Univerzita Karlova v Praze

146 Pages·2015·1.82 MB·German

by  Lukáš Kotek

Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
DISERTAČNÍ PRÁCE
2015 Mgr. Andrea Fleischerová
Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
DISERTAČNÍ PRÁCE
Enthúsiasmos v myšlení starověkého Řecka
Enthusiasmos in thinking of ancient Greece
Mgr. Andrea Fleischerová
Vedoucí práce: Mgr. Michael Hauser, Ph.D.
Studijní program: Filozofie
Studijní obor: Filozofie výchovy
2015
Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma „Enthúsiasmos v myšlení starověkého Řecka“
vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně za použití v práci uvedených pramenů
a literatury. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
Praha, 8. 11. 2015
........................................................
podpis
Na tomto místě bych chtěla poděkovat rodině za trpělivost a podporu. Panu Mgr. Michaelovi
Hauserovi, Ph.D., bych chtěla vyjádřit velké poděkování za cenné rady během zpracování
práce a za vedení disertační práce. Paní doc. PhDr. Naděždě Pelcové, CSc. a prof. PhDr. Anně
Hogenové, CSc., děkuji za inspirativní podněty a motivaci při doktorském studiu.
ABSTRAKT
Enthúsiasmos v myšlení starověkého Řecka. - Disertační práce analyzuje problematiku
enthúsiasmu v kontextu myšlení starověkého Řecka. Teoretickým způsobem reflektuje
sémantické a etymologické struktury pojmu a na základě historických exkurzů (doby
archaické a klasické) dokládá jeho dějinnou transformaci. Stěžejní myšlenka disertační práce
se odvíjí od archaické představy o enthúsiasmu, jakožto nutné podmínce zkušenosti
náboženské a estetické; z tohoto hlediska je předně zkoumán předpoklad božské přítomnosti
ve spirituální zkušenosti enthúsiasmu. Práce si klade za cíl prozkoumat i filozofickou reflexi
enthúsiasmu, neboť sám dar božské přítomnosti, například v inspirované básnické řeči, byl
v archaické době zárukou pravdivosti, avšak v době klasické, byl tím spíše důvodem
k pochybování a otázkám. Systematicky jsou pak v souvislosti s enthúsiasmem analyzována
vybraná díla významných autorů antické epistémy.

KLÍČOVÁ SLOVA
enthúsiasmos, hermeneutika, mania, theia miora, techné, diaskeué, mimésis
ABSTRACT
Enthusiasmos in thinking of ancient Greece. - This disertation thesis analyzes the issue of
enthusiasm in the context of thinking of the Ancient and Classical Greece. In a theoretical
manner also tries to gain an insight into the semantical structure of enthusiasm basing on
historical excursus (the Ancient Age, the Classial Age) to support its historical
transformation. It was enthusiasmos and the way o mantical explanation, which enabled the
poets to create pieces of art and gave rise to performing and poetry art. This thesis aims to
explore the philosophical reflection of enthusiasm, because the gift of divine presence itself,
such as the inspired poetic speech, was in the Archaic period certainly guarantee of the
truthfulness, but in the Classical period, was all the more reason for doubt and questions.
Selected works by prominent authors of ancient mindset are systematically analyzed in the
context of enthusiasm.

