Tvar 4/2011

24 Pages·2011·2.49 MB·Czech

jack kerouac: úryvek z vize codyho str. 6
petr anténe o alasdairu greyovi str. 8
kapitalistická normalizace a její zobrazení str. 10
vít kremlička o špiritových počátcích potíží str. 11
druhý díl rambouskovy opravny str. 11
sweeneyho básně a saro–wiwovy povídky str. 15 a 18
z dnešní francouzské poezie str. 16 a 17
04
11
17/02/2011; 30 Kč www.itvar.cz
vyvázat se
z dvojakosti
7 8
1 1 9 0 1
1 2 2
1 1
265700 265700 657001 657001 657001
770869 770869 770862 770862 SR oJZoHSoe770862VFoemR RAUVoLFem
9 9 9 foto archiv J. R.
Allen Ginsberg Josef Rauvolf (nar. 2. ledna 1953 v Chebu), překladatel a publicista, po studiu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor knihovnictví a vědecké
informace (1975–1982), pracoval jako domovník, věnoval se překladům textů pro samizdat a spolupracoval s Jazzovou sekcí. Po roce 1989 pracoval
Už dost té propagandy monster
jako vrátný v muzeu, potom byl na volné noze jako překladatel a publicista. Rok působil jako šéfredaktor české mutace časopisu Rolling Stone, poté
09 10 11 12 a nbeábson íscei bp13yro sme ěmněitli vp mřeostnastt rpal14ést do politiky 15jako vedoucí kul16turní rubriky v časopise Instinkt. Přednášel na Literární akademii Josefa Škvoreckého a podílel se na cyklu dokumentárních filmů
770862657001 770862657001 770862657001 770862657001 TT rz uoeiptb tsalmoekejnt týnj lsé b ebodmy ásuo es m zpzn sářěoítepkllaiiji tmnlsnoineke ámpíc770862657001y khpooucarnhotsr yntobracnut pěvm oím kpoorjsoittroóžzen jí770862657001s veme s sveé m –A2M(s RV 0lJítešs0ea770862657001fletr4nocne) ehxas, m ntlW1eiyv 9p Z.nř ý9Gáiíct 1běikhb; ru ssacMlvoteněusanotrtť aua –a( Via pJ 2to raaJ0lokv 770862657001im0 ř oČví4xmáyT )p G, 2(J áPl Dolo(ri1botas pa9gCkitm9ehsom7ryrao – 2om1p2 09řeY0e09 a0(l11Nog8))ežá,), i . vNl A( PrRGaa.ř ehitSenfl ý2.ls e oo0Lbxžba0e iěl1Vr4 dg9ře;a o9yL(dAv 1a–uurs) c, Se KkarJana-d.tbri iahmaoKn o e1uzskr k9 soočá9 eku2 4rbra0vui;cb 0ehMaln8ue oa)– (,ubť RNa,De e maeh2fluta0oenrrd0xoimcr m31oko)9uaév, 9ní Na l1cti otube)ev,ílr láar Ho(ac LuE.ti a xuS((spMrWeeyrlerlb:i-a nsbyWdsso át–(o.o AkfPnSrrs oo.c S s2naBmlt0deua1idir at20nrh o10í) ,u19o0 Ng9d92hb.94) Jso.2) ečeD,; k fZáM–faálr eepaFn yaťeapasdť řB á ne–2krlí o0o Hz(ož0eOaikm2lrd ldt;yěe a nA Ro(t nM(rooAg c 1daork9cí ť l2aaaa9n 0d:22 di0C;a0 8Hh M01).e4 .9aB a)9Sťv,ua 5pyTk o;e2oM Mlpw0eel0čoastnau2ťkaělš)i:,
9 9 9 9 Amerika bude zn9ičena 9 Enc9yklopedie od A do Z:9 Rock Warriors and Headbangin’ Heroes (Arcadia 1994), Legendy a pověsti staré Šumavy (Dauphin 1996; Levné knihy KMa 2002),
(...)
Stilzel, skřet šumavský (Dauphin 1997). Je autorem knihy Hledání Jaromíra Nohavici (Daranus 2007). Žije v Praze.
Mašinerie davového elektrického snu! Válku
plodící Děvka Babylónská hulákající
nad Kapitoly a Akademiemi! Už ses někdy setkal v souvislosti se nikolog mně ani tak nevadí, i když česky to do ruky v 70. letech… Pokud se nemý­
Peníze! Peníze! Peníze! vřeštící šílené svým jménem s označením beatniko- zní dost blbě. lím, byly to opisy Zábranových pře­
01 02 03 04 nz enbičeeshkéo ,05p ze nhílazed uil,u zzee !s ePbeenvízr06ae žnda! dPěelnanízée 07loTgo? ne, ale v r08eakci na jednu moji recenzi, Já jen, že jsem nedávno narazila na klelta.dů, které vyšly už někdy na konci 50.
770862657001 770862657001 770862657001 770862657001 P (ebmnÚnaolírnvýzyinkenvr ypyko Vr tyIouěl utzč!i z n PbVeoeá!ěsnsčtínni770862657001z orěeos sSztmimm! rarítl tami !Vjíoaccín nn Gée somghír770862657001onvéu uchu!, „vOtksséeeeekm r nka“770862657001pi.ětml aneřTk rěžojé jiaí t sckjměesío “teě, ksm njiata a lrsk dpoesoářš eokvosdtkupzřsu níetnš,laa 770862657001 a jvoč„ašíre tkmjonviocsaí k tmljéekoehr od.“ o„ž,nAs eokecnnonotiokž illenu ungve ěunb jbtí,lícua bmjíkns oáer dstommtuoci.-, AtrpaáolCemrd hnto umíebhdďněoá lok v pvu áměř žídanpdlcoěeoej:dm! ViJvezinkřpoí o„hsčmott eíTznnarááá mřvjom nlsoíiéčg,n k“že…aem p– rltvietnneí­ tzsa nkNtěě oscke hjý a omsl nit,d ěěkíc! d hJjoe eo zjpneaie sjpjíeemřcnihab v lčziéežm,tn žliěoeň , ut kaajdeklye. ks Notoaalpirvviýís cm o jvhalkáuonovd íínmmjáě,
9 9 9 9 9 překlad Jan 9Zábrana) křiv9áka, kovbojské bo9ty a černé brýle. Beat- překlady beatnické poezie se mi dostaly ...4
tvar 04/11/1
DVAKRÁT LADiSLAV PURŠL: ZÁZNAm. SPoLeČNoST PRo ReVoLVeR ReVUe, PRAHA 2010
POUHÉ ZÁZNAMY? míra abstrakce vychází z potřeby „osekat“ poezie; právěže nápodobu – u níž mi vadí
básnické výrazivo až na termíny takříkajíc onen kalkul: být jiný ne proto, abych nové
1
Mluví-li se o Roudnici nad Labem, bazální – reprezentanty určitého typu bytí, nalezl a staré nově pojmenoval, ale proto,
vytanou mi na mysli rozliční básníci: určité (nebojím se toho slova) existenciální abych zaujal.
ne snad tací, kteří už patří literární kategorie. Jež si bude, samozřejmě, snáze Své rozhorlení vzápětí mírním pohledem
historii, autoři takzvaně kanoničtí možno představit v rámci filozofické dispu- na celek sbírky, v níž po mém soudu převažují
(jichž je s podřipskou metropolí spojeno tace, než je zaplnit a rozžíti životní zkuše- klady. Opět si tedy dovoluji hovořit o tom, že
věru mnoho), ale ti, s nimiž jsem měl tu čest ností. K tomu už je zapotřebí nemalého čte- Puršlova poezie je pro mne nejsilnější tam,
prodlíti v družném hovoru (třebas i nad skle- nářova úsilí, jeho jisté vnitřní dispozice: aby kde se nepokouší ani tak (se zjevným úsi-
nicí tamního vynikajícího vína) – například byl ochoten se básni otevříti – a tuto zase lím) o analýzu, fázování děje, jako o hledání
Milan Děžinský nebo Petr Váradi. Žádný otevíral svým nálezům a ztrátám. Svým možností pohledu naň, o nepatrné posuny
se však v Roudnici nenarodil – na rozdíl od poznáním: „Za okny vítr / ve větru okna // v optice, které vposledku vedou k obnažení
Ladislava Puršla (nar. 1976), s nímž jsem se Jako domovem / jimi procházejí // Postavy smyslu („zatímco má ruka, která vzala kliku /
ovšem zatimně setkal toliko nad stránkami sem / postavy tam.“ Aby si uvědomil, že zvo- a pohybem rozpoutala, obludně roste“). Posun
jeho básnických sbírek. V roce 2004 mu lený úhel pohledu už je zaujetím stanoviska, vnímání oproti zažitému, všednodennímu,
vyšla Paměť vody a o čtyři roky později Mločí způsobem hodnocení. řekli bychom utilitaristickému, způsobu
mapa. Básně, které vzbuzovaly úžas i odpor, Jeviti se značí u Puršla také býti. A pozo- nazírání věci je tedy takový, který nechává
nadšení a neporozumění, důvěru i skepsi. rovatel se stává paprskem, jenž prochází věc samu vykvésti v symbol a synekdo-
Míním, že čerstvě vyšlý Záznam nebude čočkou jednotlivých jevů, aby jimi byl meta- chu: „Na nákupní tašku / nákup zevnitř při-
míti jinou čestnou stráž – teď jen, zdali půjde morfován a kousek z jejich přítomnosti si tiskne tvář / a dívá se na tvá kolena.“ – jsme
o intronizaci, či cestu ke katafalku? Než však odnášel v sobě (ve své proměněné podobě): nuceni se tázat: co je onou tváří nákupu, jak
své dojmy z knihy přetavím v pojmy, rád „V noci v kuchyni / nějaké postavy / ve vzduchu gesto, metafora nebo rým jsou u Puršla a nakolik tato souzní, komunikuje s obli-
bych několik slov věnoval (v oboru výtvar- stály // Viděl se skrze ně.“ Dochází ke zdvo- něco rušivě nepatřičného (neboť příliš hla- čejem – ano – s koleny nakupujícího? Čím
ném zaujatý laik) grafickému doprovodu jení, k znásobení existence do mnoha mož- sitého?). Podobně jako zdlouhavé rozvádění a jak jej/(ji) zpytuje, leč také nás: okolní,
Viktora Karlíka: zejména obálka sbírky mi ností a podob. – vlastně vysvětlování – některých motivů: okolostojící, jen přihlížející...?
zvoleným podkladem a tvary i barvou písma Rekonstrukce těchto jest ovšem nesnad- „Je to stejný pohyb, / který zadržuje zde / a opět Povšimněme si věcí, které dnes a denně
připomene prvorepublikové (expresionis- nou. Drobné, nepostřehnutelné posuny vydává neznámo kam.“ Puršlovi přestávám přecházíme mechanicky, mlčky, bezduše:
mem křtěné) práce Josefa Čapka (lákající ke vedou k olbřímím proměnám. „V noci mne věřit, začíná-li ideologizovat a vychovávat, „Naděje je světlo, chodec / po zářících prádel-
čtení). Opus bonum, pravím. probudilo / pod okny dýchání stromu, / vstal totiž zvnějšku hodnotit představované ních šňůrách.“ – zde nalezly svá slova, své
Tedy ke čtení. Tu se ovšem objeví jistý jsem jako pěna / a jako její ubývání.“ – v meta- (a také – v dané chvíli – ironizované): „Před verše. Termíny zprvu snad abstraktní jsou
problém. Nikoli pro každého. Soud nad foře je znejisťováno zažité vnímání věcí, na obrazovkou televize / se den osudově blíží bodu, konkretizovány otvíráním naší domněle
poezií Ladislava Puršla bude vždy otázkou paškál je vzata frázovitost našeho myšlení, / v němž bude syknutím lahve odstartován / zasuté (neboť zdánlivě fádní) zkušenosti.
vkusu: vlastně vnitřního ustrojení. Půjde jíž nivelizujeme řeč: neboť od pouhého další závod o naplněnou míru.“ Tady už totiž Kolikrát jsme spatřili (ale vlastně neviděli,
o míru osobního nasazení toho, kdo takový překladu metafory původně lexikalizované básníkovi (a básni samé) není čtenářovy protože nepřečetli) opršelé prádelní šňůry,
soud nad Puršlovými verši pronáší, o jeho (potichu) nás autor přinutí přistoupiti k vizua- aktivity zapotřebí, neboť výklad je dopředu na nichž – možná k vítězství, možná k pádu
zkušenost literární i lidskou. V Puršlových lizaci představy (vstávající pěny), naplněné (autoritativně) dán. – balancuje světlo krvácející tříští špinavých
textech se bytí věcí vyjevuje, aniž k tomu ovšem osobním zakoušením takového aktu Problém nastává také tam, kde (autorský) mraků?
potřebuje vnějšího zásahu; ostatně nejvý- (vstal jsem), od jednoduchého myšlenkového subjekt zjevně vstupuje do textu se svou „Jiná těla a jiné tváře za obličeji“ – zjevné
razněji a nejautentičtěji je přítomno právě pochodu vede nás k složitějšímu, nesnadno frází: „Destiluji běsy v tisíc lásek / a přes vše- a zřetelné může býti maskou, vlastně zdá-
bez těchto zásahů. Básník je pozorovatel, vizualizovatelnému a „přeložitelnému“ chen svůj cit.“ Takové verše už nezachrání ním, iluzí přejatou a přijatou z pohodl-
zapisovatel takovéhoto dění věcí, z nějž uha- („jako její ubývání“), přičemž sémantický šev ani zřetelná (sebe)ironie. S určitou skepsí nosti mysli. Jemnými, vlasovými trhlinami
duje hybatele i podstatu. Je však také trochu mezi dvěma paradigmaty je spíše zakryt než jsem nahlížel též na wernischovsky iro- povrchu prosvítají však zatím nepoznané
podvratníkem, který si je věru dobře vědom rozevřen. Učíme se lépe vnímat, vidět, mys- nické texty Záznamu (závěrečného oddílu a lákavé možnosti. Je na nás, zdali budeme
existence jiných možností (výkladu), který let a hovořit. sbírky) – včetně záměrných klopýtnutí ochotni vykročit a nalézti; zda budeme
tyto možnosti alespoň pod čarou registruje: Ne všechno je nicméně u Puršla hodno vázaného metra a rýmů pod míru. Zde pří- ochotni básnicky bydlet ve světě napořád
„Dívá se do sebe / člověk / V prázdném pokoji / pozoru a pochvaly. Jaksi paradoxně začí- tomné schválnosti zdály se mi příliš jedno- už nejistém, jehož rozměry bude znovu
za okny vítr / noc nebo den / A vidí / jak v něm nám být ostražitý tam, kde tento autor duché, nedomyšlené do důsledků (vtipné a znovu zapotřebí obnovovat našimi kroky.
roste jiná postava / a rozhlíží se / lež.“ – Mohli začíná básnit. Kde se totiž dopouští obrazů sice, méně už sdělující): „Došel jsem k bře- Potichu tedy, dnes už podruhé, pronáším
bychom ledacos namítnout vůči nekonkrét- příliš snadných („Zvuk vede uchem / ostrou hům řeky. / Po řece pluly pozpátku lodě. / Strčil nad souborem Puršlových japonérií: Opus
nosti textů (zejména těch zaplňujících úvod jehlou nit“) nebo příliš zdobných („Svitky jsem si do hlavy prst / a začal pozpátku myslet.“ bonum.
sbírky). Domnívám se nicméně, že tato hořící tmy / svinou příšeří rána“). Rozmáchlé – vlastně jde až o jakousi nápodobu blbecké Ivo Harák
TICHÉ BÁSNĚ Z KRAJE LESŮ bylo lepší než nyní, nerozvinuté v dalším Pokud nahlédneme ze strany druhé, mohou kové s gypsovkou na návsi pod košatou
větvení složitosti. Osobně jsem trochu ve Puršlovy básně vyjadřovat manýru „bás- lípou a sedláček zda tam v dáli u kapličky
2
Vykládáme-li báseň z jednotlivých střehu, coby básník s občasnými kritic- nění pro básnění“, cosi ve smyslu fádního s herkou oře. Já se s tím příliš nesetkal:
stavebných prvků, skladebného kými ambicemi: přímé odkazy k nábožen- koktejlu civilního výrazu a všedního mik- babičky vylézají z domů leda do konzumu,
systému veršů a slok, strukturál- ské metafyzice na mě působí jako směšo- rokosmu. Taková poezie bývá přístupná nemluvně dneska nepotkáte, pomlázka se
ních vazeb a významů, metafo- vání poezie s náboženským výrazem. Verše všem – nepobouří, nezaujme, pouze se děje jakžtakž drží, dědkové popařívají v hos-
rické originality, jistě se nezmýlíme – jistě? „Baruch-ha šem“ nebo „U sv. Josefa nabízejí“ jako výraz básníkovy spokojenosti v jeho podách jak ti furianti a sedláček se dal na
Báseň sama má hodnotu znaku, vědomého jsou mi málo svou výpovědí o nábožen- malém údělu. Jeho život se nemění, pouze podnikání a staví zas další barák, protože
určení skutečnosti umělecké. Básně Ladi- ském citu autorově; poeticky bezcenné. plyne – ale to je opravdu hrozný úděl, život s rodiči on přece bydlet nebude! Ale řeknu
slava Puršla ze sbírky Záznam působí mini- Z toho pohledu mohou básně Ladislava na kolejničkách, ze kterých se nelze vyma- vám, čemu se na venkově daří: materia-
málními prostředky – jsou o Ničem, o sku- Puršla působit jako povznesení druhořa- nit, jenom se občas tak trochu rozšoupnout lismu nejhrubšího zrna! Pobývám v jedné
tečnosti vzdorující nicotě okolního kosmu dého veršování, tvarovaného „bohování“. vpřed anebo dozadu. Působí tím poněkud jihočeské obci a obešel jsem si zdejší cesty.
