Vznešený Teofile : (teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských)

164 Pages·1998·4.693 MB·Czech

by  Petr Pokorný

T
e
o
l
o
g
i
e

L
u
k
á
š
o
v
a

E
v
a
n
g
e
l
i
a
Petr Pokorný
a

S
I
k
u
t
k
ů

Petr Pokorný
Vznešený Teofile,
(Teologie Lukášova evangelia
a Skutků apoštolských)

Petr Pokorný
Vznešený
Teofile,
(Teologie Lukášova evangelia
a Skutků apoštolských)
1998
MLYN
© Petr Pokorný, 1998
© Mlyn, Tfebenice 1998
ISBN 80-902296-2-X
Předmluva
Autora obou spisů - evangelia Lukášova a Skutků apoš­
tolských -jsem si začal vážit už v šedesátých letech.
Tehdy řada ateisticky vychovaných studentů nově odha­
lovala křesťanské dědictví a bibli a lukášovské texty se
přitom ukázaly jako zvlášť podnětné. Pochopil jsem, že
se Lukáš se zvláštní teologickou a sociální zodpověd­
ností pokusil o nový výklad starších křesťanských svě­
dectví.
Knížka, kterou čtenář tímto dostává do rukou, je pro
širší okruh čtenářů přepracovaným stručným výtahem
z mé studie, která pod názvem Theologie der lukani-
schen Schriften vyšla letos na jaře v nakladatelství Van-
denhoeck Ruprecht (Gottingen) jako 174. svazek řady
Forschungen zur Religion und Literatur des Alten und
Neuen Testaments. Tam lze také najít údaje o téměř
nepřehledném množství sekundární literatury. Překlad
z němčiny je dílem Mgr. Bohuslava Vika.
2. 9. 1998. P. P
5

KAPITOLA 1.
Původ a význam
Lukášovské spisy jsou svědectví, které musí respekto­
vat i nevěřící. Náš zájem o evangelistovo myšlení ne­
snižuje zájem o jeho prameny. On sám totiž celé své
dílo o Ježíšovi chápe jako interpretaci jeho slov a jeho
příběhu. Proto ho můžeme pokládat také za historika.
Svědectví jako základní skutečnost životní i dějinné
orientace nemůže žádná filozofie ignorovat, protože
svědek už svou existencí reprezentuje účinek toho, co
dosvědčuje. A tam, kde se výpověď více svědků shodu­
je, stává se nepřehlédnutelnou: viditelná skupina lidí
chápe celou svou existenci ve světle událostí, které do­
svědčuje.
Svědectví není důkazem, je výzvou k rozhodnutí
a chce budit důvěru. Svědkové se shodují v tom, že to,
co dosvědčují, se nevyčerpáva v jejich novém sebepo-
chopení. Jestliže svědectví přijala skupina lidí (v na­
šem případě církev), podtrhuje to význam takového
svědectví i pro druhé. Jde o text, který má široký ohlas
a který sociologicky patrná skupina bere vážně. Jejich
svědectví musí mít závažný podklad.
7
Na rozdíl od apoštola Pavla chtěl Lukáš harmonizo­
vat protiklady. Nebyl však pouhým sběratelem. Sledo­
val různé tradice, shrnul příběh Ježíše Krista a počátky
církve v jeden obraz a teologicky jej interpretoval svým
současníkům. Zvláště jeho soteriologie (výklad o spa­
sení) je tvůrčí, strhující a ještě v naší postmoderní době
aktuální.
Už to, co jsme pověděli o svědectví, je z velké části
ovlivněno odkazem lukášovské teologie. Současná
„hermeneutika“ (zvláště Paul Ricoeur) se inspirovala
hlavně jím. Charakter lukášovského díla jakožto svě­
dectví je zřejmý od prvních veršů: Lukáš hovoří v první
osobě a často používá výrazy „svědectví“, „svědek“
a „(do)svědčení“.
Autor
Jak Lukášovo evangelium tak Skutky apoštolské jsou
věnovány jistému Teofilovi (L 1,3; Sk 1,1)- Poněvadž
toto řecké jméno znamená „Bohumil“, domnívali se
mnozí, že jde pouze o modelovou postavu - o ztěles­
něného ideálního čtenáře či posluchače. Avšak zdvořilé
oslovení, jaké Lukáš jinak používá pro římské úředníky,
prozrazuje, že jde o konkrétní osobu, snad patrona, který
podporoval také uveřejnění a rozšíření obou spisů.
Věnováním Teofilovi Lukáš vyhlašuje veřejný cha­
rakter svého svědectví, což je pro něho příznačné. Jeho
dvě knihy nejsou misijním spisem, jsou určeny k po­
učení. Avšak to, co vykládají, není tajné učení pro za­
svěcence (Sk 20,20; 26,26). Teofil je osloven také jako
představitel veřejnosti, který bere vážně zvěst o Božím
8