrtJllfll11l tJ IÚIchovnl", tJjwji Abllardovl. Hisloril je "lasllll cilovÝIIJ dmllel", spisovallJový", a S'tfllJlIJlljl nás dopodrobna i s tmljll Stránkoll lralicl!1ho pflblhll oboll IIJilenctJ od jejkh prvnlho s,lk.ón1 ať po poli/sili HI/oisina slr}tI a otkhod do /elállera. V jejkh J:JJrespondmci se pak. jelll jednoll - I,nlokrál ,,",ohoslrallnlji - zmulJi osu oboll navtdy OJ/Oll· !tnjch a plilom ",ouml a nil,rnl SI mi/lljldch 1!Ylostl. Dopisy Heloisi'!} phk..Jplljl hlllbokoll válnl, ani sl1l.Jslná slránka jejlho "Zlahll k. Abllar tImIi MtlI j,111 lIha1ma. Pisahlka JI naUvá jeho olroJ:ynl, lIj1H",nI Jo.. t' f(JIIÍIIá, s, mldli/a do Ieláll,,,,1 sall/oty nikol;" Z 1ásJ:y k. BoIJII, njbrt JZ: aordiJ"4,.n om MIIIII ",ilenci - ",chllla l11li bjl na oblit "jeho IÚltho",,/ V, slfedovlJ:ých pletŮllI#tkh plef.ka je1t1 ",j,dnoll názor slaro ,,1J:Jho filozofa, hlásajldho, te ,,ntfI1 II/of.nl, aby se rOVflOII II/lroll "lnova/ lI/aIIŽ,k, i filozofii" (Cicero) . Dopisy Abi/ardovy jsoll pStÍ'!.y rozvážnljJíIl/ Idnem a nabádajl k uk/id nlnl a k. rezill'ati. Jejich IIJINl/o IIktlZllj', Ž' oba koresponJI1Iti sloji na vjli filozofické i Ii/trárn! "zd/lanosli ml do~'Y. Jak. Abélard, lale H,loisa vyjádřili vZdor svl lII1110sli ve mých lirlech cil vz4i",ml lásJg lak. beZ· prosJfednl, svit' a ",olf,I" Ž' j' i dnes - po vfa "'ž oSllli slDI,lkh IIJravnlho a inl,l,ktlltJlnlho vývoj, lids/va - mlÍž,m, plnýlll prátltllJ po- lltal k Ilejk.rámlj1í1ll projlJ1lÍIII IIJi/oslného ti/II" ml/ovililera/llh. Jakub Pavel Historie utrpenl ABÉLARDŮV ÚTESN~ DOPIS PŘÍTELI Lidské vzněty se častěji bud povzbuzuji nebo zase uklidňuji spae přtklady nežli slovy. A tak po promluvách útěchy, jež jsem k tobě mlvaI, když jsi byl přítomen, jsem se nycl rozhodl napsat ti dopis o zkušenostech z vlastnlch svých pohrom, když jsi ne přítomen, abys ve srovnánl s mými rozpoznal svá vlastnl proti venstvf bud jako nicotná, nebo jen nepatrná a abys je také lépe snášel. o IIIlsté IIIlho naro~t111 Já pak pocházfm z jakéhosi městečka, které je vystavěno při vstupu do menší Británie (Bretaně), vzdáleného od města Nantes směrem k východu mysllm 8 mil, jež se vlastnlm jménem nazývá Pa1ais (Le Pallet). Jak přirozenou povahou své země, tak i druhem vlastnlho ducha jsem pak byl velmi hbitý a nadánlm k literirnlm naukám velice zpOsobilý. Také otce jsem měl v literárnlch věcech poněkud zběhlého, a to ještě dřfve, než se později opásal hod nostmi vojenskými. Proto byl i potom zaujat k literárn1m věcem 13 takovou láskou, že rozhodl, a to i kdyby byl měl i vice synó, aby se spJše vzdělávali v literárntch vědách nežli v uměn1 vojenském. A tak se také vskutku stalo. A čim mne jako svého prvorozené ho měl vice rád, tJm pečlivěji se staral, abych byl vzděláván. A já sám. čim plněji a snadněji jsem prospJval v studllch literár ruch, tJm horoucněji jsem k nim pillnul. A byl jsem k nim váben takovou láskou, že jsem popustil dědická a přednostnJ práva prvorozených i nádheru vojenské slávy svým bratflm. Zřekl jsem se úplně Martova dvora, abych se mohl vzdělávat v lóně Minervině. A poněvadž jsem dával přednost výzbroji vývodó dialektických před všemi systémy filozofie, vyměnil jsem ony zbraně za jiné. Před trof'ejemi válečných konB.iktó jsem dal před nost disputaclm. Pročež