– žádné oslňující fontány slov a šokujících Pouhý odkaz k božskosti v Poesii má totiž sterilně, jako vyvařené sklenice na kompoty Napočítal jsem v okruhu půldne pěší chůze
metafor, žádné angažmá v čísi prospěch či ráz galvanizace žabích stehýnek na čtená- v babiččině sklípku. na dvacet Božích muk – obecních mez-
neprospěch, leč pouhé záznamy dění reflek- řově stole – básně s pastoračním posláním Mikrokosmos Puršlových básní byl napl- níků podél cest a polností: buďto zcela bez
tované básníkovým vědomím, fakta obvyk- tím přicházejí o svou krásu mesiánského něn rustikálním venkovem, rodinnými křížů, nebo poničených za uplynulých 62
lého života ve valencích prosté danosti „citů výrazu, jsouc kněžským povzdychem nad vztahy a nostalgií. „Ta nádhera!“ vzkřiknou let. Myslíte, že někdo ze zdejších má v sobě
a věcí, jak jsou“. Puršlovy básně vyjadřují setrvalostí běhu světa. Taky názor!, řek- jistě staromilci – ale venkov už dávno není! tolik náboženského citu, aby se prásknul
ztišení mysli. Obvykle se o takovém výrazu nete si možná – ale kam se poděl Erós, Buďto se proměnil na předměstí, anebo se přes kapsu a místo paření v hospodě dal
prohlašuje, že je „meditativní“, „zenový“ vanutí života, kde se skrývá Bůh, mocný dezidealizoval a stal konformní venkov- na rekonstrukci? V obci Kozlově na druhé
a kdovíjaký, zbývá tedy zjistit, zda tomu tak hybatel našich smyslů a ducha? Absolutno skou selankou – s pojížďkami automobilem straně řeky stojí kaplička s rozbitými okny –
je. V takovém případě budeme ovšem tro- a Nic – tak málo k lidskému životu? „Jab- a sezením u televize „před obrazovkou tele- chodím tamtudy už druhý rok, ani vidu
chu na rozpacích, protože metoda zápisu loň rok co rok jedno jablko“ – ale moje jab- vize / se den osudově blíží do bodu, / v němž nebo slechu po sklenářích – ale v hospodě
duševního dění, již si nárokují surrealisté, loně plodí, anebo planí, nebo jsou štípeny bude syknutím lahve odstartován / další závod cinkají hosté skly jak o závod! Asi hledají
bývá obvykle zaměřena na proud vědomí či rozráženy blesky a mrazem! Opravdu o naplněnou míru.“ (báseň Kolem kůlny) Hospodina v hospodě. Mně je to jedno, já
v iracionální vrstvě, zatímco básně Záznamu váhám, co s biblickou metaforikou rou- Chalupářskou idylu dnes asi udržují již tamní nejsem, moje ostuda to není.
vyjadřují odevzdanost vnějšímu dění, mír bovanou na poetický výraz, když vůči jenom víkendoví chalupníci. Určitě v tom Zkonfrontujeme-li skutečnost žitou se
na hranici bezmoci vůči osudu lidské exis- životu vystupuje s poučeností, ale bez jeho hraje roli také ustrašenost venkovských skutečností rustikálních Puršlových básní,
tence. humorné šťávy. šovinistů, aby jim „to“ nevzali „Pražáci, je zřejmo, že našemu básníkovi se ani
Co spatříme v zrcadle, když před ním Mně tam chybí láska. Mně tam chybí Hradečáci, Brňáci, Ostraváci, Ústečáci...“ nechce vydat za humna, protože co má na
nejsme? Zahlédneme díl skutečnosti s je- touha, zklamání, odpuštění, slast i vzmach. (dosaďte si sami dle krajových zvyklostí). dohled, stačí. Ať se na mě autor nezlobí, že
jím zrcadlovým obrazem a vnímáme ji, ač Chybí mi tam žal, co se vine duchem k věč- Nezbývá, než Puršlovu každodenní ves- jsem se o jeho poetiku opřel k vlastní tirádě,
stojíme mimo ni. Ladislavu Puršlovi lze nosti, smutek, co překryje zrak šlojířem nickou idyliku prozkoumat: je, anebo ale z jeho básní cítím ilustrativní odtažitost
jenom přát, že žije ve světě, kde se nic slzí, chybí mi v básních Záznamu smrťácký není? Jistě, rurální poetika dostala hodně vůči světu tam, za dveřmi, za kopcem a dál,
neděje, kde pouze míjí Nic. Svým způso- škleb do ksichtu Smrti. Opravdu, nejvíce jde zabrat obdobím, kdy „traktor vyjel do polí, kam až dohlédne zrak a kroky dojdou. Dobře,
bem ideál: hodno pozornosti mu je nejvíc o záznam pozorování jakoby v póze „zůstat kolečka ho nebolí“. Lidé se budou vždy ptát, Ladislav Puršl si zvolil idylu.V dnešní době
to, co se děje na dosah ruky a v minulosti vně dění“: „dají se odtamtud / velkými okny / zda jsou ještě na venkově babičky v šátcích, ale bývá lépe zůstávat ve střehu.
s odérem navinulé nostalgie, kdy všechno pozorovat lidé / z jiného světa“(báseň Okna). pomlázka, nemluvňata v povijanech, děd- Vít Kremlička
tvar 04/11/2
969
969 SLoV o PRóZe mARKéTA PiLÁToVÁ: mÁ NeJmiLeJŠí KNíŽKA. ToRST, PRAHA 2009
Rubrika, již čtete, je věnována novinkám prozíravé tvory mučí, s postavou prostinké, vzájemně promíchej a propoj kouzelnou prostorovou a logickou koherencí celku
prozaické produkce, tedy knihám, ke kterým avšak emocionálně citlivé domorodky, která silou nějakého pojidla, např. majonézou. vyprávění. Představa, že uměle poskládané
kritik může přistupovat, jako by byl jejich mezi hady vyrostla, naučila se jejich řeči Rád vařím a vím, že takto může vzniknout fragmenty lze scelit pomocí vnějších jazy-
první čtenář a byl to právě on, kdo rozhodne, a tajemstvím, případně s proslovy magic- cokoli, od chutného salátu až po eintopf. kových a motivických triků, vede například
jak budou interpretovány a hodnoceny. Toto kého plaza, jehož lyrické moudrosti autorka Nemyslím tedy, že je to jen otázka mé chuti, k tomu, že čtenář musí občas korigovat
ovšem neplatí pro přítomnou knihu, jejíž dává prostor v intermezzech. Zájemci o ji- když Pilátové vypravěčství nepovažuju za autorčino užití slov teď a nyní, jež nejednou
mediální obraz byl během uplynulých dvou nou tematiku pak byli potěšeni postavou majonézu, ale za řídký odvar magického a nezáměrně uvozují i děje vůči bezpro-
let ověnčen sérií recenzí. Většina kritiků ji muže, jenž doprovází otce na cestě za smrtí realismu odvozený od představy, že magično středně předcházejícím minulé.
oslavila natolik, že by ten, kdo si ji zatím v rodném Polsku a je při té příležitosti je totéž co nedomyšleno a nedotvořeno. Zcela vágně autorka zachází také s tak
nepřečetl, mohl získat pocit, že o něco přišel. velmi překvapen svým židovským původem Snaha vnějškově propojit nesouvisející výrazným charakterizačním znakem, jako
Zaplnil jsem si tedy mezeru a „její nejmilejší a existencí pogromů, případně mohli ocenit vede Markétu Pilátovou například k tomu, je obecná čeština. Ta se v jejím textu obje-
knížku“ si přečetl. Místo zážitku však přišlo drsné obrazy slumů ovládaných narkomafií, že není s to déle než dvacet řádek udržet vuje (ale také mizí) naprosto nečekaně. Za
zklamání: ať si ctihodní předchůdci píší, co tedy příběh talentovaného mladíka, jenž se jakýkoli zvolený vyprávěcí styl. Rámec všechny příklady: je použita i v okamžiku,
chtějí, tato próza mi není událostí, ale prázd- z tamní bídy vypracoval na programátora, ale prózy sice navozuje představu, že tvůrcem kdy (španělsky či portugalsky mluvící) Lati-
nou slupkou, jež pomocí efektních, nicméně v prostředí násilí a zvůle nesmyslně zahynul, vyprávění je bezejmenný tatér, jenž vyprá- noameričan hovoří v Polsku angličtinou.
nezvládnutých vypravěčských triků před- nebo postavu vynikajícího malíře, kterého vět musí, jinak mu hrozí smrt, ve skuteč- A není to náhoda – autorka sice simuluje
stírá trendy-mytické duchovno. mučení připravilo o paměť, anebo krimi pří- nosti však jde jen o efektní, ale nevyužité sepětí s latinskoamerickou kulturou, ale její
Chápu, čím Pilátová recenzenty okouzlila: běh dcery-policistky, která vyšetřuje matku- gesto, což se naplno ukáže, když se tento představivost a výrazivo jsou čistě středoev-
České literatuře dlouhodobě chybí román, pašeračku drog... Autorka se ostatně v rámci tatér stane jednou z vyprávěných postav. ropské. Snaha o exotický kolorit tak snadno
který by prostřednictvím suverénního toku roztodivných fabulačních nápadů Skutečný vypravěč prózy je naopak čistě prohrává s českými stereotypy. Latinsko-
narativního gesta uchopil tříšť nesoumě- dotkne rovněž problematiky ochrany zvířat, autorský, jen občas a na pár vět předstíra- americký Indián u Pilátové „zařve jako Apač“
řitelných příběhů a scelil mnohost světa dějem se mihne postava schopná předvídat jící, že se identifikuje s některou z postav. a patrně zná v českých zemích populární
v mytickou jednotu – pojmenoval jeho budoucnost a své místo tu má i tajemná síla Autorský „nadhled“ se přitom neorganicky film Mrazík, neboť o polské vrátné uvažuje
nepojmenovatelnost. Odtud nadšení, že tu sexu, včetně jeho homosexuální verze. Tu „nacpe“ všude, například i do dceřina vyprá- jako o „Marfuše“.
konečně máme domácí variaci na magický autorka navíc využije způsobem, který by vění o jejím rozhovoru s matkou, v němž Nemám zde dostatek prostoru, abych
realismus, která se opírá o znalost latin- byl v případě konvenčnějšího druhu lásky zaznívají slova a myšlenky, které by perso- naplno doložil, jak podobné vnějškové
skoamerických reálií a v rámci jednoho nemožný: uzavře vyprávění dojemnou scé- nalizovaná vypravěčka použít nemohla. „schválnosti“ prostupují všemi rovinami
postmoderně nespojitého celku prezentuje nou splynutí dvou milujících se mužských Horší je, že autorský vypravěč nepracuje vyprávění včetně jednotlivých syžetů.
klubko exotických příběhů. Proplétá realitu, duší, které se konečně našly. jen s přibližnou psychologií, nýbrž také Například kolik úsilí autorka vynaložila, aby
sen a mýtus a ponechává dostatek prostoru Dobrá, toto vše jsem ve vytištěném textu s velmi vágním jazykem, jenž věci pojme- čtenáře přesvědčila, že zmíněný Latinoame-
i pro tajemné „nedořečeno“, které odka- schopen zaregistrovat i já. Co mi v něm však novává pouze naoko. Důkazem mohou být ričan z překladu znal Erbenovu pohádkovou
zuje k věcem vyšším, nepochopitelným pro chybí, je ono oslavované vypravěčské mis- použitá přirovnání (mimochodem často postavu Jiříka (!), co okusil hada. Chci proto
hloupé rozumáře. trovství. Je mi trapné spekulovat, ale jsem velmi konvenční), například věta líčící jen zdůraznit, že v důsledku podobných
Markéta Pilátová kritikům poskytla do- si skoro jist, že dílčí segmenty autorčina milostný vztah dvou mužů: „Ti dva si padli, nesmyslů nejsem schopen Markétě Pilátové
statek prostoru, aby se nechali okouzlit vyprávění měly původně podobu samostat- jako když velká rukavice obejme hladkou uvěřit ani slovo.
motivem hada, jenž odkazuje k americké ných nápadů, téměř realisticky vyprávěných upejpavou ručku stydlivé dívky.“ Nevím, jak Já vím, jsem trapný realista a nechápu
mytologii a také svazuje osudy jednotli- historek a črt, které patrně nevydaly na vám, ale ve mně představa malé ručky ve postmodernu, která omlouvá a vysvětlu-
vých postav. Mohli tak komparovat postavu knihu. A tak autorka – možná na něčí radu velké rukavici neasociuje harmonii, o niž je vše a vytváří hloubku i tam, kde není.
racionalistického vědce, jemuž je na prvních – užila metodu převzatou z kuchyně: máš-li tu autorce jde. Podobné nepřesnosti přitom Přesto si myslím, že každá bublina jednou
stránkách knihy přisouzena magická role jen trosky potravin, které jednotlivě nevy- prostupují celým textem, od užití jednot- praskne.
„ducha ze záhrobí“ a jenž ve jménu vědy tyto stačí na celý pokrm, nakrájej je na kousky, livých slov až po autorčiny potíže s časo- Pavel Janoušek
JeDNA oTÁZKA PRo LUBomíRA mACHALU ZASLÁNo
Děkanem Filozofické fakulty Univerzi­ ANgAžOvANÁ POEZIE básně v internetových Britských listech mi
ty Palackého v Olomouci jste byl od­ S KÁdROvýM dOTAZNíKEM zas jakýsi anonym, s největší pravděpodob-
volán z funkce vedoucího katedry Adam Borzič publikoval v minulém Tvaru člá- ností přívrženec ultrapravice, poslal mail, ve
bohemistky, a to „z důvodu vážného nek Angažovaná poezie s otazníkem, v němž kterém píše, že by mě taky mohli žalovat, že
manažerského selhání“. Co konkrétně se mj. zabýval i mými básněmi, a který si jsem Žid, buzerant a čichám čikuli. Dokazuje
vám bylo vyčítáno a jaké argumenty proto dovolím stručně okomentovat. to snad něco? Nepíšu angažovanou poezii
uvádíte na svou obhajobu? Borzič píše: „(…) na indexu by se mohly brzy proto, abych se svezl na pomyslné módní
Stručně shrnuto: Byl jsem odvolán kvůli ocitnout přírodní a intimní lyrika, náboženské vlně, a myslím si, že stejné to je u Kozelky
údajně dlouhodobému nezvládnutí ekono- nebo kosmické motivy. Co přijde potom? Imagi- a Těsnohlídka. O tom se lze koneckonců pře-
mického chodu katedry. Na FF UP v Olo- nace, fantazie, erotika? Angažovanost, akutnost, svědčit z ostatní naší tvorby.
mouci se za nového děkana doc. Jiřího jednoduchost, popis, epika – to mají být nové Při vší úctě k Adamu Borzičovi mi připadá
Lacha (politolog) stala ekonomická situace kameny úhelné chrámu s velkým A.“ Je tu snad hluboce nedůstojné a nepatřičné, abych
fakulty (kateder) nástrojem pro odstraňo- někde někdo, kdo by vůbec jen pojal záměr někomu vysvětloval nebo před někým obha-
vání (umlčování) nepohodlných, respek- takový index tvořit? Proč a nač? Literární joval jakoukoli svou báseň. Pokud někomu
tive ne dostatečně loajálních zaměstnanců. časopisy jsou snad stále svobodné a nepodlé- mé obrazy připadají matoucí a nejasné, je
(Mimochodem: dle rektora UP prof. Miro- hají žádné cenzuře. Nemyslím si, že by právě to naprosto v pořádku a normální. Celá
slava Mašláně ona ekonomická situace a jenom angažovanost, akutnost, jednodu- civilizace stojí na matoucí, falešné, nejasné
fakulty není tak kritická, jak ji děkan pre- foto archiv Tvaru chost, popis, epika měly být úhelnými kameny interpretaci náboženství a politiky. Nebudu
zentuje.) Pravidla pro fungování kateder chrámu s velkým A, spíš bych se přikláněl se ani zpovídat ze své „uvědomělosti“.