KEYWORDS
enthusiasm, hermeneutics, mania, theia miora, techné, diaskeué, mimésis
Obsah
1 Úvod .................................................................................................................................... 8
2 Obecný úvod do problematiky enthúsiasmu ...................................................................... 12
2.1 Etymologická a sémantická východiska .................................................................... 15
2.1.1 Etymologická východiska ................................................................................... 15
2.1.2 Sémantická pole .................................................................................................. 17
2.2 Hermeneutický způsob enthusiastické zkušenosti v básnické řeči ............................ 20
2.2.1 Sémantická pole slova hermeneutika .................................................................. 21
2.2.2 Etymologie hermeneutiky a spojitost s bohem Hermem .................................... 26
2.3 Enthúsiasmos, hermeneutika a theia moira ............................................................... 28
2.4 Mania a věštecký enthúsiasmos ................................................................................. 32
2.4.1 Motiv věštění v řecké tragédii ............................................................................ 36
2.5 Básnický enthúsiasmos .............................................................................................. 46
2.6 Mimésis homérských eposů........................................................................................ 51
2.7 Diaskeué a ekphrasis v Homérově díle ...................................................................... 53
2.8 Kritika Homérových eposů ........................................................................................ 58
3 Enthúsiasmos v kontextu Platónova pojetí umělecké tvorby a estetického vnímání ........ 62
3.1 Epická imaginace a abstrakce jako causa causarum koncepce krásna ...................... 63
3.2 Společenské a kulturní podmínky doby Platónovy .................................................... 76
3.2.1 Dialog Hippias Větší ........................................................................................... 77
3.3 Umění a tvorba v dialogu Ión ..................................................................................... 79
3.4 Rapsód jako enthusiastický hermeneús a epainetés ................................................... 82
3.5 Rapsódská mania a básník jakožto poeta vates ......................................................... 85
3.6 Dialog Symposion....................................................................................................... 89
3.7 Dialog Euthyfrón ........................................................................................................ 92
3.8 Sókratův filosofický enthúsiasmus v dialogu Faidros ............................................... 95
3.9 Platónova kritika umělecké tvorby v Ústavě ........................................................... 100
3.9.1 Platónovo pojetí mimésis v Ústavě ................................................................... 104
3.10 Mimésis, katharsis a enthúsiasmos v Aristotelově Poetice a Politice .................. 108
3.11 Tyché a enthúsiasmos v Etice Eudémově a Etice Níkomachově ........................... 118
3.12 Aristotelovo vyrovnání s Platónem a vliv na další myslitele ............................... 121
4 Závěr ................................................................................................................................ 129
5 Seznam použitých informačních zdrojů .......................................................................... 130
5.1 Seznam citovaných edicí a překladů ........................................................................ 130
5.2 Scholia ...................................................................................................................... 131
5.3 Bibliografie .............................................................................................................. 131
5.1 Seznam zkratek antických autorů ............................................................................. 140
1 Úvod
Představy o enthúsiasmu, jakožto nutné podmínce zkušenosti poetické i náboženské,
se od prvních náznaků ve významu posednutí bohem kathokos či božskému bláznění
mainomai v období archaickém až po období klasické, značně proměňovaly. Avšak hlavní
předpoklad božské přítomnosti ve spirituální zkušenosti enthúsiasmu, který umožňoval
povznášet imaginaci vstříc představě čehosi majestátně božského a tudíž i pravdivého, se
projevoval již od samotného počátku utváření řeckého náboženství a svým způsobem přetrval
až do limitace své liturgické funkce v raně středověkém myšlení. Typické pro archaické
období je nahlížení na enthúsiasmos, a to především v básnictví, jako na možný způsob
božského sdělování (ἀληθεία)1 pravdy, která božským způsobem povznáší i rozum (Hes.
Frag. 197);2 taková ἀλήθεια je sui generis vskutku odlišná od její revalvace skrze ordinatio
rationis doby klasické. Přesto je zkoumaný pojem pojmově koncipován převážně v poetickém
a katharsistickém pojetí právě v době klasické.
Základním předpokladem archaických představ o božském vytržení básníka ve smyslu
poeta vates, byl fakt, že veškerá jeho enthusiastická činnost, ať už věštecká či básnická, byla
neodmyslitelně spjata s Múzou a Pamětí-Mnémosyné. Neboť právě ony způsobují, že má
básník privilegium skrze evokaci vstupovat do styku s nábožensko-magickou řečí a podílet se
tak na božské pravdě. Enthusiastická básnická řeč nevyhledává souhlas posluchačů, odvíjí se
od vznešenosti bohem inspirované řeči, tudíž se vymyká lidské temporalitě a transcendentuje
čas lidí a právě v tomto enthusiasticko-náboženském vyprávění nacházíme nejstarší projevy
pravdy.
Od doby mykénské až do konce doby archaické plnil ve společnosti básník funkci
kněze (akolyta) a spolupodílel se na uspořádání světa. I v archaické době zůstává pro
válečnickou a aristokratickou šlechtu významnou osobností, sice pozbyl své liturgické funkce,
zůstává však enthusiastickým tlumočníkem pravdy (alétheie). Tento typ magicko-
nábožeženské básnické řeči však klasická demokracie definitivně odsoudila a básník se stal
nakonec jakýmsi „parazitem“, který ve svém důsledku udržoval či vylepšoval obraz a tradici