jsem disputuje procházel róznými kra jinami a Id jsem všude tam, kde jsem usly§cl, že studium tohoto druhu vzkvétá. A tak jsem se stal skutečným horlivcem mezi peripatctiky. o proNislltlovánl, J:Jn-1 proti 1111l1li VIJI j,ho IIB/,J Vi!llll Potom jsem přišd do Paffže, kde tehdy tato nauka co nejvIce vzkvétala, a sice k Vilémovi ze Champeaux. svému učiteli, který byl v tomto mistrovstvf jak podle skutečnosti, tak podle pověsti obzvlá!tě proslulý. Když jsem s nlm po nějakou dobu pobýval, byl jsem jim napřed přijat, později v!ak co nejrozhodněji odmf tán, když jsem se snažil některé z jeho sentenci potlrat a když 14 jsem i vystoupil proti němu a měl nad nim v disputadch převahu. A to pak sami ti, kdož byli mezi našimi spolužáky pova!ovw za přednt, pfijlmali 8 tim většlm rozhořčenfm, čim jsem byl věkem jich mlac:lJl a čim kratšl dobu jsem tam byl na studiích. Odtud povstaly počátky mých pronásledovánl, která trvajl až do ny něj~ka. Počaly rozm1lky, a čim vlec se mil mdj věhlas, t1m byla proti mně rozpalována větl{ nenávist. Přesto však se stalo, že maje př1liš vysoké m1něn1 o svém na dáni, aspiroval jsem nad sily svého věku na vedenlškoly. A vy hledal jsem i mlsto, kde bych mohl tu věc provozovat. Byl to Melun, vynikajlcI tehdy hrad a královské sldlo. To vyzvěděl můj dřtve řečený učitel a snažil se o to, aby mé školy byly co nejvIce vzdáleny od jeho škol. Prováděl tajně všemi myslitelnými způ soby machinace, aby znemožnil připravu mé školy, df:lve než z jeho školy odejdu, a aby mi sllbené mfsto odňal. Ale poněvadž měl u mocných v oné zemi četné nepřátele, byl s jejich pomoci zatlačen a já jsem mohl dosáhnout svých přánl. Jeho zjevni nená vist mi zlskala všeobecnou pf:lzeň u těch, kdož se mnou souhlasili. Od počátků mých přednášek se pak mé jméno v uměn1 dialek tickém počalo natolik šffit, že pověst nejen mých bývalých spolu žáků, nýbrž po pravdě i pověst samotného mého učitele se pomalu zmenšovala. ba počala uhaslnat. A tím se i stalo, že jsem pře nesl, stav se jeltě domýšlivějšim, naše školy na hrad CorbeiJ, který je bližší městu Pa.ř1ž.i, abych odtud mohl vést proti nim v disputacích ještě častější útoky. 15 Ale po nepřlliš dlouhém obdobl jsem byl z nemlrného studij ního přepracování zachvácen nemoci a byl jsem nucen vrátit se do vlasti a zdsta! jsem po několik let vzdálen z Francie. Byl jsem však tim horlivěji volán zpět těmi, kdož byli zaujati dialektickou naukou. Po uplynuti několika let, kdy jsem se z nemoci již přece trochu pozdravil, se onen můj preceptor Vilém, paffžský archidiákon, změniv tehdy svůj dřlvějšl stav, obrátil k zákonu řádových kle riků. A sice s tim záměrem, jak se tikalo, aby čim vlee bude po važován za náboženštějšlho, byl i povýien k vyllfmu stupni preUtstvf. Tak se v nejbližšl době i stalo, nebot byl jmenován katahinským biskupem. Pro tuto zmčnu stavu vbk neopustil ani město Patiž, ani své obvyklé studium filozofie. Naopak v samot ném onom klášteře, do něhož se z přlčin náboženských odebral, hned začal obvyklým způsobem provozovat veřejné školy. Tehdy jsem se k němu vrátil, abych u něho poslouchal rétoriku. Mezi jinými rozpory v naškh disputadch jsem ho donutil, aby změnil starou sentenci o univerzálilch a nejprůkaznějšfmi d'body důkazů jsem způsobil, že se zhroutila. V