jsou přitom nastavena tak, že vyhovují a na protest proti děkanovu počínání při k obyčejným dřevěným kolíkům k připevnění Ivan Mečl donedávna hlásal, že „marnost
těm, kteří tato pravidla vytvořili, a diskva- řízení fakulty a vůči mé osobě jsem podal dříve populárního stanu typu A – tedy áčka. je svoboda, svoboda je marnost“. V posledním
lifikují tradiční obory filozofické fakulty, abdikaci. „Není nebezpečím angažované lyriky černo- čísle časopisu Umělec své krédo změnil na
tedy většinu filologických a uměnovědných Netvrdím, že hospodaření FF UP nepro- bílé vidění?“ ptá se Borzič. Bezpochyby tu „trapnost je svoboda“. Vstup do angažova-
kateder, filozofii či historii. Problematická chází složitým obdobím (jak by se taky přesně tohle nebezpečí existuje. Je však ného varieté s sebou vždy přináší nezbytné
metodika dělení financí mezi jednotlivá mohlo odlišovat od celospolečenského vý- vůbec podstatné, zda epika, či lyrika, zda riziko trapnosti. Kdo se obavami ze ztrap-
pracoviště také umožňuje, aby katedra voje?), a ani situaci na katedře bohemis- jednoduchost, či složitost, popis, či obraz, nění nechá spoutat, přestává být svobodný.
s malým počtem studentů výrazně „prospe- tiky nepovažuji za bezproblémovou. Mám angažovanost, či pasivita mají, nebo nemají Petr Štengl
rovala“ a katedry jiné, jež na fakultu přivá- ovšem své představy o nápravě: Vycházím být určujícími znaky jakési neopoezie? Není
dějí mnohem více studentů (tedy i peněz), z přesvědčení, že cesta k ní nemůže být snad hlavním znakem této neopoetiky to,
byly „ztrátové“. Na konci loňského roku se založena na problémových ukazatelích, na- že se absolutně neohlíží na jakoukoli formu eRRATA č. 3/2011
pak v souvislosti s naší katedrou projevilo víc uplatňovaných v systému, který neod- či klasifikaci, vzpírá se škatulkám?
dosud utajené nebezpečí dané metodiky: povídá ministerskému přidělování peněz Kozelka, Těsnohlídek a já jsme se prý „sta-
při zhruba stejných vstupech (počet stu- na univerzity a fakulty a protežuje některá li predátory internetového angažovaného pro- Na str. 15 jsme popletli titulek: slavný bás-
dentů, předmětů i základní kreditové kvó- pracoviště na úkor zbylých. Jsem také pře- storu“. Za žádného predátora se z podstaty ník se samozřejmě jmenuje Rainer Maria
ty) došlo ke třetinovému poklesu „výkonu“ svědčen, že tzv. ekonomický výkon nemůže svého naturelu nepovažuji a docela mě děsí, Rilke. – Recenze na str. 20 se týká Kudláč-
katedry. Přidáte-li k pokřiveným ukazate- být tak dominantním kritériem úspěšnosti že bych se v takové roli měl ocitnout. Predá- kovy sbírky Schůzka v lomu, nikoliv Setkání
lům a pochybenému systému osobní averzi (kvality) katedrové práce, jak tomu v sou- tor znamená nebezpečí. Jsem snad někomu v lomu. – Omlouváme se. red
vůči tomu, kdo si dovolí mj. upozornit, že časnosti na FF UP je. něčím nebezpečný?
na září 2010 slíbená prezentace výsledků Na závěr: Zatím neoficiální vyjádření eko- Při jednom autorském čtení jsem před- αω
alternativní metodiky, korespondující se nomicky vzdělaných lidí k výsledkům „dlou- nesl báseň Věnováno české lyrické domobraně PRVNí A PoSLeDNí VěTA
způsobem, jakým na fakultu finance přichá- hodobě neutěšené situace financí katedry a pak jsem papír s básní zmuchlal a zahodil
zejí z ministerstva, nebyla dosud bez jaké- bohemistiky“ se neshoduje s děkanovými se slovy: „Pokud se vám nějaká báseň nelíbí,
hokoliv vysvětlení předvedena, pak je výše závěry. Vše rovněž nasvědčuje i tomu, že nebo vám připadá nesrozumitelná, tak ji jed- Slunko bylo u samého západu a svatojánští
zmíněné odvolání na světě. Protože jsem děkanův krok nemá ani dostatečnou oporu noduše zahoďte.“ Po čtení za mnou přišli broučci vstávali.
dospěl k názoru, že jde o voluntaristický akt v právu. Proto jsem celou záležitost předal dva starší manželé s vyhlazeným papírem Však tam kvetou podnes.
a silové řešení, odmítl jsem odvolání převzít právníkům. uoaa a chtěli báseň podepsat. Po publikování této (Jan Karafiát: Broučci)
tvar 04/11/3
RoZHoVoR
...1
vyvázat se z dvojakosti
RoZHoVoR S JoSeFem RAUVoLFem
šířilo dál. Tenkrát to tady opisoval kdekdo, podepsali na tváři české poezie a ovlivnili To je jednoduché – pořád je o ně zájem. o revoltu formou umělecké výpovědi,
nebyl jsem to jenom já, ale spousty dal- – v dobrém smyslu toho slova – celou řadu A dneska možná ještě větší než v 70. letech. ale o konkrétní, mnohdy násilný čin?
ších. Ginsbergovo Kvílení bylo možná vedle básníků. Od jejich vlivu se prostě nedalo Kdyby sis tehdy v Americe chtěla koupit Jestli mají pocit, že je potřeba proti
Charty 77 a básní Václava Hraběte nejopiso- utéct, což ještě umocnil fakt, když se tu Gin- něco od Kerouaca, tak bys v knihkupectví něčemu bojovat, tak ať proti tomu bojují.
vanějším textem. Koneckonců v Americe se sberg osobně objevil. Navíc to tehdy bylo našla jenom Na cestě a Dharmové tuláky, Považuju to za naprosto legitimní. Fakt ale je,
ho doposud prodalo přes milion kusů, což je pro beat generation nezanedbatelné píárko, nic víc. Vlna zájmu o beatniky byla dávno že například vymlácení výloh u McDonalda
úžasné. Podobný úspěch měl i Ferlinghetti protože Ginsberg byl skvělý „obchodní ces- pryč, takže nakladatelé je přestali tisknout. a jeho následné vykradení mi přijde hodně
se svým Startuji ze San Francisca. tující“. Ostatně v téhle propagaci pokračoval Až někdy koncem 80. let došlo k obnovení klukovské, směšné a zbabělé. A hlavně – nic
Takže to, co se ti dostalo do ruky a co tady neúnavně po celý život. A díky mu za to. zájmu o beat generation jako takovou, což je to neřeší. Když už chtějí něco takového dělat,
kolovalo na průklepových papírech, byly pochopitelné, protože v té době v USA vládl proč svůj odpor nesoustředí na banky a na
texty opsané z různých antologií anebo Našel bys nějakou paralelu mezi beat­ Ronald Reagan a po něm George Bush. Tedy politiky? Tam by ale asi nejspíš narazili.
z čísel magazínu Světová literatura, a samo- niky a českým undergroundem? Byla se znovu ve společnosti objevily trendy,
zřejmě to byly překlady Jana Zábrany. Ve ta hnutí něčím srovnatelná, přestože které beatnici neměli rádi a vůči nimž se On ten jejich odpor možná vůbec nevy­
Světovkách začali beatnici vycházet už od vznikala v odlišných podmínkách? vymezovali. A lidé, potenciální čtenáři, byli bočuje z hranic běžného konzumerismu,
roku 1959. Poprvé se objevili v čísle 6, kde Do takového srovnání bych se podrobně najednou v situaci, že měli vládu, která se i když oni si myslí opak…
o nich psal Jiří Hájek ve své dlouhé stu- dost nerad pouštěl, ale aspoň obecně: V ně- jim nelíbila, proto bylo jen otázkou času, kdy Už někdy v roce 1968 říkal Frank Zappa
dii Americká bohéma. Ta studie byla hodně kterých textech beatnických autorů je sly- beatnické texty začnou znovu rezonovat. na jednom koncertě máničkám pod pódiem:
dobrá a nabitá informacemi, ale samozřejmě šet jasný politický podtón, ale co se under- Když to pak nastalo, nakladatelé nezaváhali „Nic si nenamlouvejte, každý v tomhle sále má
musela obsahovat i nějaké menší úlitby groundu týká, tak Jirous přece opakovaně a začali beatniky opět vydávat – v knihku- nějakou uniformu.“ Měl pravdu, ale oni si
typu „sovětší literární vědci také chválí tuto říkal, že si akorát chtěli dělat to svoje a od pectvích se objevil nejen kompletní Jack mysleli, že přece žádnou uniformu nemají.
poezii“ a podobně. Tím pádem měly ty texty režimu požadovali jediné – aby je nechal Kerouac, ale i sekundární literatura, která A náležitě řvali. Mám tuhle historku hodně
zelenou, zvlášť když Hájek ještě vypíchl, že na pokoji. Jenže bolševici byli hloupí a na do té doby knižně vůbec nevyšla – napří- rád.
beatnická poezie je kritikou všeho špatného, pokoji je nenechali. klad korespondence, deníky, životopisy
co v Americe existuje, a vlastně i celého apod. Dnes jsou na knižním trhu i takové Jak se v téhle době cítíš ty?
imperialismu jako takového. Což tak ale Ale určitě je spojovala alespoň touha po specifické věci jako třeba podrobná studie Já se cítím svobodný.
v podstatě také bylo, zvláště Ginsberg takto svobodě, ne? o pobytu Williama Burroughse v Texasu, což
zaměřené verše skutečně psal. A nejen on. To ano, ale touhu po svobodě má snad signalizuje, že je o něj opravdu velký zájem. Opravdu?
každý a nemusí ani nic psát, stačí mu jenom, To se týká i situace u nás. Například nakla- Jo. Já jsem se tak ale cítil vždycky. Ani
Vyšlo Kvílení už tenkrát celé? když si bude moci dělat a říkat to, co chce. datelství Argo vydává více než desetisvazko- za komunistů jsem si nepřipadal kdovíjak
Pochopitelně že ne. Vyšly z něj jen úryvky, Tuhle touhu měl člověk jak ve středověku, vou řadu vybraných spisů Jacka Kerouaca, nesvobodný. Věděl jsem sice, že mě nepustí
a to takové, aby je cenzura pustila. Jedna tak před sto lety. které obsahují texty, jež v českém překladu do Ameriky, a věděl jsem taky, že můžu
věc je ale úžasná – když si vezmeš, že v Ame- ještě nikdy nevyšly. klidně skončit v kriminále, ale bylo mi to
rice vyšlo v roce 1956 a u nás jeho překlad Ještě tedy jinak: Po jaké svobodě toužili celkem jedno. Byl jsem taky mladý, na to
už v roce 1959, tak to bylo rekordně brzy. beatnici? Tu, po které toužil under­ V těchto dnech běží v kinech film se nesmí zapomínat. Bral jsem to jako pře-
Navíc Světová literatura byl dvouměsíč- ground, přece měli. Roba Epsteina a Jeffreyho Friedmana chodný stav – někdy svítí slunce a někdy
ník, který měl taky nějakou výrobní lhůtu, Moc si to neidealizujme… Měli i neměli. s názvem Kvílení– co bys k němu řekl? je zataženo. Někdy je člověk na svobodě
takže teoreticky to Zábrana už musel mít Americká společnost v 50. letech minulého Mně se ten film hodně líbil a doufám, že a někdy holt může skončit v lochu. Takže
přeložené nejpozději dva roky poté, co to století byla hodně prudérní a třeba v otáz- nejsem neobjektivní kvůli svému vztahu vnitřně jsem se cítil svobodný pořád, pro-
v Americe vyšlo. Ta rychlost byla naprosto kách sexu je prudérní dodnes, akorát že si to k Allenovi. Především James Franco tože komunisty jsem si do hlavy prostě
šílená, protože Ginsbergův text je plný slan- nepřizná. Na jedné straně Američané natá- výborně hraje, chvílemi jsem Allena úplně nepouštěl. Anebo jsem si to aspoň namlou-
gových výrazů a reálií, u nichž nechápu, jak čejí šílená porna, na druhé straně jsou ve viděl, poznával jsem jeho gestikulaci, jak val.
si je tehdy Zábrana vůbec ověřoval. Franti- své podstatě pořád protestanty, kteří se bojí vždycky seděl u sebe doma u stolu a něco
šek Jungwirth mi jednou vyprávěl, že mu čehokoliv tělesného. A právě z téhle dvoja- vykládal. Francovi se podařilo i napodobit A měl jsi nějaké styčné body s under­
s tím pomáhal a tyhle věci mu dohledával. kosti se chtěli beatnici vyvázat a nepodílet jeho způsob řeči. Takže tohle bylo výborné, groundem?
Další beatnické texty pak ve Světovkách se na ní. Chtěli si dělat – stejně jako Jirous stejně jako postižení reálií i doby. A skvělým Ani moc ne. Já jsem byl taková úplně
vycházely v letech 1961 a 1963, následně se u nás – svoje věci. Rozdíl byl jen v tom, že fórem bylo zařazení animovaného Kvílení normální, obyčejná „máňa“, co chodí do
objevily v různých antologiích, jednou z nich když se nechtěli účastnit tzv. amerického Erica Drookera – on s Ginsbergem spolupra- hospody a na koncerty, ale za příslušníka
bylo například Obeznámeni s nocí, a celé Kví- snu, tak tamní režim se jim moc nepletl do coval již za jeho života, byli si blízcí. Skvěle undergroundu jsem se nepovažoval. Znal
lení vyšlo až v Sešitech pro mladou literaturu cesty a nechal je víceméně na pokoji. Více- ilustroval jeho básničky, takže tahle volba jsem sice trochu Mejlu Hlavsu, ale do toho
v roce 1969. Pak je samozřejmě zamázli. méně. Ačkoliv nechtěli nikde makat (a když byla od tvůrců filmu trefou do černého. úzkého okruhu lidí, kteří jezdili po republice
Tehdy nebylo nijak těžké se k těmto zdro- už, tak brali jen nějakou příležitostnou Ale abych se vrátil k filmu – přestože na koncerty Plastiků, jsem nepatřil. Později
jům dostat, protože jmenované časopisy nebo pomocnou práci), mohli si celkem vlastně pojednává „pouze“ o tom, jak a proč jsem se kamarádil spíš s Mikolášem Chadi-
byly běžně v knihovnách. v pohodě žít. Naštěstí pro ně jim to ekono- Ginsberg Kvílení napsal, a o následném pro- mou a s lidmi kolem Jazzové sekce.
Dneska všichni, kdo jsme tu dobu zažili, mická situace tehdejší Ameriky umožňo- cesu, není to nuda. Je tedy fajn, že film běží
vzpomínáme na beatniky doslova jako na vala. Bylo krátce po válce a každá válka eko- i u nás a že na něj chodí školy. Co tě přivedlo k překládání beatniků?
zjevení. Kamarádi, kteří jsou o něco starší, nomiku vždycky nakopne. Projevovalo se to Od konce 70. let jsem občas pro kama-
mi vyprávěli, že když vyšel v roce 1964 například tím, že manželky mužů ze střední Vidíš v současné době někde kolem sebe rády přeložil text nějaké písničky nebo
výběr z Kerouacových próz Říjen v železniční třídy nemusely pracovat, protože to prostě hnutí, které by mělo podobnou sílu článek z cizího hudebního časopisu anebo
zemi, tak ho nosili po kapsách a pořád si nebylo potřeba – zatímco dneska makaj, až a vliv jako kdysi to beatnické? později pár povídek a básniček Charlese
v něm četli. Beatnici pochopitelně oslovili se z nich kouří. Dalším faktem, který beatni- Ne, nevidím. Beatnici byli podle mě posled- Bukowského, samozřejmě blbě a s chybami.
i spoustu tehdejších básníků, například lidi kům umožňoval vést jejich život, byl ten, že ním takovým velkým hnutím. Svou roli při Pak jsem se už rovnou pustil do Burrough-
kolem Violy, kde se o nich a z jejich textů se všude a poměrně rychle dalo sehnat levné jeho vzniku určitě sehrála i zkušenost války sova Nahého oběda – to bylo na jaře 1986. Na
dělaly pořady dávno předtím, než Ginsberg bydlení. Takže když čteš třeba Kerouaca, tak a atomové bomby a pak samozřejmě tlaky Ginsberga jsem se necítil, ten mi připadal
v roce 1965 přijel do Prahy. Celé tohle hnutí se ti ani nechce věřit, že sotva někam přijel, mccarthyismu, čili snahy všechno ve spo- hodně komplikovaný. A spousta jeho textů
u nás oslovovalo vlastně stejný typ lidí jako tak ještě ten den měl kde spát. Levně bydlet lečnosti nalajnovat. Velké hnutí to bylo pře- tu už přeložena byla. Hlavně jsem ale necítil
v Americe, ve Francii, v Itálii a kdekoliv se tehdy dalo třeba i v New Yorku, na což devším ve fandovské odezvě, jakou ve světě potřebu ho překládat. Zvláště ne po skvost-
jinde, a oslovuje je dodnes. vzpomíná spousta pamětníků. Dnes by tam vyvolalo, ale těch samotných beatnických ných překladech Jana Zábrany! To bych si
Kerouac hledal byt hodně dlouho. A pokud autorů nebylo zas až tak moc. tehdy ani netroufal.