1 Dle Detienneho je typ magicko-náboženské řeči, kterou vládnuli především věštci a básníci, definitivně
odsouzen hodnotovým systémem klasické demokracie. V řecké společnosti doby mykénské, byl básník
považován za kněze svrchované moci, který se podílel na uspořádání světa. Až do konce archaické doby si
básník, i přes zánik kněžského privilegia, udržel status „mistra pravdy“, který uděluje paměť nesmrtelným činům
bohů a válečníků. Pravda básnické řeči byla ἀλήθεια, kterou nikdo nezpochybňoval ani nedokazoval. Srov.:
Detienne, M. 2000. Str. 40.
2 Srov.: Westrmann, H. 2002. Str. 154.

8
vrchnostářské elity. Logickým důsledkem všech těchto procesů bylo objektivní a racionální
zhodnocení pravdy v reflexi Platóna, Aristotela a dalších významných klasických filozofů, u
nichž se alétheia vyprošťuje z pozadí mytického myšlení, čímž se přetváří i pohled na
enthúsiasmos. V Platónově filozofické reflexi se pak enthúsiasmos stává čistě věcí
inspirovaných básníků, profétů, mantiků, korybantských zasvěcenců a léčitelů.
Pro komplexnější uchopení problematiky enthúsiasmu, je v úvodní části disertační
práce představen pojem v kontextu nejstarších pramenů řecké literatury, které z hlediska
etymologie a sémantiky dokládají poměrně širokou škálu pojmů významově podobných,
avšak dobově mnohem starších než samotný výraz enthúsiasmos. Kapitola věnující se
sémantickým polím pojmu enthúsiasmos, dokládá na rozdíl od méně četných etymologických
dokladů, širší významové souvislosti jednotlivých slovních kategorií spjatých se zkoumaným
termínem. Kapitolu o „Hermeneutické zkušenosti v básnické řeči,“ je možné chápat jako
přechod mezi teoretickým rozborem z hlediska etymologie a sémantiky a další částí práce,
která se přímo věnuje výskytu jednotlivých sémantických variant v konkrétních dílech.
Nejstarší dochované zmínky o božské inspiraci, ve významu „posednutí bohem“ jsou pak
tématem kapitol ˗ „Mania a věštecký enthúsiasmos,“ „Básnický enthúsiasmos,“ „Mimésis
homérských eposů“ a „Diaskeué a ekphrasis v Homérově díle.“
Jakožto filozofický předstupeň je možné vnímat kapitolu o kritice Homérových eposů,
neboť líčí společenské změny na pozadí politických událostí, které již na přelomu šestého
století způsobily, že se začalo upouštět od tradovaného homérského náboženství i pojetí
básníka jako poeta vates. Především jsou zde představeny kritické názory presokratiků
(Xenofanés, Hérakleitos), jakož i první alegorické výklady (Simonidés, Theagenés). O
diferenciaci „homérské a platónské cesty,“ a to nejen v návaznosti na kritiku Homéra či
básnického enthúsiasmu, vypovídá filozoficky koncipovaná část začínající kapitolou o
Platónově pojetí umělecké tvorby a jeho koncepce krásna.
Od samých počátků epické imaginace a abstrakce, je dále vylíčen vznik prvních pojetí
krásna i samotného estetického vnímání. Ačkoliv by se mohlo zdát, že pro výměr
enthúsiasmu, jakožto samostatné problematiky, není vývoj estetické koncepce umění důležitý,
opak jest pravdou. Platónovo pojetí enthúsiasmu je nutné reflektovat jak z hlediska
náboženství, tak z hlediska poetického˗uměleckého. Bez vymezení filozofické a
epistemologické perspektivy básnictví, nelze pochopit tradovaný „spor“ mezi filozofií a
poezií, ve kterém proti sobě stojí techné a enthúsiasmos, resp. umění jako produkt
uměleckého řemesla a umění jako produkt múzické inspirace.
9