oné sentenci o společenstvi univer2áli1 (obecných pojmů) bylo fečeno, že celá věc je zároveň obsažena ve svých jednotlivinách, takže v zásadě neru v nich žád ná rozpornost. V jejich mnohosti jest pak jen rozmanitost pH padnosti. A tak tedy on opravil onu svou sentenci a napotom již neoznačoval jednotlivou věc jako zásadnč jinou, nýbrž jen [OZ dllnou. O univerzálifch se totiž u dialektiků vede vždy hlavní 16 rozprava, a sice taková, jak ji Porfyrios sám ve své Eisagó~, když totiž psal o univerzáliich, neopomněl definovat prohlásiv, "že jest to onoho druhu totiž nejvyššl záležitost". Když pak Vilém byl zcela donucen opravit svou sentenci a upustil od ni, dostal se ve svém čteni do takových zmatkd, že se už k ostatnlm věcem v dialektice sotva mohlo přihlfžet. V oné sentenci o wůverzál.i.[ch spočíval totiž celý souhrn toltoto uměnl. Tlm z[skala naše nauka takovou silu a autoritu, že ti, kdož dHve lnuli co nejsilněji k onomu našemu mistru a kdož naši nauku co nejvlce potlrali, slétávali se k našim školám a sám ten, kdo v pařížských školách v křesle po onom mistru následoval, nabldl mi své mlsto, abych se s ostatnlmi věnoval našemu vyučován! tam, kde předt!m jeho i mdj uotd věhlasně přednášel. A je ne snadné vyjádřit, že po několika dnech, když jsem tam ffdil studium dialektiky, počal onen náš učitel vřft velikým zášt!m a velikou bolest! naf1kat. A nemoba déle vydržet hořkost své bldy, rozhodně zakročil, aby mne odtud znovu odstranil. A poněvadž neměl proti mně nic, čim by otevřeně mohl vystoupit, obvinil z nejhor šleh zločinů toho, kdo mi byl postoupil své magisterium, a dosa dil v náhradu za mne do onoho úřadu jiného soupeře. Tehdy, vrátiv se do Melunu, zřídil jsem tam vlastni školy jako dflve. A čim zřetelněji mne pronásledovala jeho nenávist, dm šife se mi dostávalo autority podle básnického výroku: Velikost je pfeJmlltlll Závisti, Jo w(holkM biji tlllry. Nedlouho potom, když pochopil, že téměř všichni váženi TJ mužo~ o jeho nábožcnstvf co nejvice pochybuji a na jeho obrá cen! velmi siln~ žebrajl, odeie1 a přestěhoval se s malou skupinou bratři a se svými školami do jakési obce vzdálené od města. A já jsem se ihned vrátil z Melunu do Paf1že v naději, že nadále budu DÚt od něho pokoj. Poněvadž ale on dal, jak jsme už řekli, obsadit ode mlsto jiným našim soupeřem, ~ložil jsem tábor svých škol mimo město na kopce svaté Jenovéfy, obsadiv jaksi onoho, kdo byl zaujal ode mlsto. Když to náš učitel uslyšel, ihned se nestoud ně vrátil do města a školy, jež tehdy mohl mít, a skupinku bratři zavedl zpět do dřlvějii1ho kláštera, jako by chtěl vysvobodit z na šeho obležen!s~ bojovn!ka, kterého byl dříve opustil. Vskutku vlak, ačkoliv měl v úmyslu mu prospět, velice mu uškodil. On totiž dříve měl několik jakýchsi žák6, zejména pro čten! o Prisci anovi, jemu!, jak se věřilo, prý velice rozuměl. Když pak ale plikl sám jeho mistr, on zase téměř všechny ztratil, a tak byl donucen od vedeni škol upustit. A později pak, po dlouhé době, když už jaksi zoufal nad světskou slávou, byl donucen obrátit se k životu k!