Pak přišla 70. léta a normalizace… Měli by ho přece jen našel, tak by při svém způ-
beatnici nějaký bezprostřední vliv na sobu života určitě neměl peníze na to, aby Kdyby se podobné hnutí přece jen William Burroughs ti komplikovaný
tehdy vznikající underground a tzv. ho zaplatil. Možná by se nasáčkoval k nějaké v dnešním světě objevilo, proti čemu by nepřipadal?
druhou kulturu? holce, to mu docela šlo. měli jeho stoupenci revoltovat? Nahý oběd mě oslovil natolik, že jsem
Underground bych do toho moc netahal, Proti všemu, co je štve. Ale proti čemu nějakou jeho komplikovanost vůbec neře-
protože vznikal o dost později… Jasně že V nedávné anketě Lidových novin konkrétně, to si musí v sobě ujasnit každý šil. Prostě jsem sednul a mlátil to do stroje,
beatniky asi četli, Ginsberg bylo v podstatě Kniha roku 2010 jsi hlasoval pro sbírku sám, já jim to říkat nebudu. Každého štve deset hodin denně – jako posedlý. A když
zdomácnělé jméno, které znal každý, ale že Garyho Snydera a pro korespondenci něco jiného – někoho stav životního pro- jsem musel třeba na pár dní odjet, měl
by se jednalo o nějaký ideový zdroj, to si Jacka Kerouaca s Allenem Ginsbergem… středí, jiného potlačování gayů a leseb, dal- jsem téměř cosi jako absťák, tak moc se mě
nemyslím. Kromě toho hledat nějaké „ide- Uvědomila jsem si, že je to šedesát let šího zase to, že nemůže kouřit trávu na Vác- to zmocnilo. Byla to vlastně sranda: jeho
ové zdroje“ je vždycky trochu ošemetné. od jejich vstupu do literatury, a přesto laváku, zatímco jinému je to ukradené… text, který pojednává mimo jiné i o drogách
Pravda nicméně je, že Ivan Jirous ve své pořád vycházejí – a nejde jen o nějaké a závislostech a vznikal v době, kdy s nimi
Zprávě o třetím českém hudebním obrození Gin- reminiscence, ale o stále živá díla. Čím Dobrá, a co třeba protesty antigloba­ Burroughs bojoval, ve mně vyvolával něco
sberga zmiňuje. Zcela určitě se ale beatnici si to vysvětluješ? listů nebo anarchistů, při nichž už nejde podobného – závislost. A pochopitelně
tvar 04/11/4

BeZ SeRVíTKů
i obrovské výbuchy smíchu, protože Bur- MAKLÉŘŠTí HEJSCI A SvĚT
roughsův humor, to je skutečně síla, a mně JAKO JEdNO vELKÉ CASINO
osobně velice sedí.
Když před dvěma lety v USA praskla hypoteční
Burroughse jsem vždycky vnímala jako bublina, začaly krachovat banky a politici se
autora, který beatnikům tak trochu předháněli v přísných vyjádřeních typu „Večí-
utekl do budoucnosti… rek skončil, pánové“, adresovaných všem mak-
No jasně, on byl a pořád je nadčasový. To léřům a finančním analytikům, brala jsem tato
už o něm říkal i Ginsberg. Nahý oběd je kniha vyjádření jako určitou metaforickou nadsázku.
stále aktuální a nijak neukotvená v čase. Leč teprve po přečtení knihy Gerainta Ander-
Navíc – Burroughse považují za svého před- sona Cityboy (Millennium Publishing 2010)
chůdce kyberpunkeři. Třeba William Gibson jsem pochopila, že tato vyjádření byla míněna
na něm vyrostl a měl jeho texty rád. V jeho doslovně a naprosto vážně – ovšem jen do doby,
románu Neuromancer najdeš spoustu para- než americká vláda, stejně jako později ty evrop-
frází Burroughsových vět – podotýkám, že ské, sáhla hluboko do kapsy a finanční propad
přiznaných. A vztahovali se k němu i jiní, způsobený spekulanty z velké části „zatáhla“.
hodně muzikantů například. Přijmeme-li Andersonovu knihu, mimocho-
dem nevalně napsanou, jako pravdivé vylí-
Kdo v současnosti jaksi převzal štafetu čení způsobu života a práce v londýnské City
a posunul jak beatnictví, tak under­ a zobrazené prototypy lidí, kteří v City pracují,
ground někam dál? za věrohodné (obojí totiž může být jen dobře
Od undergroundu vidím přímou linii třeba promyšleným píárkem, jak knihu prodat), pak
k mladým kapelám, soustředěným kolem nám musí být jasné, že „večírek“ neskončil
vydavatelství Guerilla Records, namátkou ani náhodou. Hoši ze City (stejně jako z Wall
BBP nebo Skrytý půvab byrokracie. Jejich Street) dál vydělávají miliony (o garantova-
skladby mají nejen podobný hudební jazyk, ných, mnohdy i půlmilionových – v librách
ale i podobný životní pocit, který do nich samozřejmě – bonusech pro jednotlivce ani
vtiskují. Že bych se ale setkával s dvacetile- nemluvě) díky obchodování založeném na
tými kluky, kteří píšou beatnické básničky, přístupu k důvěrným informacím a díky nedo-
tak to se nesetkávám. držování psaných, natož nepsaných pravidel,
včetně vyhýbání se placení daní. Zkrátka lžou
A co třeba mladí autoři, kterým jsi před­ a podvádějí, až se z nich práší. Stačí, aby si
nášel na Literární akademii? K čemu kterýkoliv z nich šňupnul více kokainu, zvedl
mají potřebu se nejvíc ve svých textech uprostřed mejdanu telefon a pustil do světa
vyjadřovat? A jsou pro ně beatnici vzo­ dezinformaci, která rozpohybuje akcie na bur-
rem, nebo je už neoslovují? zách – a pak už jen stačí přispěchat s předem
Obecně vzato – s vědomím, že někomu připravenou analytickou zprávou a doporuče-
foto archiv J. R.
jistě ukřivdím – jsem neměl pocit, že by se ním klientům, zda výhodně nakoupit či prodat.
příliš chtěli k čemukoliv vyjadřovat. Šlo jim Co na tom, že snadným terčem jejich spekula-
spíš o to získat relativně „levně“ diplom. Allen Ginsberg a Josef Rauvolf, 1995, Ginsbergův byt v New Yorku tivních útoků jsou třeba penzijní fondy, jejichž
Opakuji ale, tohle byl celkový dojem, který správce považují za naivní pitomce? Co na tom,
byl v jednotlivých případech nabouráván. z dalších dílů Alternativní kultury, který se uživíš, tak dřeš jako kůň, protože honoráře že svou nezodpovědnou hrou způsobí existenční
Naštěstí. kromě jiného týkal právě masovosti kultury jsou víc než sprosté. Takže spousta, spíš potíže stovkám milionů lidí? Co na tom?
A ještě k druhé části otázky: Přednášel a reklamy, a řekli jsme si, že bychom měli naprostá většina mnohdy i výborných pře- Vždyť svět je přece jedno velké casino.
jsem dvousemestrálně autory a tvorbu mluvit i s Václavem Cílkem. Shodou okol- kladatelů musí ještě někde pracovat. Snad jen jednou mají makléřští hejsci tro-
beat generation a zájem o přednášky byl, ností byl v natáčecí dny zrovna na Libíně chu „bobky“. To když v květnu 2000 dosta-
chodili poctivě, při výkladu nejedli jogurty, poblíž Prachatic, takže jsme ho vytáhli do Děláš teď na nějakém novém překladu? nou varování, že v ulicích budou demonstrace,
neštrykovali ani nepsali esemesky. Což lze lesa k takovému malému jezírku, tam jsme Odevzdal jsem hotový překlad Keroua- a ochranka v bance je upozorní, aby necho-
brát jako potvrzení toho, že beat generation ho postavili a nechali ho na kameru mluvit covy Vize Codyho. Má skoro pět set stránek dili do práce v obleku. Hlavní postava Steve
je stále živá a především aktuální. o masové kultuře. Šlo v podstatě o kouzlo a podle mě je to od Kerouaca to nejlepší, co Jones coby sympatizant hipíků a obdivovatel
nechtěného. Masová kultura v šumavském kdy napsal. Je to hodně náročný text, který studentských protestů z jara 1968 v Paříži
Vrátím­li se ještě k tvým překladům lese. ostatně v Americe vyšel až dva roky po jeho se na nepokoje těší, takže na chvíli dokonce
a budu­li sledovat jejich hlavní linii od smrti, ale tady v Čechách ho zatím ještě zapomene, že jakožto burzovní makléř je pro
překladu Burroughsova Nahého oběda Jak bys definoval pojem masová kul- nikdo nevydal. demonstranty úhlavním nepřítelem. Průběh
přes encyklopedii hardrocku a hea­ tura? nepokojů ho ovšem nenadchne. „Scény v uli-
vymetalu až po Gibsonova Neuroman- To je kultura, která se podbízí a u které V čem je tak náročný? cích mě však totálně zklamaly. Byla tam
cera, který vyšel loni, jak do toho všeho tím prvotním impulzem není něco vyjád- Kerouac si zde nebral žádné servítky, byl zásahová jednotka s několika psovody, ale
zapadá překládání starých šumavských řit, ale vydělat. Tudíž tím, že se podbízí, má jako puštěný ze řetězu – nejen obsahově všechno vypadalo velice umírněně. Teprve
pověstí? šanci oslovit početnější publikum. (píše dost otevřeně), ale hlavně formálně. později jsem zjistil, že k nějaké výtržnosti
Třeba ta metalová encyklopedie, to byl Hraje si se slovy, neologismy, má tam slovní došlo na obchodním patře LIFFE (Londýn-
obyčejný kšeft. Pokud jde ale o Šumavu, O totéž jde přece i těm barevným spo­ hříčky, složitá souvětí, v podstatě jako kdy- ská burza temínovaných operací a opcí), ale
mně se ty příběhy vždycky moc líbily. Navíc lečenským magazínům na křídovém bys zkřížila jeho román Na cestě s Joyceo- celkově z toho střetu vyšel kapitalismus
pocházím z Chebu, takže jsem to měl na papíře, v kterých jsi řadu let pracoval. vým Odysseem, anebo ještě spíš s Finne- vítězně. Vtipálci mezi obchodníky s ter-
Šumavu kousek. A bylo jen otázkou času, Jak se může člověk tvého ražení sžít ganem. Byl to fakt záhul, a to ještě musím mínovanými opcemi v barevných sáčkách
kdy se dostanu k německým originálům. s takovým přístupem ke kultuře? poděkovat redaktorovi Vítkovi Penkalovi, vytiskli na kopírce stovky padesátilibro-
Objevil jsem je v univerzitní knihovně, kde Zřejmě narážíš na mé působení v české který mi v zápase s Kerouacovými slovními vých bankovek a hodili je dolů na své oče-
jsem pak trávil nad starými německými mutaci časopisu Rolling Stone a v Instinktu… houštinami hodně pomohl. Kniha už je ale kávané agresory. Když se několik odváž-
časopisy z konce 19. a počátku 20. století V Rolling Stonu jsem byl šéfredaktorem, naštěstí v sazbě. Musím se přiznat, že ke nějších demonstrantů pokusilo vystoupat
spoustu času, protože domů mi je nepůjčili. takže jsem tvář toho časopisu sám určo- konci už mi to dost lezlo na palici a začínal po eskalátoru do budovy, někdo zapnul
Historie z konce 70. let se tak zase opako- val, a to dost nekompromisně. To byl také jsem pomalu, ale jistě Kerouaca za všechny zpátečku na jezdicích schodech a všichni
vala: Začal jsem je překládat nejdřív jen pro důvod, proč mě tam vydavatel nechal šéfo- ty „naschvály“ nenávidět. skončili dole na hromadě. I v centru, kde
kamarády a pak z toho najednou byly dvě vat jenom rok. Nedávno jsem doma trochu Ptala ses ale, na čem právě teď dělám. bylo o něco větší vzrušení, došlo vlastně
knížky. uklízel a našel pár starých čísel. Chvíli jsem Takže, jestli si vzpomínáš, v roce 1991 tu jen k jedinému incidentu – byla poničena
Ty máš ale spíš na mysli určitou nepodob- v nich listoval a můžu ti říct, že ani po těch vyšly od Burroughse Dopisy o yage, v tako- socha Winstona Churchilla a někdo rozbil
nost s ostatními mými překlady, jenže ta je jedenácti letech, co jsem byl z postu šéfre- vém dvojsvazku společně s Teploušem… výlohu u McDonalda. Bylo to deprimující.
jen zdánlivá. Ty texty jsou stejně autentické, daktora odejit, jsem nenašel nic, za co bych Ať to kdo bral jakkoliv, v žádném případě to
jako byly texty beatniků. Vem si to ještě se dnes musel stydět. Mluvil jsem o tom Ano, mám je dokonce doma. nebyl pokus o revoluci.“
jinak: Jan Zábrana překládal vedle beat- s Martinem Kontrou, který mi tehdy dělal Před čtyřmi lety vyšly v Americe znovu, V závěru své knihy jde G. Anderson „do
niků například Ivana Bunina nebo Sergeje editora (dnes je editorem Respektu), a i on jako kritické vydání, a byla k nim připojena sebe“ a apeluje na všechny Cityboye, aby si
Jesenina. A co s nimi má společného Allen měl stejný názor. objemná studie, která obrátila úplně naruby utáhli opasky, žili skromněji, začali platit daně
Ginsberg? Vůbec nic. Anebo o tom aspoň V Instinktu jsem byl několik let vedoucím všechno, co se o téhle knize vědělo a co si a část svých nemravných zisků odevzdali cha-
nevím. kulturní rubriky, ve které jsem se snažil o ní lidé mysleli, a taky úplně rozmetala ritě. Jelikož si však uvědomuje, že nikdo z nich
psát o svých „srdečních záležitostech“. všechny představy o jejím vzniku. A ještě se ničeho nevzdá dobrovolně, volá po změně
Václav Cílek se zmiňuje ve své knize A když jsem dostal za úkol napsat o nějaké je teď k Dopisům připojen neznámý, dosud systému, větší státní regulaci finančních trhů
Borgesův svět o setkání s tebou právě mediální hvězdě, jako je například Madonna nepublikovaný materiál, který se tehdy a v neposlední řadě po pouličních výtržnos-
na Šumavě a o debatě, kterou jste spolu nebo Paris Hilton, tak jsem se snažil nepsat z nějakých, dnes už nedohledatelných tech, jež to celé odstartují a „proti kterým
vedli „o moderním spiritismu a masové to nějak obdivně, ale objektivně. Ono se dá důvodů v knize neobjevil. Takže tyhle dva byly britské nepokoje kvůli místním daním
hypnóze“… Přiznám se, že jsem si vás psát kvalitně i o různých pokleslých věcech, „bonusy“ teď taky překládám. A kromě toho koncem osmdesátých let v londýnských uli-
okamžitě představila jako ony Staš­ nad kterými se člověk normálně ušklíbne. se chystám přeložit další dva romány Willia- cích nevinným shromážděním skautských
kovy „blouznivce našich hor“. Ne vždycky přece platí, že kdo se maže hov- ma Gibsona, které společně s Neuromance- oddílů“. Čas ukáže, zda je to jen další z mnoha
Cha, cha! Kdepak, to bylo daleko prozaič- nem, tak taky smrdí. Pouhým překládáním rem tvoří volnou trilogii. utopií, či nikoliv.
tější. Točili jsme pro Českou televizi jeden se v Čechách většinou neuživíš, a pokud Připravila Svatava Antošová Svatava Antošová
tvar 04/11/5
BeLeTRie
vize codyho
Bylo by to nesmírně zvláštní, kdybych se k němu, a na něm kýbl a obrácený košík na
s Codym porval. Byl bych připravenej zabíjet. jablka – prkna opřená o dům – na dvorku
Ano, mohli bychom jeden druhého zabít, já je bordel, taky třeba starý kotel na ohřívání
Jack Kerouac jeho nebo on mě, ať už by měl štěstí kdoko- vody ve vysoké trávě, kusy promáčeného
úRyVeK liv; takovou on má páru, a s takovou vervou psího sucharu – a jeden zapadlý starodávný
jsem se dokázal prát, a pořád bych ještě mohl, auťák, zhroucený na špalcích, jako kdyby byl
a možná bych i teď měl sílu na to, držet si na výstavě, vyřazený z provozu, úplně vyku-
Teprve včera mi Cody řekl, a nikdo mi něco děti a v březnu si dělá starosti s Daněmi, ho se smíchem od těla – to ale nepřipadá chaný až na pásy kůže, bodavá péra ze seda-
takového neřekl za celý rok, „Mám tě rád, naslouchá napjatě katastrofickým zprávám v úvahu, on není žádné vzpurné děcko, co se del, koudel z vycpávek, staré červené zrezi-
brácho, tohle si musíš užít, kámo, musíš to z rozhlasových stanic, a taky všem možným pere, ale běsnící vražedný chlap. vělé ciferníky a prasklý volant, takže se o něj
vědět“. A já si náhle uvědomil, že ženy, ta divokým drmolivým nestřídmostem, které může člověk říznout, slepé světlomety, zadní
ztělesnění vůně mě budou také milovat, vycházejí z mozků uštvaných scenáristů roz- • • • kufr, kde si ptáci dělali hnízda a sníh společně
skutečnost, na kterou jsem zapomněl, ve vší hlasových pořadů, co nemůžou inkasovat s jarem tam vyhnal nízkou zelenou úrodu
té temnotě lopotění snaživé duše v podze- svoje šeky, zatímco píšou vnitřnímu okres- A teď holky. Dům stál u trati Union Pacific – staré brambory vysypané z pytle, který hni-
mích vědění, s tou malou brzdařskou lucer- nímu státnímu zástupci. Cody není mrtvý. pod vodní nádrží, v rohu shluk zoufale vypa- jou hned vedle náboje pravého předního kola
ničkou, co vydává akorát tak dost světla, aby Je stvořen z toho samého masa a kostí jako dajících baráků, mezi nimi jeden skrovný – dětské hřiště – psi sem chodí chcát – koryto
osvítila jílovité snahy pod Zlatým kopím (pochopitelně) vy nebo já: má krevní řečiště (anglo-severský, a ti jeho blázniví Norové pro náměsíčné krávy za letního deště.
Boha. „Jasně, Cody,“ řekl jsem, „slyšel jsem a žíly jako vy i já, nervový systém, který ho chytili Moby Dicka! A ulovili ho o sto let Byla nedělní noc, a kdyby tu náhodou pro-
tě, jasně, teď už to tutově vím.“ Byl to ten zpravuje o katastrofě nebo růžích, má-li později!) kostel ze svisle kladených prken rachotil vlak, museli byste přestat se vším, co
peyotlový den, soudný den; já scházel ze být májový čas; on, který poslouchá zápasy a ohromné, krémově bílé silo, sahající až do děláte, ztuhnout a čekat. Ty dvě holky nebyla
schodů, klidný jako Indián, s tenorem kolem v košíkové a je nervózní, obvykle si čte nebo nebes a se jménem železniční křižovatky, přesně ta obvyklá americká dvojka hezké se
krku, to znamená, visel mi na kšandě, kterou vykládá a prostě poslouchá ozvěny kundič- opuštěné, deprimující místo, co ani nestálo starou ošklivkou, protože v tomhle případě
jsem měl na krku; nebyl to pouze můj první kovskýho vzrušení v divokých chodbách za to, aby se tam brzdař vychcal, když zasta- ta starší byla mimořádně přitažlivá, jen se
den tenoráka, ale taky porozumění hudbě, šťavnatých středoškolských časů, a výsledek vili, aby nabrali vodu a doplnili uhlí, nádrže, člověk musel podívat pořádně nebo se musel
kdy jsem líhal na zádech nebo nahrbeně stál, hry ho zajímá stejně tolik nebo málo jako vás násypky. Barák byl krapet očouzený od sazí jaksepatří vyznat, aby to na ní poznal, pokud
s tím mým kouzelným saxíkem, poučuju se nebo mě, ale jako vy i já si nenechá ujít ani z trati, a okenní rámy měl proto schválně teda zrovna dneska večer toužil po vášnivém
o prvních pozměněných zárodcích v kůlnách špetku tý sexuální potřeby v duši a nechává nalakované jasně červenou – na střeše a po smilnění, skutečná vášeň v černém, při které
hraný syrový nespoutaný radosti, jíž je ame- ji poslouchat ten starej zápas v basketu, jak stěnách hnědé šindele z pískového papíru, na se skřípe zuby, tahle starší – co rezolutně
rický jazz, píseň, nádherná hvízdající pís- se jí zachce (a někdy taky, jako jsme to dělali střeše světle zelené – starobylý, větrem ošle- odvracela od všech pohled, jako kdyby byla
nička, kdy člověk píská do svého saxofonu v New Yorku, než jsem vyrazil s kufrem za haný šedý cihlový komín vystupující ze špi- učitelkou, které to někdo nařídil, ale přesně
a drží ho ve výšce, celou dobu si je vědom májem, tak jsme on i já naslouchali, za mlž- čaté střechy – dřevěná veranda, která vybíhá s tou urputně vynucovanou sebekázní, která
chyb, které může udělat, a současně si uvě- ných nocí na temném manhattanském par- dopředu, šedivá prkna, plná kol, židlí, vnější byla tak směšná a tak sešněrovaná, že jen jen
domuje bezútěšnost chvil, které promrhává, kovišti v boudě, ozářené nahnědlým svět- dveře, chránící proti bouřkám, na háčky, bez explodovat, ale až k tomu dojde, pro chlapa
aby si tohle uvědomil, a nechává píseň, tu lem, pitomé a nešťastné, stejně jako boudy klik – a vzadu má přistavěná další křídla, stále bude jen dobré, když bude při tom, aby
píseň, aby ho míjela; a když pak zvednete jeho táty, tak strašně dávno, že se vzpo- menší a omlácenější, postupně, místa, kam zaznamenal obsah celého toho aktu. – Takže
to svoje ságo, vodorovně, jako Lester a Lee mínka krátí a trouchniví, a už se nevyba- se dávají přezůvky, galoše, deštníky, další pří- Cody si toho, i když mu tehdy bylo jenom
Konitz, dujete do něj a vypískáváte z něj, vuje, mrtvá v prachu, s nadějí, že tam zůsta- stavky a kůlny, také z šedých prken, a nako- patnáct, na ní hned napoprvé všimnul, pro-
z toho jeho železa, perfektní harmonickou neme naživu, budeme poslouchat pokřik nec malý venkovní hajzlík, takový, co na něm tože to byl jeho zvyk, dělat soudy co možná
notu v tomhle momentě melodie, popové fanoušků košíkové a matematickou muziku visí laciná anglická lucerna – na dvorku starý nejdřív, aby neztrácel čas nějakými úvodními
melodie, písně, živoucí americké melodické skvělého rozhlasového hlasatele atletiky sešlý příborník, dvířky k domu, přistrčený běžnými čau, tak jak je, já sem Joe a tohle je
symfonie, která mi zní neustále v hlavě (Marty Glickman), „A-chystá se-házet-na-
a je parádním akordem tóniny, úžasnými, koš-obouruč, šuuup“, „A zpět na přední

ozvěnou znějícími aranžmá doširoka roz- část hřiště, pas“, „Po středové čáře, střela“, iNZeRCe
ložených oktáv, v nichž jako na Pilíři Arkád „Mimo lajny, pokračování ve hře“, „Don De
Jazzu, Moderního Jazzu, hromadící se svě- Short jde na čáru trestného hodu“, „Mor-
tové hudby, celého světa, chrlí píseň, a nejen ton s míčem v pravém předním rohu“, „Šest
to, ale s odkazem na dokonalou srdcervoucí minut ve čtvrté a poslední čtvrtině“, „Tohle
harmonii – stejně jako je láska odkazem na vysílání z hřiště vám přináší“ – „Nepovedlo
Boha. Vídal jsem, jak veškerá muzika vplý- se, sebral mu ho Sesalush ze Stamfordu,
vala do úžasné Abstrakce, jež se blíží – Ab- přihrávka Thorpovi, zpět Sexovi, předává
straktní válka (jako teď), Abstraktní umění, Jamesovi a James stř-ííí-lííí na koš, je dlouhý,
Abstraktní moderní symfonická hudba bože, jéé, šuuup, jupíí“ (Kundoječky – „Šel
vycházející z klasiky, Abstraktní reklama, dovnitř a ven a zase dovnitř, naprostá sen-
Abstraktní baseball (televizní a další pokroky zace!“) – Cody ale není skvělý, protože je prů-
později), Abstraktní drama a Abstraktní měrný. Viděl jsem v jeho oku hvězdu Anděla,
román, a Abstraktní hraní moderního jazzu krásu jeho hnědých očí a klíčních kostí;
měkkým tónem tenory, kouzelné, vzdálené, a také jsem si povšiml krásy jeho dětí a jeho
vybízející, stoupající vzhůru, kotě-jeď-do- podílu na uspořádání jejich životů; jeho syn
New Yorku v přívalu všeho. Viděl jsem taky má v kolébce vzezření Beethovena; jeho
smutnou pobledlou tvář tenorsaxofonisty, dcera Gaby ohromný a opravdový dětský žal
a v mé vlastní tváři, Stana Getze, Brew Moo- velkých svatých a řádových sester; Emily je
rea, Gerryho Mulligana, Jimmyho Forda, Císařovnou, bude kalit kralování a vymění
pohádkové altkaře v rudých košilích, jako hedvábnou rukavičku za obrněnou pěst
ten, co jsme ho s Codym viděli v Chicagu, ale – možná; nebo bude ronit slzy, za noci bude
k tomu se dostanu za chvilku; Charlie Par- naříkat ve sněhu. Cody asi nemůže být prů-
ker, Sonny Stitt, Lester Young, Joe Holliday měrný, protože jsem ho předtím nikdy nevi-
a mystický James Moody a ten jeho King děl. Nikoho z vás jsem předtím neviděl. Sám
Pleasure; jména jako jména velkých ang- jsem cizincem v tomto „průměrném“ světě.
lických básníků, jako jména Googe, Smart, Budiž, všichni se setkáme v pekle a zosnu-
Cowley a Vaughan, Sidney a George Her- jeme další pletichy. Julien Lucifer, ten bude
bert; nebyl to Spencerův nevlastní bratra- Novým Andělem a Mouřenínem se satan-
nec Robert Johnson, kdo napsal ty temné skými křídly, co spustí Infernální Revoluci
a neznámé fantastické hymny, jež vpletl do silou svého jazyka. V takové Revoluci vidím
chórů neobyčejných nekonečných dramat Codyho, jak tam prostě stojí v davu a ani
o pěti dějstvích, vyplněných komickými se nedívá; za některých odpolední pere
postavami, abstrahovanými z blakeovských v pračce na verandě, zcela bez výrazu v tváři.
delirií, která psal na ulicích a na šibenicích Proč by tedy měl být průměrný? Je tajemný
o půlnoci, když ho lapili a vsadili do basy za jako mráz.
to, že vnikl na pozemek Koruny? Kdo bude Věří v peníze, chodí do práce, utrácí je
znát osud Brewa Moorea, jehož jsem viděl a stále v ně věří – vydává energii na utrácení
jako ducha na chodníku; měl strašně vlasů peněz, jedno požírá druhé. Jako že je Bůh
a chodí tak, že mlátí do sebe rukama a vy se nade mnou, věřím v Církev; v – jednou za mě
musíte ještě jednou kouknout, než se začnete vyzváněli, zadarmo.
bát (ehm). A jak asi vypadal Clyde Cockma- Ale fakt, že někdo má potřebu říct „Mám
ster, podřadný anglický básník, ten, co nosil tě rád“, i když pochopitelně nemusí (a taky
dřevěné uhlí... teď ale nemůžeme ztrácet čas. z toho, že to řekl mně), mě těší; také to řeknu,
Když jsem scházel z těch schodů, byl jsem řeknu to ženám, které miluju, a mužům (jako
tak zabraný do muziky, že jsem si nevzpo- je Cody), které mám rád. Jen o několik hodin
mněl, že mi Cody řekl, že mě má rád, až do, později jsme si v autě nadávali jako dva chlapi,
až druhý den nebo tak nějak. Ne, Cody není co jen jen vyletět a začít se rvát na chodníku;
mrtev; Cody je průměrný chlap, Cody je chlá- u Codyho je to zcela možné a jsem stále při-
pek, co maká, aby se uživil, a má ženu a malé praven na cokoliv, ať už je to tak nebo tak.
tvar 04/11/6
Bill, hahaha, tápání – v tom momentě, kdy Frankem, střihnu to za roh do Malého Har- holka, co má obličej jako Joe Louis) strávíme veškeré její moci, vlhkost na drátěném plotě
sestoupil z tmavého prahu auta, stál na roz- lemu, na scénu parádních jazzových jam celý den tím, že pojíždíme bez cíle sem a tam zatroubila na poplach, abych uvěřil, stál
bláceném dvorku (v téhle části Wyomingu sessions osmačtyřicátého a devětačtyřicá- a s touhle neurčitou, nevyzpytatelnou, užva- jsem na haldách písku s duší dokořán, nejen
pršelo) a uviděl ty dvě holky, jak tam stojí tého roku, a jediná holka, co jsem zatím ve něnou, ale děsně fatalistickou a tragickou že jsem ztrátu přijal, celý jsem z ní stvořen
tváří v tvář prudkýmu útoku, který, to jim městě opíchal, černá animírka, zničená žen- zarputilostí Codyho a jeho otců a těch parád- – jsem ale také tvořen Codym – který jezdil
bylo jasný, od takovýhle party, co byla v autě, ská, Marie, zaháčkoval jsem tam její neteř, ních drsnejch vandráků a vytrvalejch spiťarů v deseti letech dobytčáky z Nového Mexika
musí přijít, rozhodnul se – prostě, která je černou Lulu, vysokou a jako proutek, volám smrti a zkušenosti ve světě, Cody prostě do L. A. s bochníkem chleba v podpaží (visel
nejlepší. Mladší, která se jmenovala Marie, Codymu rozpálený vzrušením (je v posteli jede dál a dál, když předtím přesedlal na na tyči) (nad spřáhly), který přišel v devíti
byla příkladem takové té medově sladké a píchá s E.), pospíchá ven, („Hoď sebou, starý pontiac model ’32, tragickou kraksnu o matku, otec byl vandrák, alkoholik, nasá-
malé buchtičky plné rozkoší, sexy, se zlatými Cody, oslavíme tvoje narozeniny“, má je ten mlhy, jezdíme nahoru a dolů po neuvěřitel- val víno, bratr si ho vůbec nevšímal anebo na
a zářivými vlasy, co jsou k vidění na ilustra- den, 8. února), přijel tam, uprostřed noci, ve ných shakespearovských kouzelných vršcích něm (jako po několik let Jim) prováděl své
cích dívek s Coca-Colou ve stáncích s nápoji, stejšnu, všichni se tam naskládaj a vyrazíme kalifornského venkova, teplý den, havajské krutosti (drsné kamarádství a tvrdá škola)
s obdobně krásnými růžolícími hochy, a tak najít našeho člověka přes drogy, Charleyho, košile, lesy, bereme holky zpátky na sídliště, – ke Codymu se žádný mírný Ben nepřidal,
strašně, tak neuvěřitelně to odpovídalo co má metr pětadvacet, je na ulici, plác, tráva, přichází brácha, aby si odvedl Lulu, nevšímá sedal sám u kolejí. Všechny ty myšlenky,
tomu, co kluci chtěli, že je vyplašilo, že ji tam a u něj v pokoji, než se rozkoukáte, rozjede si ničeho, ztrácejí se, pozdní sobotní odpo- které Codyho při práci napadají, věci, které
vidí před sebou, jak na ně upřeně hledí, ptá- se svlíkací poker a Lulu musí prohrát! V hro- ledne, rudé slunce padá na vše, přichází noc, si škrábe tužkou („zamotal se do skličujícího
ček v hrsti – s naducanými pažemi, příslibem bovém tichu, za hihňání, se před námi začala nevázaná sobotní noc ve Frisku plná juchání Obispa, se smutným Bucklem a ještě smut-
opravdovosti dvou překrásných koziček trčí- svlékat – úžasný kozy, ramena, nohy, stehna, a Lulu je už nalitá a zničila si kabát; no, Cody nější Helenou“) – první den v tomhle depu,
cích z nádherně hebkého kašmírového sve- bříško, pupík, od hlavy až k patě úplně jako a já jsme se vrátili do domu, schlíplí, k ženě, kdy jsme se v prosincovém rozbřesku téměř
tru, vykrouženým obočím a malou měkoun- Betty Grableová, celá černá – mňam, a Char- hystericky kolébající dítě ve tmě. Cody si vedli pod paží a všechno bylo v naprosté
kou bláznivou pusinkou jako prdýlka. Začnu ley, co má metr pětadvacet a je posedlej to po dnech bolavého domácího ticha chce pohodě – ach, všechna ta jitra, kdy trpíte
ale znova. sexem, narodil se a vyrostl v Panamě, kde je vyžehlit, vidíte? a všechno je to nadarmo, zapomnětlivost
jeho táta velkej šmelinář, a taky má metr pět- a přirozená a nevyhnutelná prázdnota lidí
• • • advacet, z ní nespustí oči, Cody jen povídá • • • – a Cody je nakonec také prázdný. Strome,
„D-Oo-pr-déélee“, tak nějak, a já jen zírám, strome, jak se tak košatě držíš, přísahu mi
Tragická sobota ve Frisku. Vracím se domů a júúú, její kámoška se taky dívá, je čerstvě Přesto, ano, je tu Cody Pomeray... švihá do slož: slib, že ta moje hvězda lítosti pro mě
z práce, za temné noci, přemýšlím nad z polepšovny (jméno jsem zapomněl), vyprá- práce. Nad Oaklandem svítá a z modré laguny stále plane. A teď se objevují letky šálících
tím, jak pojedu do Friska zadara vlakem na věla nám o tom, jaký to tam je, jak holky, na východě se rodí nový den, tichý smutný černých ptáků letících bledostí Východu, jit-
režijku, myslím na Codyho, rudé neóny, noc, když zteplaj, tak je strčej samotný do nějaký vlek náklaďáku Coast Line zahálí u skele- řenka se dotýká rty v tomhle pobledlém nebi,
a místo toho, cestou domů, si dám pár piv boudy, všechny holky zteplaj, černý jedou po tového skladiště v jemném úsvitu, kdy celá které je jako kůlna, chvěje se a sere jiskry
v tom nejdivočejším baru v Americe, na rohu mexikánskejch, Cody tráví celý deštivý dny Amerika pochoduje do nejzazší výspy této světla a snášející se vodopády a zvlhle zvět-
Třetí a Howardovy, zelenej anton je tam kaž- tím, že se zašívá před ženou a poslouchá his- země, do Kalifornie, která každého přijme šuje obrovskou prcku pro ptáky očí, kteří za
dou hodinu, my tam prostě musíme chlas- torky těch pěti barevných sester a a sestřenic, – v depu cinká zvonec lokomotivy, v kanceláři jejího Úsvitu kokrhají nad ploty Zlatého jihu
tat, ty i já, někdy teda, ty vole, každopádně co se motaj po Mariině sídlištním kvartýru, mistra je klid, na silnici opět padá rosa a jako Ameriky.