ášternimu. Sama věc tě UŽ poučila o tom, jaké spory měli v dis putaclch po návratu mistra Viléma do města naši scholárové jak s nim, tak i s jeho žáky, a jak! vltězstvl v těchto válkách dala štěstěna naJím a v nich také mně samotnému. A vObec bych mluvil odvUně, ale 8 vědl umlměnostl nežli Ajax, jestliže bych pověděl: IYetláll-li télo bitvy Stlstlflll. nebyljsem oJ fIIho pfemoten. A kdybych i sám o tom mlčel, věc sama by křičela a ohlásila konec oné záležitosti. 18 K41f. plihl do La01lll k lilis IrII Anstllllo,,; Přistoupil jsem pak k onomu starci, jemuž jméno připravilsp1še dlouhodobý zvyk nežli nadánl nebo pam~t. Kdokoli totiž k ~mu přistoupil v nejistotě, aby s nim pojednával o nějaké otázce, jdtě ve většl nejistotě odcházel. Byl obdivuhodný v očfch těch, kdož se ho na něco tázali. Měl obdivuhodnou výmluvnost, v užlván.l smyslů však byl povrchnt a po rozumu prázdný. Když zapálil oheň, nap1nilsvllj dllm kouřem, ale neprosvětlil jej svědem. Jeho strom se zdál všem, kdož se dlvali z dálky, plný listl, ale těm, kdož se přibližili a pečlivěji se podlvali, se jevil neplodný. Když jsem k tomu stromu přistoupil, abych z něho sebral plod, %jistil jsem, že je to neplodný fikovnlk, podobný tomu, jemuž zlořečil Pán, nebo onomu starému dubu, k jakému přirovnává Pompeia Lucanus řka: Sloji, ",ll:Iho jmlnfl Slin, jako "'plodný dMb V p/~dnl J:rlljinl ... Když jsem to poznal, zdstal jsem nečinně ležet v jeho stlnu jen málo dni. Ponenáhlu jsem již navšt~voval jeho přednášky řidčeji a řidčeji. Někteřl z jeho významných žák6 to těžce sn!§e!i majlce za to, že jsem se snad stal opovrhovatelem tak velikého mistra. Pročež ho proti mně jako jeho proti vnl ku tajn~ popicho vali a zlými pomluvami ze mne učinili jeho nenávistnlka. A jed noho dne se pak stalo, že jsme my žáci po přednáškách o ~kte rých sentendch vzájemn~ žertovali. Když tam kterýsi (schoUr) 19 v lstivém duchu napadl otázkou, co IIi mysUm o čteni svatých knih, mne, kterýž jsem až dosud studoval jen vědy filozofické, odpověděl jsem: studium takových knih je nejvýše spásonosné tam, kde se rozpozruivá spása duše, mne ale velice silně udivuje, te ti, kdož jsou vzděláni k tomu, aby vysvětlovali svatá plsma, tyto spisy bud vysvětlit nedovedou, anebo jim k tomu chybějl schopnosti, takže by potřebovali další komentáf. Mnozl z těch, kdož byli přltomni, se smáli a tázali se, zdali bych to já dovedl, a abych tedy přistoupil k dJlu. Odpoftděl jsem, že chtěj I-li to zkusit, jsem k tomu ochoten. Tehdy volali ještě vice se vysmJva jlce: zajisté a my souh1aslme. Bude tedy vyhledán a odevzdán text nějakého nekomentovaného plsma, a vyzkoušlme, co slibu jete. A dohodli se všichni na nejnejasnějšlm proroctvl Ezechielo vě. Přijav tedy text, pozval jsem je hned nazltřl ke čteni. Oni pak, ač neradi. mi dávali radu řkouce, abych ve věci tak vá!né tolik neposplchal, ale abych při sestavováni a propracováváni výkIadň byl co nezkušený velice opatrný. Já pak r~zhořčen jsem odpově děl, že nen! mým zvykem těžit ze zvyklostf, nýbrž z nadáni. A dodal jsem, že bych se splše vzdal svého čteni, kdyby nepřišli nazltH. A na prvnJm našcm čteni byli pfftomni tehdy jen nemnozl, nebot se všem zdálo směšným, že jsem přistoupil k výkladu sva tého čteni takřka nezkušený a s takovým spěchem. Ale všem, kdož byli přltomni, se ono čtenI jevilo tak krásným, že je vynášeli zvláštn1 chválou a mne podle obsahu tohoto mého čteni nutili k dalšlm výkladňm. Když pak to uslyšeli ti, kdož nebyli pfftomni, zo