se ale naleju, prachy mi padaj na podlahu, s lenivejma chlapama kolem, Cody sedí na vždy kolem projíždí ospalý rachotící náklaďák, Sbohem, Cody – tvé rty ve chvílích vyrov-
jsem ožebranej, pouštím desky Ruth Brow- posteli a vyhuluje a celý den se s holkama „vytancovaný“ pracovní boty a tajnůstkářství naného přemýšlení a nově nalezené zod-
nový, plný divokýho rytmu, mezi ožralými pohihňává – Lulu se začne stydět a obléká za temného jitra, to jede Cody na režijku do povědné dobroty jsou tak ztichlé, nevyjde
barevnými kurvami notoričkami a černochy se, převléknutá; a od té doby jenom samá Watsonville, kde chtěl, aby žila Joanna i ta z nich ani ten sebeslabší zvuk a matou se
a bílými spiťary, co se melou v pochcaný pohroma, Cody vypálí, aby přinesl od ženy druhá dívka a já a jednou tam bude s nářkem smyslem pro přirozenost jako světla automo-
cimře, kde táhne, kde sáknou po zdi dolů fleky, trávu, a taky kvůli pocitu viny, že pláchnul, chodit ke svému hrobu s Evelyn. – Strom se bilu odrážející se od lesklého nátěru nádrže
naprosto ten nejdivočejší bar v Americe, já čekala v noci, teď vzlyká, a já, ožralej, beru pod modrými jitřními hvězdami ani nepo- na chodníku, je to velice bezprostřední, tak
ale nafasoval klíče, brzdařskou lucernu, prši- dvě holky do Codyho potemnělého domu, hne, stejně jako v Selmě, Sabinalu a Alabamě. tiché, a tohle vše, jako pták křižující úsvitem
plášť a je mi fajn a připadám si jako blázen, stojíme bez dechu u kolíbky, kde spí Malej – Jsem blázen, nad světem a nad mým bláz- a hledající místo, kde přeletět hory a moře za
i když ty poldové, co tam přijeli, aby sbalili Timmy Pomeray, a Evelyn vzlyká a vyvádí nivým životem vzchází nový den, jsem blá- městem na konci země.
pár hotovejch ožralů, obvykle přistěhovalce a vyhazuje nás, a tak jdeme, dvě holky a Cody zen, miloval jsem modravé úsvity nad dosti- Adios, tobě, který jsi na kolejích pozoroval,
z Alabamy, z mrazírenskejch lodí, mi povídaj, a já, hotovej, jedeme do kalifornských lesů, hovými dráhami a vsadil jsem si, Ioway byl jak slunce zapadá, vedle mě, a
„Zdržíš se tady dlouho?“, a myslí tím, padej, abychom tam rozjeli orgie, ale jedna holka stejně sladký jako jeho jméno, mé srdce se usmíval ses –
tady nemáš co pohledávat, já ale zůstávám, zdrhne (Carol), Lulu se mnou zůstává, Lulu poddalo a vyšlo v mlhavé jarní noci divoké Adios, Králi.
opíjím se, kámoším se s chytrým barevným ale vytuhne, a tak (přidala se k nám další a sladké Ameriky vstříc osamělým zvukům, Z angličtiny přeložil Josef Rauvolf

JAK SeS měLA, HeLeNo?
dem, nebo horem. Musíš to ale umět, musíš měl nádor na mozku a jel na dovolenou
vědět, kde začít. A když mě dali do kurtu, ty a tam umřel.
myslíš, že sem tam byla nějak dlouho? Tak- A jednou mě přijali a já měla tenkrát asi
hle sem to vzala a urvala. Protože ty myslíš, štyrycet kilo, to mi bylo asi tak devatenáct.
že pro člověka, kterej má na něco vztek, že Dali mi výživovej inzulín. To tě má donutit,
to je těžký? Neni. Nejedny kurty pode mnou abys víc jedl, ale já takhle byla asi dvakrát
praskly, nejedny, přervala sem řemeny, roz- mrtvá. Protože voni nevěděli, že sem epilep-
vázala si nohy, rozpárala síť a za chvíli sem tička, dávali mi to asi tejden a já jim spadla
byla na kuřárně. A holky mi řikaly, co tady do toho ringu, takže mě pak krmili hadičkou.
děláš, Helo, máš bejt přece v kleci. A já jim A potom mě museli koupat a všechno, málem
řikám, dejte mi čouda a nekecejte! A pak mě sem to vzdala. A podruhý, když sem byla na
zas chytli a dali mi další injekce. tom inzulínu, to sme měli vstát při vizitě
Anebo prdelošoky. To byla taková be- z postelí, ale já už o sobě nevěděla, ležela sem
dynka, musel sis lehnout na břicho, takhle přikrytá pod dekou. A byla sem tak hubená,
tě chytli, ruce ti drželi a takhle ti dávali že nebylo poznat, že pod tou dekou někdo je.
elektrický rány do zadku. A to bylo něco. A ta kamarádka, Věrka, co ležela vedle mě, jim
Dostals to za každou maličkost. Proto sem řiká, že pod tou peřinou leží Helena. A voni
taky přišla o to dítě, co sem čekala s tim mě odkryli a já byla úplně zmodralá a v bez-
blbečkem, s tim Jardou. Ty prdelošoky, to vědomí. A to měli tenkrát pěkně sevřený
bolí jako sviňa, nikomu bych to nepřála. prdele, hned mě obživovali. A potom přišla
Já na nich byla nejmíň stokrát. Protože já primářka a koukala do mejch papírů, kde bylo
sem to většinou dostávala, že sem někoho úplně jasně napsaný, že sem epileptička a že
bránila, nebo sem někomu dala přes držku, nesmím dostávat inzulín. A vona hned, kterej
Helena Skalická, Hlavy, akvarel, 12. 9. 2010 když mi ukrad cigára, nebo sem se nepodvo- blbec jí to napsal? A já jí řikám, paní primářko,
lila sestrám, odmlouvala a držkovala. A za to ste byla vy. A vona řiká, to neni možný.
Furt jenom držet hubu a zpátečku. Už na stane zpátky. A voni mu to neuměj vysvětlit, pět minut už sem byla na prdelošokách, to Já sem se dycky přikrejvala dekou – tak-
tom příjmu, nechtěls to dát dobrovolně, tak neuměj, pokaždý jenom, dejte to sem, dejte se s tebou nikdo nepárá. A když to skončilo, hle. Sem prostě zvyklá už od dětství, že si
to z tebe strhali, jedna paní třeba přišla na to sem a tohle podepište! A když nepodepí- cejtila sem se docela dobře, jenom sem se lehnu pod deku, ležim na zádech natažená
příjem a ty sestry jí utrhly kus ucha, protože šeš, dostaneš neklidovku a podepíšeš všecko. nemohla posadit na prdel – a když sis na do jedný roviny, deku přes hlavu. Já to mám
nechtěla odevzdat náušnice. Voni se tam A já sem jim dycky podepsala cokoliv, řekla to vzpomněl, hned tě brnělo celý tělo. Ale jako zvyk, protože já se takhle schovávala
chovaj jako totální bestie, přijde tam člověk, sem jim, dejte to sem, kurva, já vám to pode- unavená sem z toho nebyla, účinkovalo to dycky pod peřinu před fotrem. A dodnes mě
kterej je nemocnej, a voni se na něj vrhnou píšu a polibte mi prdel. na mě spíš obráceně, byla sem ještě víc agre- to nikdo neodnaučil a nikdy mě to neodna-
a úplně ho rozjedou, místo aby ho uklid- Za každou ptákovinu seš v síti. Já tam sivní. Protože já sem si nikdy nenechala nic učí. A tady na liberecký psychiatrii za mnou
nili. A voni ty pacienti dycky z chodby kou- byla kolikrát, něco mi řekli a já jim dala líbit, i když sem věděla, že za to dostanu. dycky chodili a pořád mě chtěli odkrejvat,
kaj na toho rozjetýho příjma. A ten člověk, přes držku a šla sem, protože sem byla agre- Protože já sem jak ta vopice, já sem naučená, ale jak mě odkryli, tak já na ně: Vy svině,
když vidí, jak to tam vypadá, jak tam na něj sivní. Jenže já jim tu síť rozpárala, a už mě že řikám svý názory nahlas, což voni nemaj nechte mě bejt, já chci zůstat pod dekou.
všichni koukaj, tak se ještě víc rozpumpuje, zas měli na chodbě. Protože ty provazy se rádi. A taky sem moc ráda, že ten sviňák, A voni pořád nemohli přijít na to proč.
nechce dát nic, bojí se, že už to nikdy nedo- daj takhle rozšmodrchat a buď vylezeš spo- ten primář z tý pětky, že chcípnul, protože Připravil Pavel Novotný
tvar 04/11/7
STUDie
příhody skotského lékaře
Petr Anténe
mySTiFiKACe A meTAFiKCe V GRAyoVě RomÁNU UBoŽÁČCi
Skot Alasdair Gray (nar. 1934), jehož dílo je těsně spjato s městem Glasgow, patří tento rozsáhlý text od tehdy zcela nezná- na kráse je pod vlasy skrytá podélná jizva,
už od svého pozdního románového debutu Lanark (1981) k nejvýznamnějším sou­ mého autora. má spoustu dalších obdivovatelů, z nichž si
časným britským prozaikům. Český čtenář má vedle Lanarka (česky 2002 v pře­ Po těchto dílčích úpravách byl tedy román vybere Baxterova přítele a kolegu, vypravěče
kladu Barbory Punge Puchalské) z Grayova stále se rozrůstajícího díla zatím k dis­ „upravovatelem“ uznán hodným opětovného románu McCandlesse. Bella tak na rozdíl od
pozici pouze autorův třetí román Něco z kůže (Something Leather, 1990, česky 1999 vydání. Geneze textu ale není jediným téma- Frankensteinova monstra nezpůsobí žádné
v překladu Tomáše Hrácha). tem autorových mystifikací, neboť Gray ztráty na životech, pouze jedno velké zkla-
se podobně dovolává i autenticity příběhu mání. Godwina si Bella váží, dokonce ho
Zatímco rozsáhlý Lanark s podtitulem Život Frankensteinovská parodie? v knize popsaného. Skutečnost, že koncem oslovuje God, což není jen praktická zkratka
ve čtyřech knihách v sobě propojuje realistic- Text románu byl, společně s přiloženým února 1881 bylo v Glasgow údajně oživeno jeho křestního jména, ale zároveň anglicky
kou a dystopickou dějovou linii, Něco z kůže dopisem, který prý napsala jedna z romá- mrtvé tělo, vylovené z řeky Clyde, je tak Bůh. Její rozhodnutí se ale přesto jeví jako
je realistický text na pomezí románu a sou- nových postav, údajně nalezen Grayovými vysvětlována úspěchy skotské experimen- pochopitelné, neboť v Ubožáčcích vzezření
boru povídek. Literární kritika ale vedle přáteli a pracovníky glasgowského muzea tální medicíny, takže Grayovi i přes tento Frankensteinova monstra do jisté míry pře-
Lanarka vyzdvihla především Grayův čtvrtý Michaelem Donnellym a Estel Kingovou, dílčí motiv nic nebrání považovat knihu bírá právě stvořitel Baxter, který má tolik
román Ubožáčci (Poor Things, 1992), který v budově určené k demolici v sedmdesátých za McCandlessův věrohodný portrét jeho rozmanitých zdravotních problémů, že ho
do češtiny dosud přeložen nebyl. V tomto letech dvacátého století. Gray zde kritizuje excentrického přítele. Gray tedy nemůže drží při životě jen jeho výjimečné znalosti
díle se autor vrátil k fantastickým moti- politiku glasgowské městské rady, která souhlasit s Donnellym, který román ozna- medicíny. McCandless sice není tak skvělý
vům a vytvořil jakousi osobitou parafrázi neposkytuje muzeu dostatek finančních čuje za prózu s prvky černého humoru, do lékař jako jeho kolega, ale je o poznání
slavného románu Frankenstein (1818) Mary prostředků, takže jeho přátelé jsou nuceni níž bylo pouze vsazeno pár skutečných his- fyzicky přitažlivější. Bellu nemusí trápit ani
Shelleyové. hledat pozůstatky pomalu mizející speci- torických událostí. Gray tímto samozřejmě tíživá finanční situace jejího vyvoleného,
Už v předchozích románech Gray jako ficky místní kultury prohledáváním domů naoko popírá skutečnost, že stavebním neboť Baxter svým dvěma jediným přátelům
typický postmoderní autor využil postupy určených ke stržení. Gray v této souvislosti materiálem každého uměleckého textu je ochotně vypomůže.
metafikce a mystifikace. V Lanarkovi je tak rovněž ironicky poznamená, že roku 1990 realita stejně jako fikce. Nutno připomenout, že Bella má těsně po
navzdory čtenářovým očekáváním závě- byl Glasgow vyhlášen evropským hlavním V případě Ubožáčků to platí dvojnásob, svém znovuzrození tělo dospělé ženy, ale
rečná čtvrtá část znenadání přerušena Epi- městem kultury, o čemž se jeho čtenáři neboť kniha je spíše než záznamem objek- mozek (a potažmo uvažování) dítěte. McCand-
logem, který je údajně „příliš důležitý, než aby mohli dočíst už v předchozím románu Něco tivní reality novým zpracováním jiného ima- lessův text je tak rovněž možno vnímat jako
skončil na samém konci“ a v němž s hlavní z kůže. Ani Grayovo zapálení pro skotskou ginativního textu, zmíněného Frankensteina jakýsi zrychlený bildungsroman, popisující
postavou rozmlouvá autor, čímž poskytuje historii mu ale nebrání vzápětí poukázat na Mary Shelleyové, z něhož si Gray vypůjčil Bellino poznávání světa až k životním roz-
interpretační vodítko i čtenáři. Dále je Epilog diskutabilní kvalitu nalezené knihy, do níž základní motiv, stvoření člověka člověkem. hodnutím vdát se za McCandlesse a stát se,
doplněn mystifikujícím, značně nadsazeným bylo nutno před opětovnou publikací pro- Jak bylo nastíněno výše, na rozdíl od Shel- především pod vlivem Baxtera, lékařkou.
Rejstříkem plagiátů, obsahujícím detailní vést pár menších zásahů. leyové, jejíž Frankenstein sám od základů Vzhledem k metatextovým prvkům románu
informace o tom, z kterých děl jiných spi- Gray se tak v úvodu přiznává ke změně stvoří zvětšenou napodobeninu lidského je charakteristické, že Bella se snaží porozu-
sovatelů autor při psaní Lanarka údajně titulu textu z původního Příhody z mladých těla, Grayův, potažmo McCandlessův, doktor mět okolnímu světu prostřednictvím svých
opisoval. Gray zde dovádí do extrému zažité let Archibalda McCandlesse, skotského úřed- Godwin Bysshe Baxter pouze oživí zemřelou vlastních psaných textů na pomezí dopisů
očekávání postmoderního textu jako mno- ního lékaře na Ubožáčci, prý protože každá pětadvacetiletou těhotnou ženu tím, že jí a deníku. Bella začne své zápisky imito-
hovrstevnaté sítě jiných textů a tvrdí, že se z postav románu si tak někdy připadá, vloží do hlavy mozek jejího nenarozeného váním Shakespeara, ale postupně dospěje
rozhodl ulehčit svým kritikům práci s roz- nebo tak nazývá postavy ostatní. Zdlou- lidského plodu. Gray zde výběrem jména své k vlastnímu charakteristickému stylu. V této
šifrováním všech aluzí. Podobně i v románu havý původní název knihy rovněž na Graye postavy záměrně poukazuje na souvislost souvislosti je možno poznamenat, že text
Něco z kůže je lineárně realistické vyprávění nedělal dobrý dojem, neboť mu prý asocio- s Frankensteinem, neboť Godwin je příjmení Frankensteina je rovněž rámován dopisy, jež
narušeno závěrečnou kapitolou, v níž autor val pokleslé romány, kterých vycházely na otce Shelleyové, jemuž autorka román věno- píše své sestře Robert Walton, který líčí své
popisuje okolnosti vzniku knihy a nastiňuje přelomu století spousty. Podobnou skepsi vala, zatímco Bysshe je druhé křestní jméno setkání s Victorem Frankensteinem. Proces
její další možné pokračování. V Ubožáčcích ohledně kvalit nalezeného díla v Grayovi jejího manžela Percy Bysshe Shelleyho. Je změny Bellina stylu má ale zároveň paralelu
ale zachází Gray ještě o krok dál, když román vzbudila i skutečnost, že kniha byla na ale třeba zdůraznit, že Ubožáčci by mohli být i v textu Ubožáčků jako celku, neboť román
od první stránky vydává za nalezený ruko- počátku dvacátého století údajně vydána nazváni dokonce parodií Shelleyové, protože také začíná nápodobou Shelleyové, ale dále
pis, respektive výtisk knihy původně vydané na vlastní náklady autora. Zde si již Gray román přichází s komickou inverzí Fran- se ubírá vlastní cestou.
roku 1909, a sám vystupuje pouze jako edi- pohrává se svou dvojrolí ve vztahu k danému kensteinova tragického příběhu. Na rozdíl Bella má totiž na rozdíl od Frankenstei-
tor a autor úvodu a závěrečných historických textu, kdy vystupuje sice pouze jako autor od Frankensteina, který se zděšeně zřekne nova tvora i minulost, ze které si sice nic
a kritických poznámek. Vzhledem k tomuto úvodu, ale čtenář si je zároveň vědom jeho svého monstra, si totiž Baxter přes veškerou nepamatuje, ale vývoj událostí ji záhy donutí
časovému zasazení textu se tentokrát Gray, autorství knihy jako celku. Možná se Gray snahu nedokáže udržet přízeň svého atrak- si vše připomenout, neboť její svatební
který je tradičně zodpovědný za obrazový takto rovněž vysmívá axiomu, že co se neza- tivního stvoření, jež příznačně pojmenoval obřad s McCandlessem je přerušen zásahem
doprovod svých děl, v úvodu zřekl i autorství mlouvá nakladatelstvím, je nutně nekvalitní Bella Baxterová. Tento introvertní lékař jejího otce, Blaydona Hattersleyho, a jejího
všech ilustrací, jež jsou připsány skotskému – každý čtenář Lanarka se jistě doslechl, že sice daroval Belle život s úmyslem vzít si bývalého manžela, generála Blessingtona.
malíři Williamu Strangovi (1859–1921). trvalo celé roky, než se někdo odhodlal vydat ji za ženu, ale dotyčná, jejíž jedinou vadou Postupně vychází najevo, že oba muži Belle,
FRANCoUZSKé oKNo
O FRANCOUZSKÉM KULTURNíM Tehdy o celém případu podrobně informo- i Philippe Sollers a mnozí další, kteří prohla- obdobným způsobem (naposledy svým
žIvOTĚ REFERUJE val týdeník Nouvel Observateur, a ten inspi- šují, že soudní spor je pokusem o cenzuru. nejnovějším románem Les Petits, ale i tím
LAdISLAvA CHATEAU roval spisovatele Régise Jauffreta ke knize K veřejné petici nyní přistupují i fil- předcházejícím, s názvem Incest), prohla-
s názvem Sévère (Přísně), vydané v březnu moví tvůrci. A jak by také ne, když Hélène šuje ve stejném čísle Le Mondu, že literatura
Má spisovatel vždy a na vše právo? 2010. Autor v ní detailně popisuje celou tra- Fillièresová, režisérka populárního seriálu je jediný prostředek, jak se můžeme přiblížit
gédii, občas se nechá unést fantazií, ale jinak Mafioso, která už podle literární předlohy pravdě. Na závěr si také dovolím jízlivost,
Možná víc než informace o knižních novin- je popis velmi věrný. Poté, co kniha vyšla, se Sévère natáčí film, jehož premiéra je pláno- myslím, že všechny její knihy by se klidně
kách, které jako obvykle v polovině ledna vdova se třemi dětmi a sestra zesnulého vaná na letošní říjen. Zatím se tvrdí, že nej- mohly jmenovat Já. Angotová si totiž dává
přinesla literární příloha Le Mondu, mě ten- rozhodly, že na celou věc nebudou reagovat. problematičtější stránky knihy, na kterých až křečovitě záležet, aby se vše jevilo jako
tokrát zaujala úvaha, zda má romanopisec Zbytek rodiny to tak ale nenechal a podal bankéř nutí jedno ze svých dětí, aby asisto- její prožitek; vše je vyhroceno v přítomném
vždy a na vše právo. Může si neomezeně při- na Jauffreta žalobu. První stání proběhlo valo u jeho sexuálních hrátek, byly prý ve čase, často provokativně.
svojit život člověka a po libosti ho literárně letos 17. ledna, ale soudní pře ještě zdaleka scénáři vynechány… A Jauffret, jak v závěru Angotová nepochybně patří k hlavním
ztvárnit? Proměnit skutečné osoby a jejich neskončila. Advokát sice požaduje odškod- zmiňuje Assouline, se původně chtěl hájit představitelům současného francouzského
osudy ve své literární postavy a zápletky? nění ve výši jednoho jediného eura (a samo- sám, ale nyní svoji obhajobu rád přenechává literárního proudu tzv. autofiction, k tvorbě
Zvláště naléhavě vyvstává tato otázka zřejmě i úhradu veškerých soudních výloh), umělcům. Smyslem mého života není strávit zaměřené hlavně na sebe, na své prožívání,
v souvislosti s osobami významnými, slav- hlavně však žádá, aby kniha byla okamžitě roky tím, že se budu soudit a utrácet peníze na pocity, nálady, na vztah k sobě, ke čtená-
nými a s mediálními hvězdami. stažena z prodeje; považuje za pobuřující leh- (…). Chci jen psát a nic víc, brání se Jauffret. řům, na to, proč píši, nebo zase, proč nepíši.
Na stránkách Le Mondu se nad tímto komyslnost, s jakou autor zasáhl do soukromí Je možné, že soudní pře se protáhne až do Jinými slovy tak trochu „divan“ u Freuda.
tématem zamýšlí francouzský spisovatel rodiny. Tomu se ale tvrdě brání renomované září, ideální nechat vše až na literární podzim, A v tvůrčím zaujetí, aby co nejlépe vyjád-
Pierre Assouline, známý českým čtenářům pařížské nakladatelství Seuil, které knihu zdůrazňuje Assouline a hned jízlivě dodává, řila to, co vidí, co cítí, neváhá často uvádět
zejména jako autor romámu Zákaznice. Ve vydalo. A zastání našel Jauffret i u svých že už teď si můžeme představit procesí signa- podobně jako Régise Jauffret skutečná
své úvaze Literární život připomíná kauzu kolegů. Spisovatel Philippe Djian okamžitě tářů a „soudní tribunál“, jenž zasedne v Café jména žijících osob, protože – podle jejích
bankéře Édouarda Sterna, který byl v roce zorganizoval petici crime contre l´esprit , Flore, známé to pařížské literární kavárně vlastních slov – identické jméno je důležité
2005 v Ženevě nalezen mrtev – ohleduplně zločin proti tvůrčí práci, kterou podepsala na Saint-Germaine-des-Prés, která za své proto, co reprezentuje, tedy nezbytné k umě-
řečeno – v choulostivé situaci. Jeho milenka už desítka předních francouzských intelek- renommée vděčí především Simone de Beau- leckému projevu. Uvidíme, jak spor nakonec
Cécile Brossardová, praktikující sadomaso- tuálů, například Christine Angotová, Marie voirové a Sartrovi. dopadne, jaký výklad soud zvolí. Nejde totiž
chismus, mu čtyřikrát prostřelila hlavu; šla Darrieussecqová, Michel Houellebecq, Ber- Zatímco spisovatelka Christine Ango- jen o otázku teoretickou, nýbrž o otázku, na
do vězení na osm let. nard-Henri Lévy, Jonathan Littell, dokonce tová, která vyvolala nejednou pozornost jejímž řešení závisí velmi závažné důsledky.
tvar 04/11/8


která se v té době jmenovala Victoria, velmi po ruce, a také proto, aby mohla být vždy kami, pod kterými už je opět podepsán mystifikaci, neboť autor tak získává určitý
ublížili. Otec si s dcerou nevěděl rady, tak ji nablízku McCandlessovu příteli Godwinovi. jako autor. Od takto nazvaných poznámek odstup od vlastního textu a dokonce mož-
poslal na vychování do kláštera a po návratu Podle Victoriiny verze událostí dokonce by čtenář logicky očekával informace, které nost tento text z vnějšku komentovat. Gray
ji hrdě provdal za generála Blessingtona, i sám McCandless vzdělaného a pracovi- by mu pomohly lépe porozumět předchá- tuto skutečnost bezesporu využívá ke čte-
slavnou veřejnou figuru a proklamovaný tého Baxtera velmi obdivoval a oženil se s ní zejícímu textu, ale ničeho takového se zde nářovu pobavení a jemné parodii na proces
vzor britské mládeže. Toto manželství se zřejmě proto, že ji vnímal jako Baxterovu příliš nedočká. Například skutečnost, že se vydávání knih z jiného časového období
ale ukázalo být pro Victorii katastrofou. ženskou verzi. Victoria tak dekonstruuje Victoria ve svém dopise s nechutí zmíní, že a jejich interpretaci a kritické hodnocení,
Zatímco viktoriánská společnost, která McCandlessův příběh velké romantické McCandless se ve svém veškerém volném ale samozřejmě rovněž nechává v románu,
považuje za jediný cíl manželského sexu plo- lásky. čase věnoval psaní, vede Graye k uvedení vydávaném za cizí text, zaznít své vlastní
zení dětí, vesměs schvaluje Blessingtonův Podobně jako je v úvodu Grayův názor seznamu dalších údajných McCandlesso- názory. Dvojí časové zasazení románu pak
citový a sexuální chlad, jeho citlivou a smy- připouštějící nadpřirozené jevy konfron- vých knih, včetně jejich synopsí. Některé autorovi umožňuje vyjadřovat se v rámci
slnou ženu nazve erotomankou. Právě nedo- tován s Donnellyovým racionalismem, zde jiné poznámky ale s literaturou nesouvisí jednoho textu zároveň k minulosti i k aktu-
statek sebenaplnění v tomto svazku dožene věrohodnost popsaných událostí popírá ve vůbec a týkají se například architektury álnímu dění. Technika nalezeného rukopisu
těhotnou Victorii k sebevraždě skokem do jménu racionalismu Victoria. Čtenář tak města Glasgow a dalších historických témat. se ukázala být velmi vhodná pro Grayův
řeky Clyde, po němž ji oživí Godwin. má na výběr ze dvou zcela odlišných verzí autorský rukopis, neboť podobnou formu
stejného příběhu. Na jedné straně se čtenář • • • autor později využil také v románech Tvůrce
Mystifikace, racionalismus bude možná zdráhat odmítnout McCand- dějin (A History Maker, 1994) a Zamilovaní
a postmoderna lessův narativ, kterým se tak dlouho bavil, na Kniha jako celek je typickým příkladem staří muži (Old Men In Love, 2007). Nezbývá
Oproti Frankensteinovi, tragickému příběhu, druhé straně je třeba přiznat, že Victoriina fragmentárního postmoderního textu. než doufat, že je jen otázkou času, než se
kterým spíše mimoděk pronikají autorčiny verze poskytuje realistické vysvětlení všech Román využívající princip nalezeného některý z těchto románů objeví i v českém
názory na náboženství a soudobou politiku, dříve popsaných událostí. Text ale rovněž rukopisu je ideálním prostředkem k hravé překladu.
Ubožáčci tak staví společenskou kritiku do naznačuje, že ani sebevětší snaha o racio-

popředí. Tato skutečnost se nejvíce odráží nální uvažování nemusí nutně vést k oprav-
právě v charakterizaci postavy generála dovému poznání skutečnosti, neboť přísně PoZNÁmKA
Blessingtona, jenž se stal karikaturou svého realistická Victoria, která ve svém životě
veřejného obrazu. Generál v důsledku svých horlivě prosazuje ideje socialismu a femi-
četných zranění nemůže pohodlně chodit nismu, je zároveň zcela zaslepená vírou
ani sedět, takže je nucen během přeruše- v pokrok. Victoria tak v dopise datovaném 1.
ného obřadu neustále buďto stát, nebo ležet. 8. 1914 mimoděk odhaluje svůj naivní opti-
Jeho povaha je pak přímým odrazem vikto- mismus a idealismus, když zcela vylučuje
riánské povrchnosti a pokrytectví. I svou možnost vypuknutí ozbrojených konfliktů,
ženu chce generál zpátky jen proto, aby neboť je přesvědčena, že lidstvo bylo dosta-
rozptýlil pomluvy, že se jí zbavil, a očistil si tečně varováno romány H. G. Wellse, než
reputaci. Generál totiž opravdu nežije pro aby se pouštělo do dalších válek.
nic jiného, než aby udržoval svou pověst. Možná ale nemusíme nutně stavět
I pro tak plytkého člověka je ale tato náplň obě zmíněné verze událostí do opozice
života nedostatečná, a tak se před časem a můžeme McCandlessovo vysvětlení Victo-
rozhodl, že raději zemře hrdinskou smrtí. riina původu vnímat jako symbol zdůrazňu-
Proto ta četná zranění, která generál ve sku- jící její tajemný původ. Při zpětném pohledu
tečnosti podstoupil dobrovolně, ve snaze je totiž třeba zdůraznit, že nejasný původ
ukončit svůj nesmyslný život. Toto odhalení mají v románu všechny tři hlavní postavy,
dělá z generála téměř tragickou postavu, ale neboť McCandless i Baxter se oba narodili
zároveň je parodií jeho veřejně proklamova- mimo manželství. McCandless se navíc jen
ného hrdinství. Proto ho Bella právem nazve velmi málo podobá svému otci Scrafflesovi,
ubožáčkem. chudému rolníkovi, který o syna jeví jen
Victoriin otec ale i přes generálovo odpu- pramalý zájem. Godwin je naopak synem
divé vzezření a pokryteckou povahu dceru váženého Sira Colina Baxtera, který byl
přemlouvá, aby se k manželovi vrátila, a to Grayem jistě záměrně obdařen zcela stej-
z ryze finančních důvodů. Když Victoria ným jménem jako současný skotský fotograf,
od generála utekla a hledala útočiště u otce, jehož idealizované fotografie skotské krajiny
poslal ji zpátky, a svůj názor stále nezměnil, se od osmdesátých let minulého století obje- Není kalendář jako KALENdÁŘ ačkoliv ten zvyk předtím neznala – „ale líbil
protože dosud myslí na svůj vlastní prospěch vují na kalendářích a pohlednicích. Podobně se jí“. Následující dvě stránky, už za uzavře-
z jejího bohatství. Prostřednictvím postavy jako tyto fotografie není Grayův Colin Kalendáře všeho druhu zaplavují v lednu ným rokem, vypisují ve zkratce babiččino
Blaydona Hattersleyho je tak v románu kri- Baxter ve skutečnosti zcela takový, jakým se stánky výprodejců. Ale ten můj mezi nimi loučení s lidmi: „Pro každého, kdo k ní přišel,
tizována chamtivost a sobectví. Nakonec zdá. Tento úspěšný a vážený lékař se totiž nenajdete. Přišel mi od vzácné dárkyně měla milé slovo, každého, kdo ji opouštěl, pro-
se ale generálovi Bellu získat zpět nepo- o svého syna stará pouze finančně, zatímco a pochází z NAZARETU. Tak se jmenuje vázel její zrak. Bylo to druhý den po návratu
daří, a nic tedy nebrání její svatbě s McCan- jejich osobní vztah je značně odcizený. Gray dílna z Podzámčí Borovan. V tiráži kalen- dětí... Plamínek života jejího zhasl...“ To
dlessem. Bella tak přijímá jméno Victoria tak román vydávaný za text z počátku dva- dáře se dílna představuje takto: „Středisko odsazení epilogu Babičky mimo čas kalen-
McCandlessová a Archibald své vyprávění cátého století obohacuje o kritiku skotského Nazaret je tu proto, aby lidičky, kteří zápolí dáře, na volné dvě stránky, svědčí o zcela
uzavírá šťastným koncem. venkovana i váženého viktoriánského gen- s nějakými problémy, na to nebyli sami a aby mimořádném citu tvůrců kalendáře pro
Gray ale čtenáře už v úvodu upozornil, že tlemana, dva představitele různých vrstev se těžkostem života jen tak nepoddávali. rytmus díla a pro jeho smysl.
po McCandlessově románu bude následo- společnosti, kteří byli v literatuře často ide- Každá smysluplná práce je zároveň výbornou Následuje „Program pro volný čas 2011“,
vat další text, napsaný jinou z románových alizováni. Grayova hrdost na skotské kořeny terapií, a proto jsou v Nazaretu tři chráněné informace o středisku Nazaret, o tvůr-
postav. Tento dodatek, stylizovaný jako Vic- se ale v románu přesto projevuje Victoriiným dílny a rovněž dvě poskytované sociální služby cích kalendáře a kontaktní adresy. Úplně
toriin dopis o Archibaldově knize věnovaný vyzdvihnutím postavy Godwinovy matky. – Denní centrum a Sociálně terapeutická dílna poslední stránka končí opisem Halasovy
potomstvu, zásadním způsobem převrací Zatímco v McCandlessově podání událostí je – jsou postaveny na řemeslných činnostech. básně Řeč naší Paní. Tomuto díkůvzdání
vyznění celého McCandlessova románu. tato žena zcela okrajovou postavou, Victoria V programu pro volný čas přibližujeme veřej- předchází zásadní slovo o tom, proč Babička.
Victoria rezolutně odmítá způsob, jakým ji jí děkuje, že z ní udělala opravdovou Skotku. nosti i další řemesla a dovednosti a připravu- Nad jeho lapidárností se až tají dech:
„Archie“ v románu charakterizoval, a popi- Tímto dodatečným zaměřením na ženské jeme i různé kulturní a vzdělávací pořady.“ „Babičku Boženy Němcové je možno vnímat
suje se jako obyčejná a praktická žena, „ne postavy se román blíží Grayovu předcho- Zázrak v podobě kalendáře na rok 2011 mnoha způsoby. Jako »venkovskou idylu«, jako
naivní Lucrezia Borgia a La Belle Dame Sans zímu dílu Něco z kůže. má název Božena Němcová BABIČKA. zachycení folklorních tradic, jako únik spisova-
Merci“. Tuto skutečnost vzápětí potvrzuje, Victoria zároveň ve svém dopise manželův Každý měsíc od ledna do prosince má na telky z těžké životní situace, jako chvalozpěv
když McCandlessovy memoáry s fantastic- román obviňuje z rozsáhlého plagiarismu. horní stránce obrázek, dole vedle kalen- české řeči... Možná ze všeho nejvíce je oslavou
kými prvky prohlásí za pouhý únik od prak- Podle jejího tvrzení opisoval především dária s vypsáním dní v týdnu malý výňa- prostého člověka. V době, kdy česká šlechta už
tičtějších a užitečnějších věcí. z knih Budoucí lidstvo (The Coming Race, česky tek z Babičky, psaný dobře čitelným milým jako by ani nebyla a česky mluvili jen plebejci,
Dále Victoria jednoznačně popírá své zno- 1922) Edwarda Bulwer Lyttona, Podivný pří- rukopisem se zesílenou linkou v „obecné Božena Němcová vytvořila z této nouze ctnost.
vuzrození. Nikdy se prý nepokoušela o sebe- pad doktora Jekylla a pana Hyda od Roberta pravdě“, která výpisek na stránce většinou I prostí lidé mohou být ušlechtilí a moudří.
vraždu, ani nebyla těhotná, pouze se roz- Louise Stevensona, Dracula Brama Stokera, uzavírá. Tak kupříkladu březen je nasy- Také to je poselství její Babičky až podnes.“
hodla odejít od manžela, který se jí nechtěl Trilby (česky 1896) George du Mauriera, cen zkratkovitým vyprávěním o tom, jak Podobnou službu národní literatuře
ani dotknout, ale přitom se dozvěděla, že Ona (česky 1907) Henryho Ridera Haggarda, babička pekla chléb. Výňatek končí dvěma neprokazuje Nazaret, Středisko DMCČSH,
o deset let mladší služka s ním čeká dítě. Z případů Sherlocka Holmese a z Carrollovy větami. Z nich první ještě splývá s předcho- poprvé. Jeden z minulých jeho kalen-
Victoriina jizva na hlavě je pak vysvětlena Alenky za zrcadlem. Gray tedy v textu tímto zím textem, druhá ukázku ztučnělým pís- dářů, dovídám se po telefonu, byl věnován
jako důsledek otcova bití. Victoria ale nepo- zdlouhavým seznamem knih, jež jsou vesměs mem uzavírá platnou pravdou: pohádce H. Ch. Andersena, jiný Zahradní-
pírá, že Baxter, u kterého našla po odchodu jen vzdáleně tematicky blízké jeho románu, kovu roku Karla Čapka a ještě jiný Karafiá-
od manžela útočiště, na ní měl veliký vliv. zopakoval model použitý dříve v mystifikač- „Také se babička mrzela vidouc, že se chléb tovým Broučkům.
Pisatelka se dokonce navzdory čtenářovým ním rejstříku plagiátů v Lanarkovi, přičemž při krájení nerovná. Nejvyšší čas objednat si v Borovanech
očekáváním svěřuje, že Godwin byl jedinou své skutečné inspirační zdroje (včetně jedné »Kdo se nerovná s chlebem, nesrovná kalendář na rok 2012. Nevím, jaké literární
opravdovou láskou jejího života, za kte- odborné studie Shelleyina Frankensteina) se s lidmi,« říkala.“ dílo tentokrát zvěční svým výběrem, pís-
rého se nemohla vdát pouze ze zdravotních předtím uvedl v osobním poděkování na mem a ilustracemi, nad jejichž křehkostí
důvodů – Baxter totiž po svém otci údajně samém počátku románu. Zázrak v podobě kalendáře na rok 2011 se tají dech. Že to bude zase prezentace
zdědil syfilis. Naopak poněkud nevýrazného Grayova mystifikace dále pokračuje závě- z Nazaretu na prosinec vybírá z Babičky, jak povznášející, nepochybuju.
McCandlesse si vzala prostě proto, že byl rečnými historickými a kritickými poznám- matka pomáhala své dceři strojit stromek, Jaroslava Janáčková
tvar 04/11/9


úVAHA
my se máme
Zdena Šmídová
KAPiTALiSTiCKÁ NoRmALiZACe A JeJí ZoBRAZeNí V KULTUře
Jak známo, každý rád hodnotí svět podle své životní situace, a proto objektivní rovnováhu, položili značnou část americ- mické krize v mnoha evropských zemích
hodnocení světa bývalo dříve výsadou filozofů. Dnes ovšem u nás svět hodnotí kého bankovního sektoru a vyvolali globální jako formu útěchy pro ty, kterým to myslí
zejména ti, kteří si hodně polepšili a mají se zřejmě velmi dobře. Jak jinak si totiž finanční krizi. bystřeji než současným garniturám politiků,
vysvětlit fakt, že zatímco ve světě existuje intenzivní hledání nové cesty a v umě­ Vzhledem k tomu, že uvedení této hry u nás však dosud téměř chybělo. Uvedení
leckých kruzích probíhá kritika současného vývoje kapitalismu, jehož stadium na Nové scéně poloplného (nechci říct této hry znamená naději, že došlo k pro-
bývá nyní laicky nazýváno „parazitární“ (protože osoby na vrcholu pyramidy, poloprázdného) Národního divadla pro zření aspoň některých divadelních vrstev,
tedy různí ředitelé apod., nemravně vysají hlavní část zisku, aniž by se rozdě­ mě znamenalo jeden z nejradostnějších a proto můžeme čekat obrat k lepšímu, tedy
lili s ostatními, jak bývalo v určitých dobách zvykem), v naší zemi trvá období divadelních zážitků roku 2010, přecházím k ostřejší reflexi současnosti, na jakou jsme
„pochvalování si“, jak se máme dobře, a dokonce je nám shora zakazována kritika rovnou k tomuto divadelnímu představení. zvyklí třeba z Pražského divadelního festi-
jako něco nemorálního, a to přímo v prezidentském novoročním projevu. Přitom V době relativismu, kdy se neustále pochy- valu německého jazyka. Oproti některým
kritika k zastupitelské demokracii nevyvratitelně patří a měla by být volenými buje o základních lidských pravdách, jako sociálně zabedněným uměleckým kruhům,
zastupiteli v jejich vlastním zájmu přímo vyžadována. že se nemá krást, loupit a vraždit, anglický jako jsou například nyní někteří šéfové oper,
dramatik, narozený roku 1948, jako jeden klasičtí hudebníci i jejich manažeři, napří-
Je zajímavé, že v loňském roce významnou tak dvaceti- až třicetileté zpoždění za světo- z posledních velkých kritiků naší doby popi- klad organizátoři Pražského jara, kteří nasa-
měrou k probuzení našeho národa přispěl vým vývojem v názorech na současnou spo- suje bankovní krizi v USA na podzim roku dili na některé lístky na stání cenu 750 Kč,
Václav Havel, jenž u některých svých býva- lečnost západního typu, globální i lokální. 2008 a skutečnost, že kapitalismus přestal nám dramaturgyně Lenka Kolihová Hav-
lých obdivovatelů už delší dobu budil roz- Zatímco v evropských zemích starého na čtyři dny existovat. Taky těm ohrome- líková, překladatel Jakub Škorpil (překlad
paky podivnými přátelstvími s představiteli Západu lidé běžně nazývají naše odstátnění ným divákům, kteří si mysleli něco jiného, vypadal sice jako pracovní verze, ale to se dá
nové oligarchie. Nadace Dagmar a Václava majetku „zpackanou privatizací“ a tážou se, sděluje, že v USA teď mají bankovní socia- upravit) a hlavně režisér Dočekal připravili
Havlových Vize 97 totiž udělila 5. října cenu proč jsme třeba my nebo Maďaři nevyzvali lismus, ale jen „pro bohaté“. Skvělé scénické slastný zážitek léčby pravdou, i když polo-
za rok 2010 profesoru Vídeňské univerzity tyto šikovné počtáře, aby majetek vrátili, čtení v režii šéfa činohry ND Michala Doče- vině národa už dle volebních výsledků byla
Konradu Paulovi Liessmannovi (nar. 1953) nebo alespoň jeho část, protože kumulace kala znamenalo „svěží vítr“ v dramaturgii pravda zřejmá, jen se to tak dobře poslou-
a vydala mu při této příležitosti soubor tak velkého kapitálu v jedněch rukou byla a je naší první scény, jak poznamenal jeden chalo, zejména z jeviště ND. Že by tedy
deseti textů pod názvem Hodnota člověka. „proti dobrým mravům“, což je mimochodem z diváků, a zároveň obrat k lepšímu, protože mohla někdy tahle novodobá „normalizace“
Filosoficko-politické eseje (v překladu Jiřího právnický termín. U nás to vůbec nikoho „angažované“ divadlo mají v časech ekono- skončit a přišlo nějaké „nové myšlení“?
Fialy a Jana Freie). Profesor Liessmann na nenapadne, a to přitom známe Wolkerovu
jaře navštívil Prahu, Akademii věd a Filo- pohádku O milionáři, který ukradl Slunce.
zofickou fakultu UK, kde byl nadšeně vítán LiTeRÁRNí ŽiVoT
četnými posluchači. • • •
Ačkoli už v roce 2008 u nás česky vyšla
jeho Teorie nevzdělanosti – Omyly společnosti Původně jsem chtěla psát jenom o kultur-
vědění (v překladu Jany Zoubkové, nakl. ních událostech z nejrůznějších uměleckých
Academia), naše kulturní a mediální scéna oblastí, například o neobarokním tanci
jako by nebyla Liessmannovými názory pod vedením Andrey Miltnerové ve Studiu
poznamenána. Ojedinělé zmínky nijak Alt@ – Hala 30 v Holešovicích a o baletu
neovlivnily například debatu o státních Svěcení jara v Národním divadle; když však
maturitách či o reformě školství. V knize vidím, jak se nejrůznější tvůrci a myslitelé,
oceněné Vizí 97 promýšlí Liessmann také ale i učitelé a profesoři v okolních zemích,
sjednocenou Evropu: „Když v řečech o Evropě a dokonce i v Novém světě, snaží upozor-
dojde na ideu společenství, pak zpravidla jde ňovat na podivnosti naší doby a zlepšit svět,
o známý problém, že »Evropa« v podobě Evrop- seč jim síly stačí, přikládám svou trošku do
ské unie připadá občanům tohoto svazku států mlýna a balet i tanec nechávám na příště.
jako byrokratická, »studená« politická forma Ve středu 12. ledna 2011 pokřtil v Krás-
panství a organizace, která se orientuje přede- nejch ztrátách v Praze svou další knihu
vším na volnost vnitřního trhu, a tudíž upřed- plodný autor Petr Pithart. Tentokrát je to
nostňuje ekonomii. Citové vazby jsou naproti rozhovor, který s ním vedl evangelický farář
tomu jen slabě rozvinuté: sociální, kulturní, Martin T. Zigmund a jmenuje se Ptám se,
lidská Evropa jako by teprve čekala na svůj tedy jsem. Knihu vydalo nakladatelství Por-
vznik. Evropa potřebuje vedle centrální banky tál. Slavného disidenta a politika není třeba
i duši…“ Zkrátka a dobře, rakouský filozof představovat, a on sám knihou přiblížil
soudí o naší době, že odvržením klasic- známá fakta zřejmě i kvůli mladé generaci,
kého vzdělaní znekulturněla a odstřihla se která rychle dorůstá, zatímco „sametová
od minulosti, čímž zároveň zprimitivněla. revoluce“ se vzdaluje kamsi do nenávratna,
Málokdo to však vidí, protože všechno je ačkoliv mnozí protagonisté listopadu 1989
v rukou technokratů a ekonomů, kterým v politice stále zůstávají...
tyto oblasti vzdělání chybějí. Právník Petr Pithart je přece jenom vzdě-
Filozof vykládá i další témata: „Po čem laný člověk (i když to mezi některými „pros-
touží ten, kdo touží jen po penězích? Klást tými dušemi“ ve sněmovně a v senátu nedá-
foto Tvar
si tuto otázku by mohlo znít divně ve světě, val příliš najevo), přesto na mě v této knize
v němž peníze, jejich vlastnění a usilování působí trochu jako Marie Antoinetta před
o ně už není jen samozřejmostí, nýbrž se stalo vypuknutím Velké francouzské revoluce. Radka Denemarková
jedinou touhou nepotřebující dalšího zdůvod- (Myslím tím známou scénu, kdy se prý ptala,
ňování nebo ospravedlňování. Všechny ostatní proč lid, který si stěžuje, že nemá chleba, H_ALUZORNí KŘEST
touhy lidí – po rozkoši nebo štěstí, po majetku nejí tedy briošky, u nás známé v překladu
nebo kráse, po moci nebo uznání – narážejí na jako koláče.) Neklade si žádné podstatné Pravidelné křty literárně-kulturního časopisu H_aluze už jsou v Max Café v Ústí nad
hranice, rychle se dostávají do oblastí, v nichž otázky, neptá se, kam zmizel zásadní maje- Labem zaběhnutou tradicí a vypadají následovně: Redaktoři nejprve představí nové číslo
se stávají pochybnými, nebo aspoň musí být tek našeho státu, proč je pokladna prázdná časopisu, které obvykle doprovází samostatně neprodejná příloha v podobě útlé básnické
ospravedlněny, především se tam však nedají a my tak zadlužení, proč jsme nechali zkra- sbírky, nezřídka prvotiny spřízněného autora či autorky, obé potom pokropí kapkami
zvyšovat donekonečna. Ne tak při touze po chovat valnou část průmyslu, a většinou si griotky, přidají bonus v podobě nějakého obskurního předmětu, objeveného v bazaru,
penězích. Tato touha nemá principiálně žád- jen pochvaluje. Kniha je však dost dobře a všechno následně vydraží. Součástí křtu je pochopitelně i autorské čtení a čtení pozva-
nou horní mez. Nikdo by nedokázal říci, kdy a poutavě napsaná a mladou generaci by ného hosta.
má někdo dost peněz, zvláště když peníze sli- mohla zaujmout. Zajímavé je, že se Pithart Nejinak tomu bylo i ve středu 26. ledna. Spolu s H_aluzí č. 14 spatřil světlo světa bás-
bují, že se při správném užití rozmnoží…“ v knize tak málo zajímá o umění, kromě lite- nický debut Marie Bartůškové z Liberce, nazvaný Papírová kurtizána. Tato sbírka obsahuje
Škoda že Liessmannovy eseje nečetli čle- ratury, ale i té je tam málo. Poutavě popisuje vedle zaujetí přírodou, snových představ a osobních zpovědí, jež jsou pro prvotiny více
nové naší Lékařské komory. Vydání jeho svůj pobyt v Izraeli v roce 1968 a návštěvu než typické, také velice působivé, protože důvěryhodné, reflexe ústavního života, který
esejů je opravdu záslužné, a tak by neško- tamtéž v roce následujícím. Píše také o pro- autorka poznala na vlastní kůži. Ze sbírky četla v zastoupení nepřítomné debutantky Alice
dilo, kdyby spisovatel Václav Havel častěji blému přesunutí Středoevropské univerzity Prajzentová a vydražit se ji podařilo včetně bizarních etiketovacích kleští hlavnímu hostu
citoval tohoto rakouského filozofa, než se George Sorose z Prahy do Budapešti a líčí večera – Radce Denemarkové. Ta poté uvedla, že přihazovala jen proto, aby celý průběh
obdivoval oligarchům. Sorose jako filantropa. Je vidět, že 30. listo- urychlila, neboť po svých zkušenostech s dražbami, které trvají i několik hodin, měla obavu,
Obdiv k lidem, kteří umějí počítat lépe padu minulého roku chyběl na představení že nestihne poslední vlak zpět do Prahy.
než naše porevoluční ekonomická garni- hry slavného anglického dramatika a filmo- Když pak četla ze svých knih Peníze od Hitlera a Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra
tura, a proto prokoukli nedokonalost nových vého scenáristy Davida Hara Jednoduše a na Lébla a doprovodila čtený text úvahami o nečernobílém konání lidských bytostí a snaze
zákonů a snadnost jejich využití ve vlastní cokoli (v originále The power of YES), kde byl pochopit jejich složitost a nejednoznačnost, v „našlapaném pokojíčku“, jak si ústecké Max
prospěch, lze snad vysvětlit tím, že zde, Soros jednou ze záporných postav světo- Café sama pro sebe přezdívám, se rozhostilo ticho, jaké nepamatuji. Nebylo divu – na náv-
v České republice, máme dle mého mínění vých finančníků, kteří rozhoupali světovou štěvu totiž přišla Inteligence a Jemnost. ant
tvar 04/11/10